Chléb je náš každodenní pokrm. Podle některých odborníků ho třeba sníst až dva krajíce denně. Podle jiných bychom to s ním neměli až tak přehánět. Stačí pár kousků do týdne. Otázkou je, zda ten chléb, který si kupujeme v obchodě, je opravdu tím božím darem, který našemu tělu prospívá. Zda je v něm vše, co v něm být má a hlavně, zda není v něm to, co v něm být nemá.
Pokud si přečtete, co všechno ten váš chléb obsahuje, zjistíte, že to už dávno není to, co někdy. Někdy babičkám stačila mouka, sůl, voda, trochu kmínu a chléb se mohl upéct. Dnes pekaři používají různé vylepšené směsi, droždí a na kvásek jakoby zapomněli. Přitom právě kvásek dělá chléb chlebem. Dodává mu vůni, chuť, bublinky i lepší stravitelnost.
Kváskový chléb však v běžném obchodě nenajdete. A tak kdo chce jíst dobrý chléb, musí si ho upéct doma sám. No není to zas až taková věda. Sama ho peču už více než rok. A nepotřebuji k tomu žádnou domácí pekárnu či jiné vymoženosti. Zcela postačí obyčejná trouba.
můj nakynutý chléb
Kvásek se mi podařilo založit někdy koncem roku 2011. I když první pokusy byly všelijaké. S práškovým kváskem koupeným v DM jsem se trápila asi tři krát. Vždy neúspěšně. Vždy se mi na třetí den objevila na povrchu plíseň a hmota tak pokaždé skončila v koši. No neodradilo mě to. Sedla jsem k počítači a z netu nastudovala přesný postup, jak si doma vyrobit kvásek od základu. Z mouky a vody.
Tento se podařil hned napoprvé. A od té doby ho stále používám. Vždy před pečením ho nejprve nakrmím. Část z něj vydám do sklenice a odložím do lednice na další pečení.
Přestože se stále více lidí stěžuje na nekvalitu chleba, nabízeného v obchodech, péct si svůj vlastní chléb doma se chce jen málokomu. Výmluvy typu: „Nemám na to čas“ nebo „Kdo by se stým páral, vždyť to dlouho trvá“, slyším pokaždé. Pokud na člověka nepřijde „nouze“ a neonemocní. Tehdy většinou už hledá řešení. Škoda jen, že nejčastěji v lékárně a lécích. Že problém by se dal vyřešit i změnou stravy, dojde jen někomu. V mém okolí to byl dosud jen jeden člověk. Moje kamarádka. Pro pečení kváskového chleba se rozhodla hlavně kvůli jejímu manželovi, který dlouhodobě užívá léky a následně trpí ztíženým vyprazdňováním. Jí první jsem vlastně darovala kvásek a zároveň s ní upekla její první chléb.
můj upečený chlebíček
Od té doby už přešel nějaký čas, ale nikoho s úmyslem péct si doma kváskový chléb jsem nepotkala. Přestože jsem touto myšlenkou nadšená, chléb se mi daří a všude kudy chodím o tom mluvím, nikomu se jaksi do toho nechce. A tak mě mile překvapilo zjištění, že existuje komunita lidí, nadšenců kváskového chleba . Tito lidé mezi sebou komunikují a vyměňují si zkušenosti s přípravou kvásku a pečením domácího chleba. Zároveň jsou ochotni část svého vlastního kvásku darovat jiným. Vytvořili dokonce i takzvanou mapu kvásku. Každý, kdo je ochoten podělit se o svůj kvásek, může do ní zaregistrovat. Jeho jméno se následně na této mapě objeví a každý, kdo bude projíždět kolem a bude mít zájem o kvásek, může se s dárcem zkontaktovat a kvásek si u něj vyzvednout.
Výborná myšlenka. Co říkáte? Hned jsem se zaregistrovala.
Kvásek jsem ochotná darovat jen tak. Za úsměv. Podmínkou je jen, že případný zájemce mě musí kontaktovat alespoň dva dny dopředu. Abych mohla kvásek připravit. Dobré by bylo, kdyby si donesl skleničku s víčkem cca 2-3 dl. Na výměnu za ten, ve kterém dostane kvásek ode mne.
Věřím, že postupem času lidi více poznají výhody domácího kváskového chleba. Hlavně ty zdravotní. Že si ho postupně více začnou péct doma a zjistí, že to není tak složité jak se to na první pohled zdá. A že se jim to vyplatí. Ráda bych k tomu přispěla i já svou troškou kvásku i „troškou“ informací na svém webu https://dobreazdrave.cz
Podobné články:
Komentáře