Už jsem si tak nějak zvykl, že o permakultuře se v médiích hlavního proudu píše a mluví tak nějak s despektem. Jako že permakulturisté jsou divní, je to náročné na čas, sklizeň jim sežerou škůdci, ve skutečnosti to nestojí za to a je to jen takový výmysl bez užitku. Ale že jsme sebci a v podstatě zabíráme místo dalším, úspěšnějším pěstitelům, to jsem četl tento týden poprvé.
Tento názor odzněl na jednom malém diskusním fóru pro zahradníky a zahrádkáře. A nebyla to jediná perla ducha. Na monitoru se mezi jinými zaskvěla také hláška, že umělá hnojiva nejsou ve skutečnosti umělá, protože jsou to kromě dusíku extrahovaného ze vzduchu všechno látky, které matka Země uložila ve své hmotě po mnoho let a my je vlastně prostě používáme.
No, abych nezkresloval text, tady je citace:
No a vedle toho jsou ti, kteří mají výrazně omezenou plochu pro přilepšení si zahrádkařením, zahradničením. Beru
permakulturisty tak trochu za sobce. Na nesrovnatelně větší ploše vypěstují podstatně méně než by se slušelo. Jedlý
les, sázení semenáčů, stromy bez úprav koruny. Tam, kde by se slušelo něco jiného, aby to uživilo a radost přineslo
mnoha dalším, na dělené ploše. Kdybychom dali dohromady, kolik vypěstují na určité ploše malí zahrádkáři a
permakulturisté, kdo by vyšel jako ten, kdo dělá pro současné a budoucí více?
Vskutku hutný kus textu, v jednom odstavci vtěsnaných mnoho myšlenek. Proč mám pocit z autorovi frustrace, že snad sám má jen málo?
Ještě nedávno jsem se sám mohl považovat za osobu, která má málo. I když vlastní byt, auto, aktivní dovolená, koníčky… je to málo? Bicykloval jsem, fotografoval, lítal s modely letadel, jezdil jsem na soutěže … Stručně řečeno, tzv. aktivní život panelákového človéka. A k tomu malá zahrada v kolonii. Špatná půda, malá plocha, nedostatek vody. No co chudák člověk v takových podmínkách dopěstuje, aby si přilepšil ke mzdě a ušetřil na jídle?
A pak to člověku „docvakne“, že běží „krysí závod“, který nikdy nekončí. Dnes už nejezdím na soutěže, aktivní dovolená možná každých pět let, na kole jezdím sporadicky. Ale stále mám koníček, spoustu pohybu. Přehodnotil jsem své aktivity i s ohledem na budoucnost. Co najezdím na kole jako sedmdesátiletý, kolik toho nalítám, budu chtít řídit? Takže jsme si koupili zanedbaný, ale dostatečně velký pozemek.
Předkové moji a mé polovičky pocházejí z farmářských rodin. Všichni vlastnili půdu. Ale v průběhu času se část prodala, část vyvlastnila, zbytek byl rozdělen mezi dědice. Ve výsledku všichni by mohli mít pocit, že mají málo, aby si mohli přilepšit. Ale stěžovat si nepomůže. My jsme si přikoupili. Nahradili jsme ztrátu z minulosti. Tak jako to dělali naši předkové. Pracovali a šetřili, aby si mohli přikoupit a v budoucnu se mohli mít lépe. V budoucnu, nejen nyní a na stáří chudoba. Třpytky a atrakce moderní společnosti jsme vyměnili za grunt.
Už slyším nářky obyvatel velkých měst, jak oni si nemohou koupit půdu, protože kolem nich je všechno drahé. Co jste si vybrali, to máte. Protože přestěhovat se do většího a levnějšího jinam jste se mohli vždy, jenže jste si vybrali pohodlný život, o který se stará někdo jiný. Vy jen platíte. Pravda, pokud máte ještě z čeho.
To bychom měli první větu toho mudrlanta. Člověk nemůže mít všechno a má to, co si vybral. A to, co si nevybral nebo nebyl ochoten si to vyměnit za to, co má, tak si může jen stěžovat. Sebe na sebe. Nebo na internetovém fóru.
Výnosy permakultúry
Připomínám, Beru
permakulturisty tak trochu za sobce. Na nesrovnatelně větší ploše vypěstují podstatně méně než by se slušelo, na co chci reagovat.
Vzhledem k tomu, že jsme na webu zahradnictví a citace pochází ze zahradnického fóra, vynecháme z úvah o efektivnosti hromadnou zemědělskou produkci obilovin a dalších technických plodin, a zaměříme se na to, co se obvykle pěstuje v zahradách, ať už klasicky, ortodoxně, nebo permakulturně. Tedy zelenina, bobuloviny, ovocné stromy.
Co potřebuje běžný zahradník?
Základem je půda. Abychom vypěstovali zeleninu (a brambory), podíváme se do jedné ze sousedních zahrad, jak ji používají. Na podzim samozřejmě zorali. Potřebovali tedy naftu. Nyní na jaře rotavátorovali, takže benzín. Potom nasypali na záhony umělá hnojiva a vápno jednou za čas. Hmota a energie, znovu.
Tímto způsobem „dobře obdělaná půda“ (výrok jiného souseda) přijala sazenice zeleniny a pak domácí paní každý den poskytla každé za plechový hrnek vody čerpané ze studny elektrickým čerpadlem. Samozřejmě že brambory, okurky a rajčata jsou náchylné k plísním, tak použili ochranný chemický sprej. Mnoho postřiku také dostala jiná zelenina proti hmyzu.
Pravidelně zalévané sazenice potřebují pravidelné okopávání k likvidaci přísušku a plevelů. Nepočítáme energii, tentokrát je to „chlebový pohon“, ale co léky proti bolesti zad? Rostou na keřících?
Mezi záhony a vedle plotu roste tráva. Tu je potřeba pravidelně sekat krovinořezem, stejné tak i mezi ovocnými stromy. Toto je další benzín do krovinořezu. Tráva se hodí přes plot sousedovým ovcím, aby nepřekážela, benzín musí být koupen.
Na podzim je nutné posbírat úrodu, vyorat brambor, opět nafta do stroje. Suché natě veškeré zeleniny sesbírat a spálit, aby to na pozemku nepřekáželo. Tím by hospodářský rok končil, orání jsme počítali už na začátku.
Co potřebuje permakulturní zahrádkář?
Na to se podíváme na naši zahradu, která je srovnatelně velká. Začneme na podzim po sklizni úrody, tedy přípravou půdy na zimu a příští úrodu.
Ani na podzim žádná orba ani jiné rozrývání půdy. Necháme žížaly pod vrstvou mulče nebo v trávě, aby dále pokojně provzdušňovali půdu a obohacovali ji humusem odstranováním odumřelých rostlin. Žádná nafta nebo benzín. Na jaře samozřejmě žádné rotavace, takže žádný benzín, žížaly měly celou zimu čas na svou práci. Proto nemusíme nakupovat a sypat na záhony žádné NPK ani jiné granule, do vyvýšených záhonů, kde vlivem rozkladných procesů půda trochu sedá, dosypu z kompostu, který se vytvořil ze všech všech zbytků rostlin, které vyrostly v naší zemi a nebyly vyvezeny ani spáleny. Ano, potřebujeme elektřinu na vrby do štěpkovače.
Zeleninové sazenice rostou u nás pod vrstvou mulče, slámu kupujeme, seno kosíme na „zbytečné“ půdě. Proto vůbec neokopáváme a zaléváme zhruba třetinou vody, než ostatní v sousedství. Takže do čerpadla spotřebujeme méně elektřiny, neznáme léky proti bolesti. Pokud pěstujeme brambory, tak v seně, nasečeném kolem záhonů a mezi stromy. Nemusíme je oborávat nebo okopávat. Neházíme trávu ovcím, protože pro nás není odpadem. K sekání trávy potřebujeme zhruba tolik benzínu, jako sousedé, jen nezaplatíme za tvorbu odpadu, ale suroviny pro další použití.
Nepostřikujeme ani zeleninu ani vinnou révu, pokud potřebujeme stříkat proti mšicím, používáme extrakt z kopřivy, vyrostla u nás na okraji pozemku. Zadarmo. A nelikviduje užitečný hmyz a predátory mšic, jako chemie za peníze. Současně spolu s kostivalem slouží jako přirozené dusíkaté hnojivo. Nemusíme ho těžit v dolech nebo produkovat v továrnách, stačí plastový sud a voda.
Po sklizni úrody jdou nezkonzumovatelné zbytky na kompost a vytvářejí humus pro příští sezónu. Nikdo tu neoře, nekupuje naftu.
Patrové pěstování
Zatímco běžný zahradník efektivně využívá monokultury (všichni vidí, že na jednom záhonu jsou rajčata, na druhém mrkev, na třetím kedlubny a na čtvrtém brambory – dokonce i škůdci), v permakultuře je běžné pěstovat na jedné ploše nebo spíše v jednom prostoru, více plodin spolu. Tak, aby se navzájem chránili. Buď odpuzují škůdce sousedních rostlin, nebo poskytovali pohyblivý stín jinému druhu nebo využívali růst a zrání v jiném kalendářním měsíci. Společně tak využijí půdu a vodu v ní.
Typickým příkladem u nás je pěstování jahod a česneku nebo cibule na jednom záhonu. Nebo hrozny a jahody. Použiji citaci z jiného svého webu:
Já vidím 3 x 9 x 0,7 m2 jahodovisko a 3 x 9 m vinohrad. Každý „normální zahradník“ by měl jahodovisko s celkovou plochou asi 19 m2 samostatně a samozřejmě by ho musel okopávat tak, aby žádný plevel neužíral jahodám drahocennou vodu. Podobně by se 19 m2 okopávalo pod vinnou révou, protože i tomu by plevel ubíral vodu. Však co bych se nenadřel, když můžu, že? A musel by zavlažovat 38 m2 a nakonec by mu ty jahody mohly stejně vyschnout, jako o tři odstavce výše. Co je horší, mohli by také vyschnout i některé kořeny vinné révy, ty, které v zimě nezmrzly.
Dostáváme se k jádru. U nás sdílejí jahody a vinná réva stejnou plochu. Tedy těch 19 m2 jsme ušetřili, nemuseli jsme kupovat anebo na nich pěstujeme něco jiného (pravděpodobně spolu s něčím jiným 😀) Námitky o spotřebování podpovrchové vody a živin snadno vyvrátíte tím, když se podíváte, v jaké hloubce koření vinná réva a v jaké jahody. Další otázky?
Pokračování: http://zahradavkopci.sk/co-je-na-obrazku/
Podobně je to s pěstováním drobného bobulového ovoce (aronie, hlošiny, angrešt, rybíz, zimolezy…) pod stromy. Efektivně se využije půda (trvale přihnojovaná a provzdušňovaná žížalami) a zásoba vody v půdě během celého vegetačního období. Tím se dosáhne dostupnosti úrody ovoce od května do listopadu.
Reakce na předchozí dvě věty z citátu ukončím otázkou: Skutečně takto na větší ploše vypěstujeme méně, než vy „tradičním přihnojujícím a oracím“ způsobem?
A kdo určí, kolik se má na dané ploše čeho vypěstovat?
Já vám to řeknu. V našem „kulturně-hodnotovém prostoru“ se to stalo dvakrát v minulém století. Ve čtyřicátých letech dvacátého století ve Velké Británii vláda během druhé světové války pod hrozbou zestátnění určila zemědělcům, kolik plodin musí pěstovat, aby nakrmili svou armádu. Za tímto účelem jim nejen poskytli umělá hnojiva a poslali do krajiny „instruktory“, ale také je přinutili rozorat louky a obdělávat například bažinaté půdy.
V padesátých letech dvacátého století v Československu tehdejší vláda ve snaze vytvořit kolektivní vlastnictví půdy a hospodářských zvířat předepisovala hospodářům povinné dávky jednotlivých plodin a produktů, aby zajistila zásobování populace, protože vláda byla tak velká, že domácí trh se rozpadal pod rukama. A kdo má sklon komentovat to slovy „to byli hloupí komunisté“, opět připomínám předchozí odstavec o Velké Británii, to i Churchill byl podle vás komunista? A autor citovaného příspěvku je také komunista, když chce vzít permakulturistům jejich velké pozemky a přidělili je sobě, aby dopěstoval více?
Snaha diktovat ostatním, co mají, mohou a nesmí není vlastní komunistům, je vlastní mocibažným a ne příliš schopným lidem. Přemýšlejte o tom, když půjdete hlasovat.
Jaké stromy jsou nejlepší?
Začněme dalším kusem úvodní citace:
Jedlý
les, sázení semenáčů, stromy bez úprav koruny. Tam, kde by se slušelo něco jiného, aby to uživilo a radost přineslo
mnoha dalším, na dělené ploše.
Vždy je u každého problému zajímavé požadovat odpověď na otázku „Proč?“ Většina lidí neví, ale pouze omílá “protože se to tak dělá“. Moudrý z nebe nikdo nespadl, ale hloupé jakoby shazovali. Pravidelné řezání stromků se používá hlavně proto, že v posledních desetiletích se prodávají ovocné stromy s bohatým plozením kvalitního ovoce, roubované na slabě rostoucích podnožích. Například i proto, že se lidé tlačili na malé pozemky. Komunisté nejdříve přidělovali 8 arů na rodinné domy (z ukradené půdy), později šest. Dnes vám nikdo nepřidělí nic, musíte si koupit a jen málokdo si koupí více než pět arů za ty nekřesťansky drahé peníze. No a kolik stromů se vejde do „zahrady“ u bungalovu bez sklepa a se stojánkou pro dvě auta? Jak říkám, život je těžký a když jste hloupí, je o to těžší.
Pokud necháte bujně -rostoucí štěp na slabě rostoucí podnoži a nebudete ho řezat, nebude to trvat dlouho a horní část stromu „ztrhá“ kořeny a stromu skape. Kromě toho nebude na malém stromu mnoho plodů bez pravidelného řezu. Takže podporujete pravidelnou úpravou koruny k bujnému růstu v omezeném prostoru. No a za dvacet let si můžete koupit nový stromek.
Na druhé straně existují ovocné stromy starých nebo původních odrůd, které nikdo každý rok neřezal, a ovoce na nich je, že ho nedokážete sníst. Mnoho z nich vyrostlo ze semene, nelze jej nazvat nijakým odrůdovým názvem a může to mít skvělé ovoce. Jste jen pravda, nikomu u takového stromu nezaplatili za štěpenec a v jeho ceně i licenční poplatky držiteli „práv“ na odrůdu. Ať se jde vycpat.
Pokud někde roste jedlý les nebo skupina ovocných keřů a stromů bez toho, aniž by jste každý rok zběsile okopávali kořenový systém, přihnojovali a stříkali proti škůdcům a poběhali kolem s pilou, a dává hodně ovoce od jara do začátku zimy, tak si i vy myslíte, že to nejsou vhodné druhy dřevin pro tu parcelu? Že by tam něco jiného rostlo přirozeně samo a lépe? Nebo kvalitní výnosy jsou uznávány pouze tehdy, když na parcelu potřebuji denně kubíky vody na zavlažování, litry chemických postřiků a spoustu baterek do elektrické pily, abych všechno pořád dokola ořezával? To je podle mého názoru známkou nevhodného využití půdy s nevhodnou kombinací stromů za každou cenu.
Takže opět tlak na „přerozdělení“?
Kolik stojí permakultura a kolik běžné zahradničení?
Na začátku opět část citace:
Kdybychom dali dohromady, kolik vypěstují na určité ploše malí zahrádkáři a
permakulturisté, kdo by vyšel jako ten, kdo dělá pro současné a budoucí více?
Dovolíte mi považovat za demagogii v jedné větě poukaz na vypěstované množství úrody a budoucnost?
Majetek, i půdu, spravujeme pro naše potomky. Máme jim ji dát ve stavu, aby je dokázala krmit a nemuseli se bát otravy jedy, které do sebe z půdy a vody pěstované plodiny naberou. Stačí se vrátit k porovnání obou typů pěstování z úvodu článku a každému musí být okamžitě jasné, kolik reziduí zůstává v naší permakulturní zahradě a kolik v sousedově v normální. Přijde vám to za normální? Mě ne. Nejenže si ničí půdu a zdraví, ale také za to i platí…
No ale kolik tedy dopěstují? U souseda to mohu jen odhadovat, u nás to vím celkem přesně. Odmyslíme-li si brambory, které nepěstujeme, ani nejíme (s výjimkou extenzivního využití plochy sena a sadby pro hospodářské zvířata), tak mi vycházejí přibližně stejné výnosy zeleniny oběma. Nedávno jsem o svých psal:
Ze 100 ks Hokaido jsme třetinu vyhodili. Rajčat ať je sto kilo a paprik třicet. Cibule a česnek pár kil, nějaký hrášek, ředkvičky desítky. Kvaka nebo mrkev. A mnoho salátových okurek. Spolu ať jsme využili 250-300 kilogramů zeleniny první rok. A pak každý rok.
Bylo to před osmi lety, pak přibylo plodové zeleniny. Všechno vyrostlo na jediném aru půdy.
Nevěříte?
Možná jsem demagog, jako ten mudrlant z citátu. Ale naše zelenina skutečně potřebuje pro růst čistě jeden ar půdy, dohromady. Neroste totiž na jediném záhonu. Naše záhony jsou rozděleny do menších a jsou vždy obklopeny travnatou plochou. To pomáhá lépe hospodařit s vodou v půdě, žít žížalám, vytvářet mikroklima a snižovat teplotu v záhonech v extrémním horku. Současně poskytuje jednak surovinu pro mulč (budoucí hnojivo) na udržení plevele pod kontrolou a vody v půdě, eliminuje potřebu okopávání, výrazně snižuje potřebu zavlažování (včetně elektřiny do čerpadla). Další seno pochází zpod stromů a okolí keřů, i když jeho část se používá přímo zde. Suma sumarum, 25 arů stačí k tomu, abychom měli zeleninu za asi 15 000 Kč v dnešních cenách (začátkem roku 2023).
Přijde vám to hodně? Připomínám, bez koupovaných ochranných postřiků a umělých hnojiv. Soused dopěstuje navíc brambory a možná nekteré zeleniny trochu víc. Ale pokud by měl ty hnojiva vyrábět sám, těžit, kolik plochy pro to potřebuje? My totiž ani metr (pokud nepočítáme, že oba potřebujeme stejné množství benzínu do krovinořezů), on celé hektary.
Celá téza o tom, že běžní zahradníci vypěstují více na svých záhonech než ti permakulturní, je založena na stejné demagogii jako hodnocení elektrických vozidel ve městě, která prý nevyrábí žádné exhaláty. Samozřejmě, když komín z elektrárny někde daleko na venkově… Stejně tak sousedovi továrny na naftu, NPK a postřiky.
Sumarizace nákladů
Celý text je velmi rozsáhlý, mnoho čísel se v něm může ztrácet. Pokusím se tedy shrnout jednotlivé položky vstupů, potřebných k vypěstování zeleniny a ovoce a porovnat mezi sebou klasickou běžnou moderní chemickou technologickou zahradu s permakulturní (nebo s takovou, která se permakultúrou nazývá a využívá především spolupráci s přírodou, nikoli její eliminaci mechanicky a chemicky).
Náklady permakultúry |
Náklady běžného záhrádkáře |
| Křovinořez | Křovinořez |
| Benzín do křovinořezu 10 l | Benzín do křovinořezu 10 l |
| Traktůrek s pluhem | |
| Nafta do traktůrku | |
| Rotavátor | |
| Benzín do rotavátoru | |
| Umělé hnojivo | |
| Chemické postřiky proti škůdcům | |
| Elektrický štěpkovač | nahradí spálení „odpadu“ |
| Elektřina (jestli ji kupujete) | |
| Sláma na mulčování | |
| Čerpadlo na vodu | Čerpadlo na vodu |
| 1/3 elektřiny do čerpadla | Elektřina do čerpadla |
A teď se pokusíme znova odpovědět, zda permakulturisté skutečně vypěstujou na ploše méně a jak je to s ohledem na budoucnost. Pokud vezmeme celkovou plochu zahrad, může se na první pohled zdát, že běžní zahrádkáři vypěstujou více. Za cenu dodávání velkého množství hmoty a energie do půdy, ale kde to všichni berou?
Možná mají větší výnosy, ale nižší efektivitu výnosů. Tedy rozdíl mezi náklady a příjmy je u permakulturistů větší. Mají tedy větší zisk ze stejné plochy. Protože mají nižší náklady. Jejich zelenina a ovoce jsou levnější a často zdravější. A jen malá poznámka: Jaký je dnes hlavní narativ EU? Úspora energie. Kdo ji tedy šetří a kdo ji plýtvá?
Zvýšení cen energie a umělých hnojiv se permakulturistů netýká, ale klasičtí zahrádkáři mají každoročně dražší produkci. Právě pro zdražující vstupy, které by nepotřebovaly, kdyby trochu přemýšleli. Ale každý je strůjcem svého štěstí a každý je sám zodpovědný za své zdraví.
Komentáře