Jdou po vašich penězích?

Říká se, že „každý chce vaše dobro“. Já přidávám, že „nenechte si ho vzít“. A kompletně by varování mohlo znít: „Každý chce vaše peníze, nenechte si je vzít“. A kdo? Inu nejen stát, ale kdejací fiškusové a „podnikatelé“, ale nebojte se těch v montérkách a páskou přes oči. Největšími zloději jsou ti v bílých košilích s kravatou a pěknými řečmi. I když se jedná o váš důchod.

O důchodech se už napsalo kdejakých sladkých řečiček. Jako například „důstojné stáří“, „zasloužený odpočinek“ a podobně. A z médií se v pravidelných intervalech ozývají různí „ekonomové“, že důchody budou nízké a proto je třeba se na své stáří připravit. Mezi posledními je prý výsledek průzkumu mezi Slováky .

Podle mě problém není v nízkých důchodech, ale vysokých cenách. Jinými slovy nezáleží, kolik co stojí, ale jak dlouho na to je třeba dělat. Neboť když vydělám patnáct tisíc za týden, tak kvalitní fotoaparát není drahý. Pokud mám důchod patnáct tisíc korun, tak ledajaký mobil je investice, při které musím přemýšlet, jestli si ji můžu dovolit. No a zvyšování cen, tedy inflace , je plně v rukou státu. No ale všechno se vším souvisí.

Abych se vrátil k průzkumu. Prý většina lidí těsně před důchodem si na důchod nespoří a spoléhá na stát. Ale vysvětlí mi někdo, proč bych si měl na důchod extra spořit, když jsem celý život poctivě pracoval, platil daně a odváděl i do Sociální pojišťovny, abych měl na důchod? To mi jako ten důchod nechtějí dát? Nebo bude tak malý, že z něj nevyžiji? No když je tomu tak, tak mě neměli nutit platit do Sociální pojišťovny a spořil bych si sám, všechno.

Mladší ročníky si prý ve větší míře spoří na důchod, část v bankách na účtech a část v investicích. Dovolte, abych se zasmál. Mládí-pošetilost, hloupí jsou. Ještě nevědí, co my už ano, že je o ty úspory a investice jednou připraví. Inflací nebo měnovou reformou, co se jim bude právě hodit. Ve výsledku teď si „od úst odtrhají“, aby hromadili v různých fondech, se kterými zacházejí „investoři“ a když přijde na lámání chleba, tak „sorry, investice nevyšla, vždyť to nebylo garantováno“. A budou také bez penze.

Podobně úsměvné mi přijde, když se někdo nechá zlákat do „investování“ například do „zlatého certifikátu“. Tedy do papíru, na kterém je psáno, že kdesi ve Švýcarech v nějaké bance v trezoru je kus zlata, na kterém mám svůj podíl. Pokud budu chtít, po splnění všelijakých podmínek a zaplacení poplatků, mohu ho prodat a „zhodnotit tak svou investici“. No nevím, já mám raději v hrsti kus drahého kovu, než jen nějaké potvrzení, což je v podstatě to, jak vznikly bankovky. Potvrzení, že v bance mám uloženo své zlato. Umí mi někdo říct, jak se ke „svému“ zlatu ve Švýcarsku dostanu, když někdo zase vymyslí „kovid3000“ a nepustí mě ani jen z okresu, natož do státu mimo Unii?

Na důchod je potřeba myslet dřív

A „dřív“ rozhodně není v termínu možného nástupu na předčasný starobní důchod. Je velká skupina lidí, která pár let před důchodem už moc nevydělává, tedy ani odvody nejsou nějaké vysoké, že by jim „hrozila“ vysoká penze. Na druhé straně cpát dvacet let peníze do nějakých investičních fondů, aby bylo na penzi, mi také nepřijde extra rozumné.

Třeba si totiž uvědomit jednu věc. Zákon není tesán do mramoru, jako Mojžíšovy knihy, ale přijímá je Parlament. Kdy se mu jak hodí, nebo kdy se komu jak hodí a jak to „zdůvodní“. Takže co platilo včera, nemusí platit dnes a už vůbec nebude platit zítra. Stačí, když se najde „politická vůle“ a „politická shoda“. A jak vláda a parlament „zatočili“ s Druhým nebo Třetím pilířem na Slovensku, si jistě pamatujete, nebo lehce vygooglíte A to je jen přídavek k Inflaci, kterou se znehodnocují úspory, takže si po dvaceti letech šetření za naspořené peníze koupíte sotva polovinu zboží, jako v době, kdy jste si šetřit začínali.

Proto jsem vždy opatrný, pokud někdo vychvaluje, jak je dobré šetřit si už od mladí na důchod, abych mohl žít „důstojně“. Neboť nikdo nemůže vědět, jak budou za ta dlouhá léta „investování“ měněny zákony a jak to bude ve skutečnosti s důchody, když do důchodu půjde. Jsem ochoten podezřívat takové „věrozvěstce“, že jim jde pouze o poplatky za „správu mého účtu“. Tyto peníze totiž mají od nás hned, nemusí čekat desítky let, jako my.

A je třeba si uvědomit i druhou věc. Že výše důchodu neodráží nějakou „potřebu“ důchodce, ale jeho příspěvky za celou dobu, tedy kolik vydělával a kolik odváděl do penzijního fondu. S výjimkou toho, kdy částka jeho odvodů a tedy vypočteného nároku na důchod je nižší, než zákonem stanovená (tedy „gumová“) hranice minimálního důchodu. Jinými slovy, pokud jste celý život vydělávali málo, přesto dostanete ten nejmenší důchod, přestože jste si na něj „nevydělali“.

Při tomto poznání by měl zbystřit každý, kdo vydělával méně, než medián čisté mzdy , ale i všichni pod průměrnou mzdou. Opravdu totiž hrozí naplnění dávné předpovědi, že důchody budou tak 40% průměrné mzdy… Pokud je totiž průměr na Slovensku 1200 € , tak 40% z toho je asi 480 eur. A jaký je minimální důchod? Podle odpracovaných let od 400 eur nahoru…

Dopíná? Musíte vydělávat dlouhou dobu dobře nad průměr, abyste měli trošku větší důchod, než je minimální. Ale platí i to, že se vůbec nemusíte nějak snažit, je-li váš příjem nižší od průměru. Důchod bude vždy stejný. Z toho vyvstává další otázka: K čemu se vůbec snažit něco dělat a vydělávat?

Otázku bych přeformuloval: Co a jak dělat, pro koho?

Problém minimálních důchodů se zvláště dotýká živnostníků, kteří si odváděli „na radu“ mnoha také Odborníků, minimálně nebo při splnění některých podmínek, i žádné odvody do Sociální pojišťovny. Ti „odborníci“ jim zapomněli říci, že se tím vystavují riziku neplacení ze strany Sociální pojišťovny, například při úrazu nebo invaliditě, neboť vždyť „si neplatili odvody“.

A živnostníci nejsou jen „podnikatelé“ ale často i „zaměstnanci“, neboť to tak vychází pro „zaměstnavatele“ lépe, tedy levněji. Jistě, při neplacení odvodů při příjmech pod jistou hranici. A pak tito lidé zjistí, že budou mít minimální důchod a o předčasném ať ani nepřemýšlejí, protože po krácení procent jim nevyjde minimum, co musí mít, aby nebyli „chudí“ a nežádali od státu podporu.

Americký model

Zatímco u nás do lidí hustí, aby si „každou volnou korunu“ odložili na účet nebo investovali „do fondů“ a pak z toho měli přilepšení ke důchodu, v USA se (možná ještě donedávna) aplikoval jiný postup. Poněkud solventnější lidé, něco na způsob našich živnostníků, při odchodu do penze prodali svůj byznys (tedy stroje, auta a jiné vybavení) a z výnosů prodeje žili. Přijde mi to lepší řešení, než si „spořit“ v bance a jiných nedůvěryhodných institucích, které vaše peníze jednak znehodnotí, a jednak si je užívají a vy nakonec máte prd kočičí. Jenže pokud naši „podnikatelé a živnostníci“ bydlí v nájmu v bytovkách, tak prodat krompáč nebo motorovou pilu je škoda, ještě se může hodit.

Ale něco do sebe má ten americký model. A to investovat čas i peníze do svého rozvoje a vybavení, nikoli do bankovních účtů a investičních fondů. Tedy investovat do hmatatelných věcí, které mám plně pod svou kontrolou a na které má jakékoli zasedání parlamentu minimální dopad.

Penze tak po našem

Jelikož se u mě střídaly dobré roky a špatné roky, z pohledu odvodů do Sociální pojišťovny, vyšlo mi už dávno, že se budu při odchodu do penze potácet kdesi kolem úrovně minimálního důchodu. A že tedy moje extrémní snaha vydělat co nejvyšší mzdu a odvést co nejvíce na příští důchod se může projevit částkou řekněme tisíc korun měsíčně navíc. Přičemž vydělávat víc, než je v kraji průměr, vůbec není od věci. Nejde jen o ten budoucí důchod, ale také aktuální možnosti. Vyšší příjem vám dovoluje kupovat si věci, které byste si jako „chudák“ nemohli dovolit. Můžete mít příjemnou dovolenou, skvělé sportovní zážitky, vidět spoustu krásných míst nebo jezdit v lepším autě. Můžete toho mnohem víc.

Například pořídit si pozemek, velký pozemek. Nejprve jen tak z pasie, z touhy mít svou vlastní a zdravou zeleninu . A ani nemusí být drahý, pokud máte štěstí a nemáte „velké oči“. Věnujete mu volný čas po práci, a ani ne za dlouho se ukáže, že snadno umíte vyprodukovat takové množství zeleniny a ovoce, bez umělých hnojiv a chemických postřiků, že nejen že máte možnost jíst taková množství, o jakých se vám ani nesnilo, ale že vlastně pro zeleninu a ovoce nemusíte ani chodit do obchodů.

A pak si všimnete, že za tři roky jsou ceny v obchodech dvojnásobné… Ale vy máte stále stejné množství svých potravin, neboť tomu věnujete stále stejné množství času. Ale u kupovaných potravin byste museli začít někde šetřit nebo více dělat, abyste více vydělali. Ale kdy byste si užívali rodiny a života? Zase na druhé straně by větší příjem (prý) zaručoval vyšší důchod. O pár stovek korun, které vám sežere inflace?

Najdnou začnete zvažovat, zda se snažit dohnat inflaci „zvýšeným pracovním úsilím“, nebo po práci věnovat čas své zahradě, kde už dozrává více ovoce na již větších stromech a keřích. Takže za stále stejné množství „dřiny“ máte stále více úrody, v přepočtu více korun. Příští důchod neroste, ale minimální bude tak jako tak. A k tomu to vaše ovoce a zelenina, už na stovky kilogramů ročně. Za mzdu si koupíte vše ostatní, co nedopěstujete.

Připomínám že pěstované permakulturním regenerativním způsobem, tedy bez orání, okopávání, rytí, bez nákladů na PHM a stroje tohoto typu, bez hnojiv a postřiků. Jen za „cenu“ práce.

No když to tak dobře jde, děláte sice celkově víc, než jen osm hodin denně v pracovní týden, ale dostáváte za to materiálně mnohem víc a i pozitivní vliv na vaše tělo a duši, co uděláte s dalšími penězi navíc?

Řekněme dostáváte prémie. Přes pásku a řádně zdaněné, tedy i na ten vyšší důchod si ten rok přispíváte. A v rodině se objeví tentýž rok i další „prémie“, zvlášť zabalené. Důchod vyšší nebude, ale… Dohromady je to na další zanedbaný pozemek se starými stromy. Protože běžné výplaty úplně stačí na běžný život a nákupy No už první rok zralé ovoce vynahradí více, než je ta „ztráta“ na penzi A pak každý další rok zas a zas. A stromů přibývá, neboť nejste líní. O sad se není třeba tolik starat jako o zeleninu, neboť jste si zvolili odolné a dlouhověké staré odrůdy na vysokých kmenech. To není sad malých fiňavých stromů jednoho druhu, které vás strhají v sezóně stříhání, v sezóně stříkání a v sezóně sklizně. Nemyslíš-nadřeš se

Takže ze zaměstnání vám důchod neroste, neboť i po valorizaci mzdy (a inflaci) roste i ten zákonem definovaný minimální důchod (který tak jako tak musíte dostat), a ze mzdy si koupíte to, co nepěstujete. Ale toho, co pěstujete, je každým rokem víc a víc, jak zeleniny, tak ovoce. A začínáte úrodu i zpracovávat a konzervovat. Přibývají pyré, marmelády, rajčatový protlak, lečo… Stále pracujete stejně, reálná mzda asi spíše klesá, penze se nemění a vlastních potravin je stále více. Jelikož jste je nemuseli kupovat, je snadno z ušetřených peněz postavit festovní kurník a začít chovat vlastní slepice. Od té doby máte vlastních vajec téměř neomezené množství a i drůbežího masa je docela dost. Další peníze ušetřené za to, co už nikdy nekoupíte.

Rostoucí ceny a s ní spojená inflace způsobily i nárůst cen bytů. Jeden takový, relikvie minulosti, jsme prodali a koupili za to dům v sousedství rozrůstající se zahrady. K potravinám přibylo bydlení. A fotovoltaická elektrárna, aby užívání domu nezačalo být jednou drahé, neboť nejen ceny potravin rostou, i ceny energií. Když jednou začnete šetřit za nákupy, protože nejste líní pracovat, šetříte najednou každým rokem více a více, zatímco ostatní kolegové v práci, kteří mají rádi TV seriály, dovolené u moře a různé výlety, platí stále více a více. A majetek jim neroste…

K čemu potřebujete peníze?

Většina lidí po delším či kratším přemýšlení říká, že na bydlení, elektřinu, teplo, vodu, potraviny, internet, telku, paušál na telefon, daně. A nějaké nákupy vybavení do domácnosti. Stejně jako my. Tedy až na to, že už před důchodem si vypěstujeme a dochováme polovinu potravin. A náš „systém“ je nastaven tak, že většina z toho nevyžaduje pravidelnou péči, bez které by to nebylo. Takže ani na penzi to nebude každodenní kolotoč, který když se zastaví, ustane i přísun potravin.

Takže budoucí slabá penze nebude problém, neboť energii i potraviny máme vlastní a na ostatní bude stačit i minimální penze.

Věřím, že bylo správným rozhodnutím investovat peníze nad rámec životních nákladů do rozvoje malé farmy a nákupu pozemků, místo aby se zvýšil tok peněz do Sociální pojišťovny. Ty jsou rozděleny tak, že v případě potřeby bude možné prodat dvě samostatné jednotky, jak to dělají Američané, a z jejich dalších částí, když to jinak nejde. Ale vždycky zbude dost na pohodlný a bezpečný život. Zaprvé, důchod v Sociální pojišťovně se nedědí, na rozdíl od těch pozemků, sadů, plotů, kurníků, domů, teras, stromů, a dokonce i sklenic ve spíži. A na druhou stranu, takto investované peníze přinášejí výhody prakticky okamžitě, často na další rok a pak znovu a znovu. Elektřinu nekupujeme, plyn jen třetinu, dřevo polovinu. Stejně jako potraviny a tento podíl se může s důchodem zvyšovat A co je nejdůležitější, je to všechno doma, pod naší kontrolou. V žádné bance, v žádných fondech, v žádném trezoru za sedmi horami a sedmi údolími. A nemusíte čekat, až vám to polský kamion doveze ze Španělska na naftu z norské ropy do německého obchodu v Čechách…

Takže důchod ani nemusí být vysoký, když ho na spoustu věcí nebudete potřebovat. A když tedy nějaké peníze investovat, tak rozhodne přímo do svých pozemků, než do zprostředkovatelů. V tomto případě je lepší holub v hrsti, než vrabec na střeše