Před pár lety jsme na bicyklovém výletě s přítelkyní navštívili její známou, která se z třípokojového panelákového bytu přestěhovala s rodinou na malou vesničku na okraji okresu. Dodnes si pamatuji ten pocit, jaký jsem byl zklamaný z toho, co jsme u nich na dvoře a v zahradě viděli. Moje rozčarování pramenilo ani ne z toho, jak žijí, ale z toho, že nevyužili nabízenou šanci. Protože já bych na tom místě žil zcela jinak.
Důvodem k opuštění bytu v okresním městě byly dluhy za bydlení. Město nabízí kdejaká lákadla a žádá peníze i od studenta i od nezaměstnaného. Bez peněz se ve městě zkrátka žít nedá. Platit je třeba nejen za bydlení, elektřinu, teplo nebo vodu, ale i za každé sousto, které dáte do úst. A to nemluvím o posezení s přáteli (na pivu, víně, kávě) či jiné zábavě. Ve městě je řada způsobů, jak se zabavit a trávit volný čas, ale každý jeden stojí peníze. Když na to máte, proč ne, ale když nemáte a utrácíte i za cigarety, cosi není v pořádku.
Nevýhodou bydlení ve městě je fakt, že svůj volný čas neumíte využít k ušetření peněz. Můžete je jen utrácet nebo vydělat. Když ne v zaměstnání, tak na melouchu. Obojí vyžaduje vzdělání a zkušenosti.
Útěk na vesnici nabízí možnosti vše změnit. Naši známí z toho cyklovýletu však seděli na schůdcích polorozpadlého domu, kouřili cigarety a pili kávu. Kávu nabídli i nám. A při rozhovoru zejména holek jsem si nemohl nevšimnout ten nepořádek na dvoře, rozházené a zapomenuté věci, které zůstaly ležet tam, kde spadly nebo se zakutáleli. Nemohl jsem si nevšimnout tu trávu do pasu, která rostla všude kolem a staré ovocné stromy, o které se nikdo nestaral. Uprostřed léta, kdy by měla zahrada dávat svou sladkou úrodu ovoce a chystat čerstvou zeleninu. Tu úrodu, kterou si člověk pěstuje v čase, jehož jako nezaměstnaný má nazbyt a tu úrodu, potraviny, které nemusí kupovat z té almužny, kterou jako podporu nebo sociálku dostane. Pět lidí se zde povaluje a zahrada pustne.
Na sekání trávy netřeba kupovat sekačku a benzín do ní na pumpě vzdálené dvacet kilometrů. Tráva se dá sekat i kosou, ručně, zdarma. Náletové dřeviny se dají vyklučit ručně, sekyrkou. Alespoň bude za rok čím zatopit. A vařit nebo topit netřeba elektrickým ohřívačem, aby mě za půl roku vypnuli z elektřiny, kterou nedokážu zaplatit, když přes cestu za domem následuje les a v něm určitě spousta suchých stromů a větví, když je to na konci světa 😉 Grilování není jen panský způsob trávení volného času, ale i jednoduchý způsob přípravy masa. Na vesnici lidé chovají i kuřata či zajíce a když to sám nedokážu, mohu vyměnit maso za zeleninu, na kterou opravdu není potřeba extra vybavení. Pravda, kromě nutnosti zalévat ji a vodu tahat ručně z potoka do staré vany nebo jiné nádoby. Netřeba najednou, stačí postupně, během dne. Do práce nemusím, mám čas i něco v zahradě udělat i odpočívat. A chovat slepice na vajíčka a později na maso opravdu není žádná věda, když se mohou pást po zahradě samy. Jen to bych nesměl celý den čumět na telku a platit každý měsíc paušál za satelit.
Kromě této rodiny jsem znal i jiné. Napíšu příběh (zkrácený) jedné z nich. Pro dluhy (jak jinak?) museli prodat starý dům na samotě. Už pár let předtím prodali i sousední políčko. Ale ani o zbývající zahrádku se nestarali. Když zemřela babička, která ještě hospodařila, čekali jen na pošťáka a podporu a dávky. A potraviny si kupovali v pojízdné prodejně, která k nim jednou za týden zavítala.
Po čase se rodina rozrostla a přestěhovala do nižších poloh, do vesnice blízko města. Z jednoho platu, jedné mateřské a jednoho důchodu se již dá slušně vyžít. I domek si poopravovali. A jelikož vydělávali dost, alespoň si to mysleli, přece nebudou dělat na zahradě a pěstovat ovoce, když mají na to, aby si to mohli pěkně koupit ve městě. Proč sbírat a sušit bylinky v zahradě, když se čaj dá koupit nasáčkovaný v chemicky běleném papírku… Satelit samozřejmě nechybí na domě.
Zkušenost a poznání příběhů lidí, kteří pro dluhy museli opustit své pohodlné bydlení a skončili na vesnici mě učí, že ani kdybyste je přestěhovali do Rajské zahrady, tak se jejich přístup k životu nezmění. Neuvidí ty úžasné příležitosti, jak si zlepšit svůj život. Přitom život nezaměstnaného na vesnici nemusí být o hrdlačení od svitu do soumraku.
Už ta z mého pohledu úžasná možnost vyjít z ráno z domu rovnou do zahrady a moci tam strávit příjemnou hodinku nebo si moci kdykoliv jít do domu odpočinout nebo ležet na lehátku jen tak pod stromy jim dává schopnost snadno a nenáročným způsobem, jen tolik kolik mají sil, vypěstovat takové na pěstování jednoduché plodiny jako jsou rajčata, papriky, dýně hokaido, okurky či rybíz, jahody, nebo hrušky, jablka a švestky. Pokud si nevyprosím semena od zkušeného souseda, tak první rok koupím pár sazenic na trhu. A pak už to půjde samo. Vždyť na sklizni semen ze zeleniny a jejich následném výsevu na jaře není nic těžké. I namnožit si lísky z volné přírody nebo rybíz či révu je snadné. Při tom kvantu času, co mají tito lidé k dispozici, by měly za tři roky zahradu přecpanou a sazenice by mohli sami prodávat.
My musíme jezdit do zahrady autem pár kilometrů a i to až když skončí pracovní doba. A přesto jsme dokázali za dva roky kompletně předělat zanedbanou zahradu v okrasný park. Nemáme možnost tam přespat, protože dům je starý a na bydlení nevhodný. Procestujeme kopu peněz za benzin. A lidé, kteří jsou tam, ráno se probudí na pokladu a večer si mohou vychutnat příjemný večer ve své zahradě, ji považují za problém a otočí se jí zády.
Já kdybych byl v jejich situaci, přišel o bydlení a skončil na vesnici na konci světa, tak bych si vytvořil svůj vlastní svět a byl soběstačný, alespoň ve většině potravin. Tím bych skromné finanční prostředky nemusel vynakládat na to, co si umím opatřit sám, vypěstovat nebo dochovat či vyměnit se sousedy. Nemusel bych přemýšlet, kde sehnat práci, tedy kde vyměnit svůj čas za peníze, za které zaplatím za bydlení a jídlo, když můžu svůj čas přímo přeměnit na jídlo a bydlení už mám. Bez prostředníka a bez daní.
Možná proto, že uvažuji jinak, než tito lidé se zanedbanými a nevyužívanými zahradami, jsem o svůj byt nepřišel a mám i zahradu. Musím svůj čas dělit mezi ty, co mi za můj čas platí a mezi zahradu, která můj čas oceňuje přímo. Na druhé straně se snažím i čas i peníze utrácet uvážlivě, šetrně a snažím se, pokud mě čas netlačí, dělat všechno sám, abych postupně ze zelené louky udělal zahradu, která mě postupně bude živit.
Na založení užitkové zahrady (která může také dobře vypadat a přinášet radost a optimismus do života), netřeba mnoho peněz. Jasně, lidé, kterým se nechce a proto jsou tam, kde jsou, vidí všude problémy a nedostatek peněz. Ale na koupi rýče a zrytí malého kousku trávníku, abychom z něj vytvořili záhon je potřeba hodně peněz? Na sehnání obyčejné kosy a posečení louky, abychom získali mulč na tento nový záhon a nemuseli ho tolik zalévat ani okopávat třeba hodně peněz? Na koupi pár sáčků semen zeleniny a nakopaní zeminy v zahradě, abychom si vyseli své vlastní sazenice zeleniny třeba hodně peněz?
Třeba na to nějaké peníze a trochu času. A nějaké informace. Netřeba hned kupovat knihy, můžete si je půjčit nebo přečíst v okresní knihovně. Můžete si promluvit s dědou nebo babičkou v sousedství, jak oni hospodařili, dokud měli dost sil. Můžete se podívat na internet a přečíst si stránky s návody. Já neznám jediného „chudého“ člověka, který přišel o své bydlení ve městě a nyní žije ve starém domě na vesnici, který by neměl dotykový mobil a internet v něm, nezřídka mají i počítač v chalupě. Aby mohli zabíjet čas do příští výplaty dávek.
Chudoba není stav majetku, chudoba je stav mysli.
Komentáře