Když jsme v roce 2008 zažívali finanční krizi a překonávali rok na to její důsledky, pár lidí se nechalo slyšet, že je to jen začátek a následující krize bude mnohem horší. Mnozí jsme nechápali, nemajíce zkušenosti, co by mohlo být ještě horší. O to hůře se nám překonávají důsledky nynější krize. A kdo nemá kus své vlastní země, měl by opravdu co nejdříve sehnat pozemek v dostupné vzdálenosti a konečně začít dělat něco ke zmírnění důsledků toho, co se na nás pořád valí.
Zatímco v minulé krizi šlo převážně o optimalizaci nákladů podnikatelů a zejména nadnárodních koncernů a později se mzdy v některých pozicích dostaly na původní či ještě vyšší úroveň, nyní začíná jít mnoha profesím doslova o život. Zatímco v minulosti byl pokles tržeb živnostníků a podnikatelů způsoben „jen“ nedostatkem peněz jejich zákazníků, dnes je to mnohem horší. Mnoha lidem je zakazováno pracovat a vydělávat si, tlačíc je tak do zbavování se majetku (po předcích) v zájmu přežití. Zlatí komunisté a jejich znárodňování.
Pro mnoho lidí je tak problém získat peníze na život. Situace se ale najednou může jevit úplně jinak, položíme-li si kardinální otázku: Na co potřebujete peníze?
Ne, nechci tím provokovat. Jen si skutečně a pravdivě odpovězte na otázku, k čemu v životě potřebujete peníze? Když si odmyslíme nesmysly typu „nový smartphone, dovolená v Thajsku nebo kabelku podle poslední módy, abych v kolektivu přítelkyň nevypadala jako socka“, pak zjistíte, že peníze potřebujete na dvě věci. Abyste si zajistili bydlení a abyste si zabezpečili potraviny. A tak všichni chodí do zaměstnání (mají-li to štěstí, že jim vláda pracovat dovolí) a do obchodů a pak tráví čas jeho zabíjením na sociálních sítích nebo před televizí. To skutečně chcete takhle zestárnout? To jste si skutečně takhle představovali svůj život, když jste byli mladí?
No když do zaměstnání nechodíte, ať už pro karanténu nebo lockdown, máte přebytek času a nedostatek peněz. Trávením ještě více času před televizí nebo obrazovkou PC lze vyřešit přebytek času, ale ne nedostatek peněz, tedy nedostatek potravin. Neboť bez peněz vám potraviny v obchodě nedají. A bydlení vám vezmou až po několika měsících jeho neplacení. Skutečně je čas na nic nedělání a čas je vhodné zabíjet?
Život není pro hloupé
Může vám to připadat vulgární, ale život „není peříčko“. Takže občas použiji formulku „To není pro hloupé“ i v rozhovorech, zejména když poslouchám nesmyslné a neodůvodněné námitky zejména línější či naivní části populace. Můžete se nyní urazit nebo zamyslet a změnit svůj život k lepšímu. Vlastně nemusíte nic, přežití není povinné.
Fascinují mě lidé, kteří mají za domem (na vesnici) velký pozemek, ale jejich problémem je, jak v létě co nejdříve posekat trávu a spálit ji a neustále hledají nějaké zaměstnání (ve městě, kam je třeba dojíždět), aby si vydělali na chléb, mléko, maso, ovoce, zeleninu, brambory… Všechno, co by vyrostlo v jejich zahradě, kdyby každé ráno nešli nastartovat auto, ale namířili si to opačnou stranou. Do zahrady, kterou už mají, jen nevyužívají její potenciál, navíc i ten benzin do sekačky musí koupit. A přestože ať i chodí do zaměstnání, ale po práci promrhat tolik času na facebook a seriály?
Nedávno jsem asistoval při výběru pozemku vhodného pro venkovskou zahradu. Člověk zaměstnán na plný úvazek, bydlící ve městě, hledal oázu klidu na víkendy a také jako zázemí pro svoji potravinovou bezpečnost. Při tom přišla řeč i na to, jak velký pozemek je dost velký, ale ne malý. Nuže záleží na několika faktorech.
V první řadě je třeba rozhodnout, jak bude pozemek využíván. Zda to bude traktorem zorané či rýčem převrácené místo nebo permakulturní zahrada. Tedy kolik dřiny a energie chcete do toho vkládat a kolik vám dovolí záda, než začnou bolet. Jak jsem říkal, zahrada není pro hloupé.
Pak je třeba vědět, jaké potraviny a pro kolik lidi chcete produkovat. Překvapivě ani nemusí jít o velký pozemek, jak se na všechno jde s rozumem. A částečnou soběstačnost a zejména nezávislost vám dokáže zajistit široký sortiment pěstovaných plodin mezi ovocem i zeleninou. To je důležité i s ohledem na často se vyskytující období sucha či naopak deštivé dekády, jarní mrazy či letní vedra. Zkrátka mít vůči nepřízni počasí více „želízek v ohni“.
Nemyslím si, že ke změně (zhoršení) situace dojde skokem. Spíše si myslím, že se to bude zhoršovat postupně, pomalu. Tak, abychom byli postupně připravováni zejména inflací o veškeré úspory. Ale že rostou i ceny potravin je neoddiskutovatelným faktem. A že se snižují příjmy či přímo lidé přicházejí o možnosti pravidelného příjmu, druhým. Je tedy nejvyšší čas, než ještě jaké-také úspory máte, zamyslet se nad koupí vhodného pozemku. Klidně se starým domem, nevhodným k bydlení. Stačí, že máte kde uložit nářadí a skrýt se při zhoršeném počasí. Hlavně, abyste měli místo, kde založíte záhony, namnožíte si rybíz i angrešt, vysadíte ořechy i lískové oříšky, hrušky i jabloně, k nim švestky a muchovníky, nějaké hrozny. Stromy a keře, které nejsou drahé nebo si je zakořeníte z odřezků, které vám mohou poskytnout sousedé při jarním řezu révy či ovocnin. Hlavně abyste měli plody, jejichž pěstování není náročné a skladování je jednoduché nebo je dokážete postupně s časem zrání ihned konzumovat. A část potravin tak nemusíte kupovat. A nepotřebujete tedy na ně peníze.
Šetřit (a investovat) je třeba tehdy, dokud je z čeho.
Komentáře