Čím menší pozemek u domu máte, tím víc musíte zvažovat, jaké druhy a odrůdy stromů tam budete pěstovat. A pak je potřeba zjistit, které odrůdy jakého ovoce vám skutečně chutnají, že byste je chtěli mít a pak přesně té odrůdy stromek se musíte snažit koupit. Anebo na to jít úplně jinak.
Samozřejmě, že při zakládání našeho malého ovocného sadu jsme také postupovali tak, jak jsem psal v úvodu. A pak jsme náš pozemek zdesetinásobili 😉 A většinu z těch stromů jsme si vzali se sebou na naše nové působiště. Vytvořili základ jistoty naší ovocné produkce a pak už jsme postupovali částečně tak, že jsme si vyhlídli nějaké stromky v eshopech anebo na zahrádkářských výstavách.
Ale vedle sázení ovocných stromů, koupených se značkovou visačkou a odrůdovým jménem, jsme si na našich travnatých pozemcích občas všimli mladý stromek, který jsme tam nesázeli, jen se sám „vyskytl“. Většinou ořech, kaštan, moruše. No nedávno jsme si všimli, že nám v malinách, kde těsně za plotem rostou dvě mladé třešně chrupky s plody vynikající chuti, vyrůstají malé stromečky. Žel velmi blízko těch původních třešní za plotem (pozemek se nedávno stal také naším vlastnictvím, tedy i třešně jsou naše), takže by si za pár let velmi konkurovali, prolínali by se jim koruny a trpěli by nedostatkem vzduchu i slunce. Mladé třešně museli pryč.
Ale nelikvidovali jsme je. Opatrně vykopali ze země a s radostí zjistili, že se nejedná o semenáče z pecek, ale že vyrůstají přímo z kořenů některého z těch původních stromů. Možná toho prostředního, který jsem mezi nimi nedávno skácel, právě proto, že byli těsně vedle sebe. A možná mají všechny tři stromy společný kořenový systém, protože jsou všechny stejné, jen asi postupně o pět let mladší od sebe.
Vykopané sazeničky se dočkali úpravy kořenového systému a zasazení do stavebních nádob, aby tady zesílili, než je vysadíme na nové místo, které ještě čeká na oplocení proti divoké zvěři. Aby se lépe zakořenili a neztráceli přitom drahocennou vláhu, všechny listy byly nůžkami zkrácené na třetinu plochy.
A tak máme pět nových sazenic třešní, kterých odrůdové jméno neznáme a ani nás moc nezajímá. Víme, že ty větší stromy mají plody skvělé chuti a budeme se těšit, když u nás přibydou i další stromy stejné kvality. Zda budeme dělat kompoty anebo je zkapalňovat, to se ještě uvidí. No dnes už víme, že určitě napečeme hodně třešňové bublaniny. Jednak už teď máme dost třešní, a ještě přibydou, jednak na pečení máme pro elektrickou troubu vlastní elektřinu. A ještě přibyde 😉
Hlavně ale sníme nadprůměrně hodně ovoce v čerstvém syrovém stavu. Hodně lidí považuje ovoce za pochutinu, kterou konzumují v omezeném množství po hlavním jídle. Ani se nedivím, když vidím některé cenovky v obchodech. Chuť toho prodávaného ovoce už neznám, protože ho roky nekupuji. Proč aj, když u nás se ho ročně urodí už na stovky kilogramů, bez postřiků a bez přihnojování. Čerstvé ovoce máme každý den ve velkém množství, považujeme ho za potravinu, schopnu nahradit jedno „normální“ jídlo denně. A také z něj dokážeme vyrobit pyré, povidla anebo ho nasušit či jinak zakonzervovat. Vždyť jak jsem psal, elektřiny na to máme dost i bez placení. A teď nám přibydou i nové třešně.
Podobné články:
Komentáře