Dostal se mi do ruky leták z farmy, která nabízí živou drůbež k chovu a výkrmu, ale i chlazenou a zpracovanou do kuchyně. Už jsem si zvykl, že kuřičky nekupuji po cca 175 Kč, ale rovnou po cca 250 Kč. Přítelkyni však vyrazila dech cena chlazené očištěné drůbeže – aktuálně téměř 200 Kč za kilogram čisté váhy. Je to problém?
Jak říká stará moudrost, nezáleží na tom, kolik to stojí, ale jak dlouho na to musíš pracovat. A pracovat v kanceláři hodinu na kilo vykrmené slepice, to je hodně? Nu, pokud jich nesníte hodně a nemusíte platit i za jiné položky, tak asi ne. Jsou však pozice, kdy berete za hodinu podstatně méně, a pokud žijete ze státních dávek, cena za kilo drůbeže (cca 200 Kč) představovat problém nemusí, ale za celou tříkilovou vykrmenou slepici (zhruba 600 Kč) už pro někoho ano. A pro nás?
Z pohledu zákazníka je to dost. Kdybychom si chtěli dopřát pořádnou slepici jednou za měsíc, tedy dvanáct tříkilových slepic, zaplatíme cca 7 500 Kč ročně jen za drůbeží maso. Takto už ta suma nevypadá tak „zanedbatelně“. K tomu nějaké brambory, elektřina, na které se to všechno upeče či uvaří. Stravovat se dobře a zdravě není vůbec jednoduché.
Pokud bydlíte v paneláku nebo žijete panelákovým způsobem na vesnici – tedy že nic nemáte a nic neděláte. To však není náš případ.
Já se na „věc“ dívám ze dvou úhlů pohledu.
Ten první je z pohledu hospodáře. Letos jsem sice koupil sedm hybridních nosnic byly těsně pod 250 Kč, protože jsem likvidoval chov středně těžkého typu nosnic. Z hejna jednoho kohouta a sedmi slepic zůstaly dvě kvočny, takže šest dobře vykrmených kousků skončilo postupně na pekáči (třebaže slepice neměly tři kila, ale dobře přes dvě ano, vážíme je po porážce, jen tak pro vlastní informaci). No a od těch dvou kvočen se podařilo vychovat celkem devět kuřat – ještě není jasné, kolik bude kohoutů, tedy kolik jich bude zimovat. Ale podle velikosti kurníku bude z jedenácti kusů takových osm až-až, včetně jednoho kohouta, aby byla přes zimu vajíčka a na jaře se daly nějaké zase dát do hrnce. A kvočny snad zase něco vysedí
Takže za jeden kalendářní rok to máme devět kusů, slepice i kohouti dohromady asi 27 kilo masa. Něco přes 5 000 Kč. Tolik jsme nemuseli zaplatit obchodníkům. Jistě, ve velkých řetězcích je drůbež levnější, ale také nižší váhy. A já pracoval v drůbežářském podniku, vím, jak se dováželo jaké krmivo, proto drůbež v obchodech nekupujeme
Můžeme namítat, že ani krmivo pro slepice není zadarmo a i ten kurník něco stál. Ano, stál méně než polovinu toho, co by stálo postavit ho teď. Moje výhoda, šikovnost a prozíravost, dalo by se říct. Šrotované komplexní krmivo pro kuřata stále kupuji, zato pšenici pro slepice si umím sehnat velmi výhodně, přestože vlastní políčka (stále ještě) v pronájmu nemáme. Máme však slušný výběh pro slepice a letos i dost trávy nasekané elektrickou sekačkou se sběrným košem, poháněnou fotovoltaickou elektrárnou, takže máme i dost vajíček pro naši rodinu, a to rovněž za výhodných podmínek. Třebaže kdyby těch kuřátek od kvočen bylo víc, svět by byl zase o něco růžovější
Druhý úhel pohledu je ten, že pokud se za tolik prodává drůbež, je to pro mě příležitost. Stačí vychovat víc, než spotřebujeme A čím dražší je drůbež, tím lépe pro mě jako potenciálního producenta. Protože dva kurníky už mám, i když ten třetí budu teprve stavět. Ale tak jako rostly ceny materiálu v minulosti, porostou i teď. Tedy čím dřív ho postavím, tím lépe, protože za pár let bude zase všechno dražší – jak dřevo, tak drůbež.
K tomu, abych mohl mít přebytek drůbeže, potřebuji víc kvočen. Nebo umělou líheň. Výhodou kvočny je, že chovatel se nemusí o nic starat, jen o čistou vodu a krmivo. Umělá líheň může dát najednou víc kuřat, jen jim je třeba zajistit kromě vody a krmiva i teplo a světlo. Už jsem mluvil o solární elektrárně? Myslím, že vhodný prostor na odchov malých kuřátek mám a také mobilní výběhy na dochování nadbytečných kohoutů na pekáč.
Jistě, chce to čas. A ten zaměstnaný člověk příliš nemá. Systém je nastaven tak, aby ho ani příliš nemohl mít a aby ze zaměstnání chodil unavený. Proto raději pracuji „z domu“. Mám čas ráno i večer či kdykoliv přes den věnovat se drůbeži i zahradě, tedy přímé produkci potravin pro naši rodinu. A mezitím něco i udělat „v zaměstnání“.
Teď, když píšu tento článek, je deštivé ráno. Včera jsem šel unavený spát něco po deváté večer, takže jsem se vzbudil už po páté ráno. Právě začínala bouřka a déšť. Tak jsem si sedl k počítači. Když déšť po sedmé ustal, šel jsem zkontrolovat slepice a „přilepšit jim“. Protože vodu i pšenici mají v krmítkách na docela dlouho, nepotřebují mě každé ráno. Ale něco lepšího vždy dostanou. A teď jsem znovu za PC, nejen kvůli tomuto článku. Dnes to podle předpovědi vypadá na celodenní déšť. Takže bude víc práce pro druhé. A zítra, až se vyčasí, budu zase dělat víc pro sebe.
Takže drahé drůbeží maso – je to problém, nebo příležitost?
Podobné články:
Komentáře