V naší domácnosti jsme se rozhodli konsolidovat už dávno. A podstatou naší konsolidace je úspora na straně běžných výdajů a navýšení na straně dlouhodobých investic. A zejména recyklování uvnitř naší domácnosti. Než něco vyhodíme, náležitě to opotřebujeme pro různé účely. Co je pro jiného odpad, je pro nás produkt, případně meziprodukt. Moc nám nechybí do uzavřené ekonomiky.
Většina lidí uvažuje způsobem, jak za vydělané peníze získat co nejvyšší hodnotu (pro ně). My spíš uvažujeme, jak za disponibilní čas získat nejvyšší hodnotu (pro nás). Protože každý člověk má zhruba 8 hodin denně na spánek, osm hodin na práci pro peníze (a daně) a osm hodin na utrácení těch peněz (aby mu je zdanili znova). Člověk, pokud chce v tomto systému získat více peněz, musí změnit otrokáře, ehm, promiňte, měl jsem na mysli zaměstnavatele, samozřejmě, a nějak si vydupat (o něco) vyšší plat. Člověk rozumný uvažuje jinak: Pokud mám k dispozici šestnáct hodin na práci pro sebe i jídlo a odpočinek, co mohu udělat, abych získal (dlouhodobě) co největší užitek? Ne peníze, protože ty vám asi nikdo za takové uvažování neposkytne. Ale dovedete si představit, že část takto „ušetřených“ hodin věnujete něčemu, co se později promění v „peníze“, které nemusíte vynaložit, takže je ani nemusíte vydělat? Tedy nemusíte pro otrokáře vyprodukovat hodnotu, aby bylo ne jen pro vás, ale i pro něj a pro stát, tedy zisk, daně a odvody.
Typickým příkladem je zahrada. Svojí prací na půdě vyprodukujete určité množství potravin, za které byste v obchodě museli zaplatit určitou sumu peněz, a abyste mohli, museli byste ty peníze, po zdanění, dostat od zaměstnavatele, který vámi vyprodukovanou hodnotu musí zase nabídnout jinému podnikateli nebo jinému občanovi, aby od nich získal peníze na svůj zisk a vaši odměnu plus daně a odvody, a samozřejmě i daně z celé transakce. Takže abyste měli potraviny za tisíc korun, musíte vyprodukovat hodnotu nejméně tři tisíce korun, ve skutečnosti ale spíš jde o pět tisíc korun, ať jsou všichni „nažraní“ a vy nehladovíte.Takže váš víkendový nákupní košík za tisícovku má najednou úplně jinou hodnotu…
To jen na okraj toho, že někdo tvrdí, že vyprodukovat doma ovoce a zeleninu je dva až třikrát dražší než si je koupit v obchodě. A to prosím porovnáváme jen kilogram masy, bez zohlednění skutečného obsahu výživných látek, minerálů a vitamínů, protože víme, že průmyslově produkované plody ovoce a zeleniny jich mají méně než polovinu…
Poloviční úvazek je řešení
Pravda jen pro ty, kteří mají vhodné pozemky a mají i chuť na nich pracovat. Protože kredit na mobilní signál nebo data si na keřích nevypěstujete, ani ten smartphon, bez kterého se téměř nikdo neobejde, který ale může být šikovným pomocníkem nejen při získávání vědomostí správného permakulturního a regenerativního pěstování, abyste neničili půdu a tím ani své zdraví a nemuseli kupovat léky. Protože i ty vám vlastně na zahradě mohou vyrůst, když nesedíte celé dny v zaměstnání, tak ani nemáte být z čeho nemocní. Zejména pokud jíte převážně organickou stravu, kterou jste si sami vypěstovali
Zkrátka nějaké peníze potřebujete. Řekněme takový dřevěný přístřešek s plechovou střechou, řekněme takových 6×5 metrů. Přijde parta chlapů a pokud nemusí betonovat patky pod sloupky, tak za dva dny to mají hotové i s pauzou na kávu dvakrát denně a obědem. Jenže pod padesát tisíc se nedostanete. Přitom materiál stojí asi polovinu. Jelikož nejste profesionál a jste na to sám, tak to trvá nejméně pět dní, možná s tím „zabijete“ i víkend. Ale pětadvacet tisíc ušetříte. Možná trochu víc. Vyděláte v zaměstnání pětadvacet tisíc čistého, co vám zůstala, za týden? Dovolím si pochybovat, vidím to spíš na ten měsíc. Ale přístřešek v hodnotě (práce) pětadvacet tisíc, ten byste za týden zvládli. A tři týdny vám zůstávají na práci na jiných hodnotách vašeho života. Můžete například připravovat palivové dříví a také na tom něco ušetřit.
Pokud můžete jen část „fondu pracovní doby“ pracovat na stát a zaměstnavatele (a na to dřevo na přístřešek ), a druhou část výhradně na sebe, získáte mnohem více. V kvalitě i kvantitě. A zůstane vám dost peněz na nákup věcí, které se vám produkovat ve vlastní režii nedaří nebo skutečně nevyplatí. Ale takové houbičky na nádobí v kuchyni nebo na mytí čehokoli na vesnici skutečně kupovat nemusíte, ty vám vyrostou i samy
Stejně tak můžete mít doma i zdroj „destilované“ vody. Destilované píšu v uvozovkách proto, že i ta kupovaná, mimo lékárnu, vlastně není destilovaná, ale demineralizovaná. A takovou my získáváme z elektrického odvlhčovače vzduchu, který nám pomáhá udržovat příznivé klima v zadních místnostech našeho rekonstruovaného, ale přece jen staršího domu. Neběží nepřetržitě, protože při větrání ani nemá smysl, aby běžel, ale více než 200 dní v roce, i díky tomu, že je napájen výhradně elektřinou z naší fotovoltaické elektrárny. Kterou jsem stavěl sám, takže její náklady jsou přibližně třetinové, než kdybych si ji měl nechat stavět firmou Dá se říct, že jsem si mohl dovolit být rok bez trvalého pracovního poměru, protože ta elektrárna to úsporou při stavbě zaplatila Ale za ten rok jsem postavil i jednu malou terasu, opravil spoustu věcí kolem domu, podílel se na produkci potravin v hodnotě asi sedmdesát pět tisíc korun… A teď ještě produkuju tolik destilované vody tím naším odvlhčovačem, že už ji nemáme kam dávat. Ostřikovače aut jsou plné, napařovací žehlička má zásobu na rok, myjeme jí, co se dá.
Odvlhčovač také svým odpadním teplem temperuje místnost, na jaře a na podzim si přitápíme i olejovými radiátory (a neutrácíme za dřevo ani neplatíme za plyn), teplá voda v domě je výhradně z FVE i v zimě, zpracování ovoce na povidla funguje na elektrickém sporáku také jen na FVE. A vlhkost vznikající při jeho přípravě skončí po průchodu odvlhčovačem na vlastní elektřinu v lahvích… Cirkulární ekonomika v rámci jedné domácnosti. Bez dotací
Podobné články:
Komentáře