Doma pečený kváskový chléb jíme už dlouhá léta. Olinka ho peče ve víceméně pravidelných intervalech. No toto léto nám řádně nabouralo náš harmonogram i narušilo pravidelnost v pečení kváskového chleba. To až tak, že jsme často museli chléb kupovat v obchodech. No s příchodem podzimu se opět vracíme do zaběhnutých kolejí a kváskový chléb se v elektrické troubě peče opět se svou pravidelností.
Příčinou toho, že se v létě u nás pekl chléb z žitného kvásku méně, než obvykle, byla naše nová zahrada. Měli jsme v ní tak mnoho práce, že jsme každý pracovní den, kdy nepršelo, odpoledne po práci ihned odjížděli do zahrady na vesnici a domů se vraceli až se setměním. A víkendy jsme tam trávili celé. Jelikož jsme v podstatě koupili jen louku, zakládání zahrady, sázení stromů, budování vyvýšených záhonů, to vše nám zabíralo všechen čas.
A pečení kváskového chleba má přece jen svůj rytmus. V našem případě večer příprava kvásku, nad ránem jeho dokrmení, odpoledne hnětení, kynutí těsta a pečení. A před Olinkou stála otázka. Zůstat každých deset dní doma a napéct chléb nebo jít do zahrady a pracovat na jejím zakládání?
Vyhrála to zahrada. Chléb se pekl u nás tehdy, když to počasí dovolilo, či spíše nedovolilo nám být v zahradě. Naštěstí jsme v jedné z pekáren objevily pšenično-žitný chléb, který se pekl z mouky pšeničné i žitné, kvásku i kvasnic a obsahoval kromě tohoto již jen sůl a pepř. Takže celkem OK a tak jsme ho kupovali vždy, když na pečení domácího chleba nebyl čas nebo jsme do zahrady pozvali známé nebo příbuzné na grilovačku a počítalo se s větší spotřebou chleba.
Teď už do zahrady každý den nechodíme. Ještě stále je tam co dělat, ačkoli je většinou již zahrada vybudovaná. Ale jednak už je sklizena úroda a zejména čas se změnil, o hodinu dříve se stmívá a tedy chodit tam po práci nemá význam. Zbývají už jen víkendy, i to jen ty, kdy přestává lít. A tedy opět se „objevil“ čas na pečení domácího chleba. Kupovaný pšenično-žitný chléb není špatný, ale domácí je přece jen domácí. Oběma nám velmi chutná.
