Před posledními parlamentními volbami na Slovensku na podzim 2023 se celkem často ve volební kampani přízvukovalo, že se do krajiny denně doveze víc než tisíc kamionů s potravinami. A že je s tím potřeba něco dělat. Že krajina je téměř úplně závislá od potravin z dovozu, co představuje velkou zranitelnost a nebezpečí pro její obyvatele. Je to v České republice jinak?
Současně s kritikou tohoto stavu nezřídka zaznívaly i návrhy na řešení. Od rozšíření sítě dálnic, aby se potraviny lehčeji dostávaly ke svým konzumentům, až po hlasy volající po větších dotacích pro domácí zemědělce. Tedy jako vždy nic pro lidi, jen o tom, na čem se dá vydělat.
Dovolím si krátkou historickou odbočku. Před pár lety, kdy ještě Rusko nebylo otevřeně naším nepřítelem, ale kdy se v některých médiích objevovaly zprávy typu, o kterém jsem říkal, že připomínají rok 1905 ve Velké Británii, která mediálně připravovala obyvatelstvo na budoucí válku proti Německu a na to, aby tuto válku nadšeně schvalovalo, se v médiích objevily posměšky typu, že polovinu domácí spotřeby ovoce a zeleniny si musí Rusové produkovat sami ve svých zahradách, protože Rusko je na tom ekonomicky tak zle, že nemá na to vybudovat sítě supermarketů a distributorů, kteří by průmyslově produkované potraviny rozváželi po krajině. Nuže i Napoleon a Hitler zjistili, jak je Rusko velké (šest časových pásem) a jak je to všude daleko… To jen progresivní děcka žijí ve svých představách, protože ve škole nedávali pozor, nemají rádi memorování, neznají jednoduchou matematiku ani kdo byl první prezident prvního státu Čechů a Slováků. Internet je plný takovýchto autentických videí, stačí pohledat a bavit se. Takže na co by byli někomu dálnice a supermarkety, když v okruhu sta kilometrů jsou jen dvě vesnice a žije v nich pár stovek lidí? Vše, co potřebují, si dopěstují, dochovají a vytěží v okolí. Nemusí vstávat na budík a „píchat“ si ve výrobě kabelových svazků pro německé automobilky…
To, co uniklo těmto posměváčkům je fakt, že ti lidé jsou ve velké míře soběstační. Nejsou závislí od toho, zda z Německa přijede kamión, jakou cenu jim v Německu nastaví ani na tom, jakou kvalitu potravin jim poskytnou. A nemusí se bát, že jednou kamión nepřijede, protože „neposlouchaly“. Bez ohledu na kurz dolaru nebo eura, bez ohledu na cenu ropy a zlata oni ve svých zahrádkách mají ty samé kvalitní a chutné potraviny a stojí je pořád stejně: trochu jejich času, kterého mají dost, protože nejsou otroky v kolonii.
Jak zvýšit potravinovou soběstačnost státu
Jestli tedy Slováci denně dovezou tisíc kamionů, tedy 20 000 tun, tedy 20 000 000 kilogramů potravin ze zahraničí, je to při zaokrouhlených 5,5 miliónech obyvatel 3,5 kila na osobu a den. Nic?
Vždy jsem říkal, že komunisté věděli, jak velké prodejny potravin stačí. Neprodávali se hlouposti, jen skutečné potraviny. A když se méně kupovalo, méně se i vyhazovalo. Pravda, dnes by byly menší tržby, menší DPH a menší daně pro stát. Takže má vláda skutečný zájem snížit závislost státu od velkého dovozu a tím prodeje potravin? A co by měla vláda udělat, aby se nemuselo tolik potravin dovážet ze zahraničí?
Zastánci globalizace namítnou, že je výhodnější pěstovat řekněme brambory a rajčata tam, kde to jde lehčeji, jednodušeji a dovézt je, než doma pěstovat draze. No tak se zkuste zeptat bramborářů na Vysočině, co si o takovém postupu myslí. Aby jedna firma vydělala, tisíce pěstitelů musí zchudnout. A co v tom může udělat vláda? A chce vůbec?
Nezávislost a soběstačnost musíme začít od sebe
Potravinová soběstačnost státu nestojí na třech zahraničních řetězcích anebo třech domácích velkoproducentech. Stará podnikatelská poučka říká, že jestli od některého dodavatele závislý na víc, než 20%, máte potenciální problém. Rozbití skoromonopolů na menší celky by nebylo řešením, ani u prodejců ani u dodavatelů ani u pěstitelů.
Soběstačnost, alespoň částečnou, a tedy i potravinovou bezpečnost ( z pohledu dostupnosti, kvality, ceny a zdravotní nezávadnosti) státu budeme mít, když budou soběstační jeho obyvatelé. Když samotní občané nebudou muset každý den kupovat svůj denní příděl potravin. Protože si potraviny vypěstují a vychovají sami, doma. Ne každý vše, ale každý něco. Spolu to ale bude hodně a o toto množství bude možné snížit dovoz potravin ze zahraničí. A tím i vývoz peněz, vyprodukovaných u nás, do zahraničí.
Často slýchám argumenty, že ne každý může (alespoň zčásti) pěstovat sám doma. Podle mne je to výmluva. Chápu, že je-li někdo vychytralý a chce se živit klikáním do počítače, jakože manažérsky buzerovat své podřízené a večer si zajít na skleničku či latéčko a tvářit se jako mistr světa, který vydrbal s každým a se vším, a za své „poctivě vydělané peníze“ si platí drahý nájem v luxusní nemovitosti, jezdí v leasingovém autě, že takovýto člověk se nebude „rýpat v zemi“, aby se najedl. Tento web není pro blbé. Bydlí-li však někdo na vesnici, práce moc nemá, zato má kus zahrady za domem, ten má všechny předpoklady, aby si nějaké jídlo vyprodukoval sám, ve volném čase, kdy nesleduje sociální sítě anebo přiblblé seriály v televizi.
Pěstování zeleniny na balkóně v paneláku ve velkém také není Řešení, spíš záliba. No i tak tento prostor dá nějaké to kilo rajčat a pár paprik nebo okurek. Nemluvě o ředkvičkách či měsíčních jahodách. Když už chcete mít na balkóně truhlíky a něco zalévat, věnujte se zelenině, ta se na rozdíl od květů, které jen žádají peníze, dá i sníst. A zeleninový balkón může být stejně pestrý a krásný, jako ten květinový. Navíc je užitečný.
Ne každý má k dispozici pozemek k pěstování
No ale v minulosti měl. Protože všichni, anebo téměř všichni, pocházíme z venkova. A kam se poděly ty pozemky po předcích? Za kolik jste je prodaly a za co vyměnily? A teď se stěžujete, že jsou potraviny drahé, nekvalitní a ještě se dováží zvenku? Vidí-li někdo své štěstí v Praze a čas tráví v každodenních dopravních zácpách, je to jeho volba. Potom se nemůže stěžovat, stejně jako ti ze satelitních městeček, připomínající vězeňské dvory, obkolesené vysokými betonovými ploty. Tito nešťastníci za drahé peníze koupily maličké pozemky, na kterých si postavily domy, které patří bankám a nemohou si zde zasadit ani ovocné stromy ani pěstovat zeleninu. Jednak nemají místo, jednak je vždy zastíněné těmi ploty.
Každou změnu ve společnosti je potřeba začít od sebe. Nečekejme, že „někdo“ vyřeší problémy se zásobováním, cenami či kvalitou potravin. Ještě stále se dají koupit vhodné pozemky za dobrou cenu, pravda, jestli to nechcete centru Prahy.
Daleko jednodušší je prostě začít využívat to, co máme k dispozici. Začít pomalu, postupně, nejdříve v malém, později přidat, pěstovat si své potraviny na svých pozemcích, které nyní z pohodlnosti nevyužíváme. Nemusíte založit okamžitě velikou plantáž a pěstovat úplně vše. Začněte s jedním či dvěma vyvýšenými záhony, dvěma záhony, kolik vám síly a čas stačí, připomeňte si zapomenuté zručnosti. Každé kilo zeleniny, které si dopěstujete sami, nemusíte kupovat a platit za to svými penězi. Jen svým časem, který teď stejně jen promarníme, že? Kromě potravin si můžete vypěstovat i vlastní čaje. Vlastně ty vám vyrostou i samy, stačí je ve vhodný čas jen posbírat a usušit. Podmínkou je, abyste nesekali trávu mezi stromy týden co týden.
Na to, abyste později uměli vypěstovat potraviny pro celou rodinu, nepotřebujete veliký pozemek. Znovu připomenu, že nemusí být cílem vypěstovat všechny potraviny. Podaří-li se vám snížit závislost od obchodních řetězců jen o jednu třetinu, tak se bude jednat o nemalé sumy peněz, které nemusíte u nich utratit, tedy je nemusíte vydělat anebo je dáte za něco užitečnější.
Dalším důležitým faktorem je rozdíl v kvalitě kupovaných a doma pěstovaných potravin. A jejich účincích na zdraví člověka, jak je to popsané v této knize. Nikdo netvrdí, že kupované ovoce a zelenina obsahuje jedy. Jen nejsou dost dobré, na rozdíl od domácích. K vašemu lepšímu zdraví a fyzické kondici přispěje též častý pohyb na čerstvém vzduchu. A není třeba se bát náročné dřiny. Regenerativní a permakulturní postupy pěstování jsou dnes už dobře známé a dlouhodobě ověřené a pěstovat si vlastní potraviny pro částečnou nezávislost je něco jiného, než jako hrdlačení předků na poli v minulosti. Stačí u práce trochu přemýšlet, inspiraci najdete například na tomto webu o zahradničení.
Když se trochu víc postaráte o sebe a svou rodinu, najednou nebude problém ani se státem. Anebo se vás to aspoň nebude týkat, zda nějaký řetězec dovezl španělská rajčata, kolik stojí a jak (mizerně) chutnají. Časem snad pochopíte i vy, že jídlo jíme ne proto, jak chutná, ale proto, jak v našem těle působí. Že ovlivňuje naše zdraví. Že jste skutečně to, co jíte.
Že potravinová bezpečnost je vaše odpovědnost.
Komentáře