Když se bavíme o naší permakulturní zahradě a jiném způsobu péče o půdu a pěstování na ní, nejčastěji narážíme na „problém“ nemožnosti změny starého způsobu na nový. A dohady o tom, zda to udělat na jaře, anebo raději na podzim, zda tedy ještě porýt anebo zorat, anebo to nechat tak, ale jak se potom bude sít a podobné, pro mne kváziproblémy. Přitom řešení je jednoduché.
Opět musím připomenout mé oblíbené, že „Cokoliv si dokážete představit, dokážete uskutečnit“. A z toho vyplývá, že jestli si něco představit nedovedete, tak to jednoduše nedosáhnete. A šlus. Tedy jste-li hlava otevřená nebo zadubená. Zda jste schopni vnímat nebo jedete v zaběhaných kolejích. Protože inspirací je habaděj, stačí jen hledat a vnímat.
Nemusíte řešit zásadní problém, jak „překopat“ celou zahradu najednou a zahodit vše dosavadní. Včetně zkušeností. Nikdo nechce přijít o celou příští úrodu najednou. Nikdo nechce riskovat, že nebude mít úrodu, protože v novém systému něco nezvládl nebo pokazil.
Zajímá-li vás permakulturní, regenerativní, přírodní způsob pěstování a péče o půdu, začněte v malém. Vyčleňte si řekněme desetinu pěstitelské plochy, nejlépe izolované od současných záhonů, a vyzkoušejte si nový způsob pěstování, přičemž na zbytku plochy můžete aplikovat váš dosavadní. Tím si zajistíte dostatek jisté úrody a současně budete mít možnost srovnat, jak se vám pracuje na starém i na novém záhonu. Jaká je potřeba práce i energie a jaké jsou výnosy.
Jestli se vám nový způsob zalíbí anebo ukáže jako perspektivní a neřku-li efektivnější 😉 , můžete další rok přidat dalších deset procent plochy. Anebo se také na vše vykašlat a vrátit se k původnímu způsobu, budete-li mít dost sil a peněz na palivo, postřiky, hnojiva a léky.
Sami se rozhodnete, co je pro vás lepší, která metoda pěstování zeleniny je vám bližší.
Komentáře