Ani já se nechci v důchodu nadřít

Když se ptám lidí důchodového věku, co dělají, tak odpovědi by se daly shrnout do dvou verzí. První skupina říká, že už nic, ze se nadřeli v životě dost. A druhá skupina zase tvrdí, že nic nestíhá, že v životě neměli tolik práce, jako teď v důchodu. A když se těch samých lidí ptám, jak se mají, jedna skupina nadává na poměry, vládu, nedostatek peněz i ostatního a druhá se tváří jako šťastní a spokojení lidé. Věděli byste říct, které dvě dvojice podle odpovědí k sobě pasují? A kam byste chtěli patřit vy?

To jsem nebyl ještě ani padesátník, když jsem se ptal svého kamaráda, čerstvého předčasného důchodce s dobrým odstupným, kde se vidí za deset let. Odměnil mě svým obvyklým pohledem, který mi naznačoval, že nechápe, o čem mluvím. Tak jsem otázku zjemnil a zeptal se ho, že za deset let o tomto čase, co by chtěl, aby bylo, aby dělal, jakým aktivitám se věnoval, kde bydlel, co jedl a jak se zdravotně cítil. Zřejmě příliš otázek najednou, protože se vyjádřil, že nad tím nepřemýšlí a nějak bude.

Odpověď typická pro mnoho lidí. To „nějak bude“ říká, že se o nic nesnaží, jen aby přežili to, co někdo jiný pro ně nachystá. Nejen, že neplánují svou budoucnost, ani se na ni nepřipravují a jen doufají, že budou mít na byt a na stravu. A ještě na léky, protože hodně důchodců o ničem jiném nemluví.

Pomalu budu i já důchodce a zhruba je a mám to, o čem jsem uvažoval tehdy, že bych si představoval. A mám-li být upřímný, v jedné oblasti mám o hodně víc. Postupně jsem skončil s hobby náročným na čas i finance, které vyžadovalo i hodně cestování, takže k sportovní výbavě ještě i dobré auto a hodně peněz na palivo. Skončil jsem i s funkcionařením, u kterého jsem musel hodněkrát „dýně do vody tisknout“, takže opět trocha času a hodně mentální energie k dobru. A že „dýně“ naříkají za minulostí už není můj problém 😉 Výrazně jsem omezil i cykloturistiku a s ní spojené náročné dvoutýdenní cyklodovolené, ale pohyb mi nechybí.

Co jsem rozhodně neomezil, byl zdravý způsob života i stravování. A začal se ohlížet po vhodném pozemku, který by byl zdrojem kvalitních potravin. První pokus, kterému jsem věnoval celkem dva roky času a mentální energie, nevyšel, ale každý neúspěch je jen dalším krokem k úspěchu 😉 Ne všechen čas se ukázal jako promarněný, některé „duševní cvičení“ z přípravy nové budoucnosti jakoby se našli za krátký čas později, když jsme opravdu našli pro nás ideální pozemek a začali na něm budovat svou zahradu. Alespoň jsme si mysleli, že jen zeleninovo-ovocnou zahradu, protože vývoj společenské situace nabral takové obrátky a takové nečekané azimuty, že jsme začali budovat „rodový statek“, tedy hospodářství se vším, co k němu patří, a nejen v historickém „obrazu“.

K vyvýšeným záhonům pro zeleninu a ovocným keřům a stromům přibyly ještě i záhony Rozuma, další keře a stromy, protože jsme přikoupili postupně dva pozemky, abychom měli ke starým stromům kde sázet ty nové. Opravili jsme střechu starého domu a když jsme koupili od souseda vedlejší, také jsme opravili střechu a udělali rekonstrukci vody a elektřiny, abychom mohli k němu připojit naší fotovoltaickou elektrárnu, kterou jsme také postavili, abychom nemuseli tolik platit za nakupované energie, kterých cenový vývoj byl nepředvídatelný. A teď nám chodí měnit přípojnice nebo elektroměry, protože se jim zdá, že málo platíme za elektřinu 😉

K hospodářství je potřeba také vybavení, takže jsem nejprve postavil přístřešek a „chatku“ a když jsem nabyl nějaké zkušenosti, opravil jsem i velký přístřešek u starého domu, na kterém jsou také solární panely. A postavil jsem i dva kurníky, abychom mohli chovat slepice a měli i vajíčka i maso, které se výborně peče v elektrické troubě na solární elektřinu 😉

Mezitím jsme opravili staré ploty anebo postavili nové. Při velikosti našeho hospodářství jistě nepřekvapuje, že se jedná o stovky běžných metrů pletiva a sloupů pro něj. Je to potřeba na ochranu našich ovocných stromů zejména před srnčí zvěří. Ochranu ovoce před jezevci a slepic před liškami má na starosti náš první pes, uvažujeme ještě o dalším, větším, proti jiným škůdcům. Voliéra už stojí, boudu rozšířím.

Nejen prací živ je hospodář a hospodyně, takže už máme hotovu první malou terasu pro posezení u snídaně, kávy nebo s přáteli. Samozřejmě, že střecha je ze solárních panelů. Jelikož místa pro sezení je málo a i panelů pro elektrárnu by se hodilo víc, v plánu je ještě jedna velká terasa u venkovního grilu, ať se nemusí pořád vařit jen v kuchyni. Udírnu jsme dostali „bokem“ ke koupenému domu, stejně tak vlhký sklep na uskladnění části úrody.

Když starý nebudu mít sílu

Zdá se vám, že si protiřečím? V nadpisu cosi o dřině, kterou nechci a tady vypisuji, co vše jsme již udělali a co ještě udělat chceme. Ale je to tak správně. Teď budujeme, co nám síly a prostředky stačí, co bude potřeba „na starobu“. A snažím se to dělat pořádně, jak by moje maminka řekla. Například kurník jsem udělal tak, aby vydržel alespoň třicet let, tedy dokonce našeho života, ať se ním nemusím zaobírat. Protože kdybych ho udělal jen „nějaký“, tak by jistě už měl za sebou první opravu… Na terasy nepoužívám hranoly menší, než 12×12 cm a smrkové dřevo jen výjimečně, téměř vše je modřín nebo akát. Na spojování dřeva čepové spoje a pojištěné je to kvalitními vruty. Mé konstrukce se nerozpadnou, i kdybyste všechny šrouby z nich vybrali 😉

Intenzivně sázíme nové ovocné stromy různých druhů a odrůd, abychom dosáhli, že jakýkoli posun jarních mrazů či náhlé sucho neohrozí celkovou úrodu ovoce. I proto jsou stromy sice blízko, ale na třech lokalitách, všude jsou trochu jiné podmínky a jinak je to s vodou. Takže i méně vody, ale i přebytek vody nezpůsobí neúrodu na celém hospodářství. A většina jsou stromy starých odrůd na vysokém kmenu, tedy robustní dlouhověké stromy, nevyžadující každoroční pravidelný a hluboký řez. Sice musíme teď sázené stromy v létě zalévat, ale později už to nebudou potřebovat, s hlubokými kořeny. Takže i takto lze do budoucnosti snížit pracnost u pěstování ovoce a skořápkovin (ořechy. lískovce, kaštany – vše dobře a jednoduše skladovatelné potraviny, nejen pochoutky).

Zeleninu pěstujeme na vyvýšených záhonech, které se blíží konci své životnosti, takže je zanedlouho opravím, tak aby už vydrželi opravdu do smrti. A záhony Rozuma nepotřebují téměř žádnou péči, kromě doplňování organiky a občasného zalévání. To vše zajistí, že to nebude vyžadovat mnoho sil v budoucnosti a přitom paprik, rajčat, ředkviček, kedluben, cibule, česneku a cojávím čehovšeho, bude nadostač.

Tři nestejné třetiny

Je fakt, že poslední období jsme věnovali zejména rozšiřování našeho hospodářství hodně sil. No když už tu ale můžeme od jara do podzimu bydlet, tak ušetříme hodně času za přesuny z města a zpět jako i peníze za PHM. Takže s menším úsilím dosáhneme víc 😉

V současnosti musíme věnovat naši pozornost, čas i peníze třem různým činnostem.

První je budování nových objektů zázemí zahrady. Jako už vzpomenuté přístřešky, terasy, kurníky, ploty, a vše, co budeme v budoucnu potřebovat. Většina z toho už je hotová anebo v stadiu realizace, co znamená, že v budoucnu už nám nebude to brát čas a síly, které můžeme věnovat ostatním pracím na zahradě. Jestli si zase nevymyslím něco nového, jako před půldruhým rokem, že koupíme dům a bude ho potřeba rekonstruovat 😉 Ale v principu mohu říct, že budovatelská aktivita z roku na rok nezabírá víc času, jestli množství do toho vložené energie neklesá, tak určitě se nezvyšuje. A postupně budeme takovéto práce utlumovat, protože už moc nebude co budovat. Do této zmenšující se třetiny můžeme započítat i výsadbu ovocných stromů a keřů. Ještě jich sice do naplnění druhé stovky dost chybí, ale už nemusíme spěchat, gro stojí a začíná plodit.

Druhou činností jsou opravy. Ať už mnou zbudovaných zařízení anebo těch, které jsme koupili spolu s pozemky. Vše, co bylo potřeba po koupi postavit anebo opravit, jak jsem už psal, děláme robustně s výhledem dlouhé životnosti. Ale i tak se může vyskytnou problém, jako například po deseti letech prasklá kubíková IBC nádrž, které kontrola a výměna za druhou, která tady stála v rezervě, nám zabrala půlden čistého času. Plus vynošení vody, aby se nemusela vypustit jen tak.

Jelikož jsem zažil v rodině stav, že některé věci vyžadovali pravidelnou alespoň dvakrát ročně údržbu, před a po konci sezóny a vím, jak to dalo zabrat, chci se takovému postupu vyhnout. I za cenu vyšších investicí. Používáme kvalitní příslušenství a vybavení s delší životností. A snažíme se mít věci „ve forotě“, aby v případě poruchy, například čerpadla, jsme nestáli víc, než pár hodin. Takže na servisní činnosti uvažuji opravdu minimum času a vůbec ne žádné plánovací kalendáře, co se musí kdy stihnout, protože… Takovou u nás nehráli.

No a třetí činností je samotná produkce potravin. Co v případě už velkých a plodících stromů znamená sběr a zpracování úrody, tedy vaření „dětské výživy“, pečení povidel anebo sušení ovoce. Ale nejpracnější je produkce zeleniny. Je potřeba vysít semínka, vypěstovat sazenice, vysázet do záhonů, zalévat, kontrolovat. Ne, okopávat u nás rozhodně ani po deseti letech nezačneme. Máme všechny záhony zamulčované, už jsem o tom hodněkrát psal, jaké to má sdružené (synergické) výhody, přečtěte si. No a u sběru úrody je potřeba také sbírat semena pro příští výsevy.

Nevýhodou pěstování zeleniny je, že je to každoročně se opakující činnost. Ne jako u rybízu, že jednou vysadíte a když chcete, deset let máte volno. A u jabloní padesát. Zelenině se musíte věnovat každý rok, chcete-li úrodu. Můžete si dát rok pauzu, chcete-li nebo potřebujete, sice budete bez zeleniny, ale není problém další rok znovu začít. Na druhou stranu, budeme-li opravdu staří a nebudeme mít sílu, budeme jí pěstovat méně, tolik, abychom měli sílu to uzalévat v létě.

Takže i u třetí činnosti je možné snížit potřebný čas a regulovat, kolik energie do toho vložíme. A když budou keře a stromy v plné plodivosti, tak budeme moci pěstovat i jíst méně náročné zeleniny.

Kurníky mají kompletně oplocené voliéry s dvířkama do kurníku s automatický otevíráním a zavíráním, napaječky vodu na měsíc a krmítka zrní na týden. V podstatě k nim několik dnů nemusím a nic se neděje. Takže nepotřebuji každé ráno brzy je otevírat a krmit a před večerem opět krmit a večer zavírat. Ani kdybych byl nemocen anebo kdybych odjel, jejich denní režim se nezmění a nebudou strádat. Takže i takhle se dá ušetřit čas a námaha.

Když více let je méně sil

Uvědomuji si, že s narůstajícím počtem let jednoduše lidské tělo má méně sil. Že zkrátka přijde čas, kdy už nebudu mít sil a nebudu stíhat tolik, co teď. Vždyť už nyní vnímám, že mám méně sil, než před deseti lety. To je realita. A jelikož vím, že z tohoto pohledu se situace bude zhoršovat, už teď se připravujeme na to, aby nám to nevadilo.

Do tohoto plánu zapadá i ono přikoupení vedlejšího domu, abychom zde mohli bydlet, když budeme chtít, s plným komfortem domácnosti, včetně tepla a sucha. Zapadá do toho i pěstování velkého množství různých stromů, z kterých mnohé časem mohou skončit jako palivo do sporáku. A také postupné rozšiřování fotovoltaické elektrárny, které elektřina se využívá nejen na svícení, ohřev teplé vody, ale i vaření, pečení masa z vlastní drůbeže či povidel z vlastního ovoce, ale v přechodném období i na temperovaní nebo vytápění obytných místností.

S přechodem z produktivního věku do důchodu se prudce snižují disponibilní příjmy člověka. Pokles může být od 30 do 50 %, záleží od mnohých faktorů v minulosti. Vzhledem k tomu, že není nutné dojíždět každý den za prací, nepracujete-li v místě bydliště, ani není nutné být každý den „slušné oblečen“, může odchod do důchodu v některých oblastech života znamenat i snížení pravidelných výdajů. No že v důchodu bude méně peněz je fakt a rozdíl může být ještě větší.

Proto jsme své vize na našem hospodářství zaměřili na to, abychom hodně peněz nepotřebovali. Tedy abychom si zaobstarali většinu lidských potřeb bez toho, že by jsme opustili pozemek. Ovoce, zeleninu, konzervované potraviny, vlastní maso a vejce, ale také palivové dřevo, elektrickou energii, střechu nad hlavou. A jak jsem psal v předchozích odstavcích, aby to všechno nevyžadovalo moc naší pozornosti a lidské energie.

V starobě se nemůžeme spoléhat na stát, jenom sami na sebe. Vzhledem k probíhající inflaci a mnohé řízené ekonomické procesy je nesmyslem mít uložené nějaké prostředky na bankovních účtech, v akciích s dluhopisech či dokonce „zlatých certifikátech“. Kromě toho, že reálná hodnota těchto „aktiv“ stále klesá (jednoduchý příklad: kolik kilo chleba jste si mohli před deseti lety koupit za deset tisíc korun, kolik kilo chleba si za to můžete koupit dnes a kolik asi si budete moct koupit chleba za deset tisíc korun za takových deset let?) a dají se lehce „ukrást“ nebo jinak „znárodnit“, jaká je reálná možnost se k nim dostat a zpeněžit či jinak využít v případě nějakých prudkých společenských otřesů?

Raději investujeme do náhradního čerpadla do studny anebo další pokosové pily, které využíváme při tesařských pracích na hospodářství. Anebo do elektrického kolečka, díky kterému je práce méně namáhavá a dovolí nám v budoucnu dělat práce, které bychom jako starci s obyčejným kolečkem nezvládli. Raději koupíme elektrické zahradní nářadí anebo akumulátorové sekačky, protože s benzínem může být problém, ale elektřinu si vyrábíme sami.

Nějaké nakoupené zásoby potravin pro časy krize jsou jen dočasným řešením krátkodobého výpadku, ne trvalým způsobem žití. Trvale slušně žít můžete jen v případě, že žijete na svém dostatečně velkém majetku a co nejvíce produktů si umíte zajistit sami. Samozřejmě, že musíte vyvinout nějaké úsilí, že musíte pracovat, ale tato práce, v rozumné míře, dokáže udržovat vaše tělo ve slušné kondici, bez toho, že byste navštěvovali placené fitnescentrum, rehabilitace či masáže.

Aby to nebyla dřina, ale jen skutečně práce, kterou v pohodě zvládneme, investovali jsme hodně času, úsilí i peněz do toho už teď, když toho všeho máme relativní dostatek. A abychom se staroby dožili ve zdraví, o to se snažíme už teď požíváním zdravých potravin z vlastní produkce v co největší míře, s velkým množstvím ovoce a zeleniny, ořechů a také pitím bylinkových čajů, samozřejmě opět těch, které se urodili na naší zahradě. Též to snižuje náklady na nákupy v obchodech, když kupujeme jen suroviny, ne zpracované potraviny. A v důchodu se těšíme na to, že si opět budeme péct svůj vlastní kváskový chléb. Povidla na něj si vyrábíme už teď 😉

Jak se chceme cítit za deset let, na tom musíme pracovat už teď.