Pojmem „černý ořech“ nemyslím odrůdu ořešáku, zvanou i „americký ořech“, i když i takové pěstujeme, ale běžné vlašské ořechy, poškozené vrtulí ořechovou (vrtivkou ořechovou), kterých zelený obal ještě před dozráním zčerná. Takové plody někteří lidé považují za zničené a proto je pod svými stromy nesbírají. A zbytečně se připravují o úrodu. Chce to jen trochu svého času.
Vrtule ořechová, případně i vrtule americká, tato moucha výrazně zasáhla do pěstování ořechů u nás. Její larvy žijí v zelené slupce dozrávajícího ořechu, čím ji ničí a napadá ji houba, zčerná. Jestli však invaze těchto much není veliká, i takovéto černé ořechy po dopadu na zem jsou většinou jedlé, jen to vyžaduje víc úsilí, než jen posbírat ořechy do pytle. Vlastně by se dalo říct, že vrtivka ořechová nás chrání před zloději úrody 😉 Protože zloději jsou líní a často hloupí. Jinak by nebyli „odkázaní“ krást 😛
Máme v současnosti už celkem dost statných stromů ořešáku vlašského, takže i když je slabší úroda, ať už pro mráz nebo sucho, plodů je slušné množství. Ale protože slabší úroda je stále častěji, posadili jsme i další stromy. Nekupovali jsme je, ale využili jsme semenáče, které se sami objevili v trávě nebo u plotu, kam dáváme ořechové listí na eliminaci růstu plevele. Když byli na nevhodném místě, co je asi polovina z nich, přesadili jsme je na lepší. Pověry, často šířené „odbornými“ prodejci a ovocnáři, že semenáč ořešáku má špatné, malé a tvrdé plody a plodí až tak po patnácti letech, mohou být pravdivé u některých semenáčů. U nás všechny semenáče všeho ovoce jsou tak na 60% skvělé, co do kvality a chuti plodů. Pravda, my se prodejem stromků neživíme, tak si můžeme dovolit šířit pravdu 🙂 No a ty, co v průběhu růstu snad uschnou (asi do 3% výsadby, většinou kupovaných stromků) anebo se ukážou jako plodově nevhodné, tak jsou „energeticky zhodnocené“. Co je u zadarmózních stromů vždy plus pro naše hospodářství, žádná ztráta.
Takže ořechy pod stromy sbíráme, i když je slupka černá a suchá. Důkladně je přítelkyně očistí malým nožíkem a potom umyje, třením o sebe v malém vědře. Jeden soused to dělá „ve velkém“, hráběmi v kolečku 😉 Máme odzkoušené, že dvě vody stačí. Umyté ořechy jdou v malém množství do pytlů například od brambor, ale osvědčily se i síťky, ve kterých některé firmy prodávají sportovní obuv 😉 Pytel visí na průvanu, co je u nás nejprve boční strana přístřešku s velkým převisem (a už se dokončuje další – tedy dokončuje, on si na nic nehraje, dokončuji ho já 😉 ) Po shromáždění (dva tři malé pytlíky do jednoho) potom visí na gangu na jižní straně. Sucho a průvan.
Ještě v průběhu čištění občas nějaký plod otevřeme, potvrzuje se to, co i u čištění suchých. Většina z nich je v pořádku, jedlá. Ale nazmar nevyjdou ani ty špatné. Protože u nás se denně čistí nejméně dvacet ořechů, máme z nich celkem dost skořápek. V létě je využíváme při čištění slepic, v zimě s nimi topíme v domě.
Podobné články:
Komentáře