Každé ráno vstát a jít do obchodu pro čerstvý chléb a rohlíky se stalo pro mnoho lidí životním stylem. A mnozí se ani nezamýšlejí, zda tento styl je dobrý i pro jejich tělo. Protože je rozdíl čerstvé pečivo a čerstvé pečivo. A tak lidé pokračují ve svém stylu, bez ohledu na místo, čas, okolnosti.
Jako malý kluk jsem trávil prázdniny u babičky na malé vsi. Čerstvý chléb vozili dvakrát do týdne, dopředu ho musela babička objednat a koupit se dal jen v úterý a ve čtvrtek mezi osmou a desátou. Brali jsme to na vědomí, kupovali vždy po dva chleby (tehdy měl poctivý chléb dva kilogramy a nebyl o moc větší, než ty dnešní, plné lepku a nafouknuté vzduchem) a jedli jsme v podstatě vždy „starý“ chleba. Většinou s máslem, občas s medem nebo povidly.
Doma ve městě jsme měli Mlékárnu, obchod s chlebem, pečivem, mlékem a podobnými potravinami, kousek od bytovky, otevřený každý den a navzdory tomu jsme nechodili nakupovat každý den. Šlo se tehdy, když jsme nakoupené spotřebovali. Jen jsme nemuseli, jako na vesnici, objednávat a opravdu jsme mohli jít do obchodu kterýkoli den. Ale raději ráno 😉 A chléb nám klidně vydržel i pět dní, nic se mu nestalo. Dnes téměř neslýchaná věc.
A tak lidé nakupují raději každý den čerstvý chléb, protože už ten druhý den bývá dost tvrdý a na třetí nezřídka plesnivý. Ve městě není problém, obchodů je všude plno, jen často ne v pěší vzdálenosti. A ne jinak je tomu i na venkově. Mají-li své prodejny, většinou s malým sortimentem, nezřídka dražším zbožím, než ve městě a tak lidé zase nastartují auto, aby si jeli koupit ráno čerstvý chléb a/nebo pečivo. To se ten chleba dost prodraží, ale jsou mezi námi lidé, kteří „mají na to“.
Nuže, podle mne nemají, protože už ty peníze odevzdali, a odevzdávají každý den. Mají jen pocit solventnosti, protože na konci jim zůstane stejně málo, jako těm, kteří šetří. Ať už proto, že chtějí, nebo proto, že musí.
Šetřit se dá i rozumným výběrem. Čistý pšeničný kvasnicový chléb dnes už dávno není tím, čím býval v minulosti. Zřejmě jiná pšenice, jiné chemikálie při jejím pěstování, různá „vylepšovadla chuti“ při jeho pečení, vždyť si vyžádejte v prodejně lístek se složením. A ve výsledku ten plesnivec třetí den od nákupu. Nemluvě o zdravotních nepříjemnostech při jeho požívání a velkém bříšku, ten tuk rozhodně není ze vzduchu.
Péct si doma svůj kváskový chléb s podílem žita není úplně jednoduché pro každého. Sami jsme od toho upustili, pro zaneprázdněnost při budování rodového statku. Provizórium se změnilo na výrazně soběstačnou domácnost a pečení chleba z kvásku a žita je opět na dohled. Naše „liknavost“ při návratu k vlastnímu chlebu je ale způsobena tím, že lokální producent dal před lety do prodeje chléb, při kynutí kterého se používá žitný kvásek a obsahuje velký podíl žitné mouky.
Poctivý, dalo by se říct domácí, chléb. Pravda, není tak měkký jako ty pšeničné nafoukance s přidaným lepkem. Na druhé straně vydrží i týden. A tím, že je takový hutnější, nesní se ho polovina na posezení. Ale ani nás z něj nenafukuje, nemáme zácpu.
A tak, i když jsme na své vesnici na dovolené, nemusíme do města pro čerstvý chléb každý den, stačí nám jednou za týden, ve spojení s jinými nákupy. Protože tento chléb je stejně chutný a měkký první den, jako i ten pátý nebo sedmý.
Mimochodem, víte jak dlouho vydrží domácí kváskový chléb?
Podobné články:
Komentáře