Je upršený říjen a já sedím ve své pracovně za počítačem. Nejsem doma, ve městském bytě, jsem „na zahradě“, která „jen“ zahradou už dávno není. A tak mě napadlo, že jak by to bylo před pěti lety, anebo dokonce před deseti roky, když jsme tento pozemek koupili a zahradu z něj začali dělat.
Přelom září a října 2025 je upršený. Není to tak, že by pršelo celý den. Prší jen chvílemi, někdy intenzivně, jindy malými kapkami. Někdy hodinku, někdy jen deset minut. Dost na to, aby tráva zmokla, a tedy se nedala posekat, co by už bylo potřeba, protože mokro je už druhý týden a tráva vyrostla, je potřeba mít fakt dobré boty. Ale mokré je i řezivo, co se snažím už čtvrtý den zmontovat, aby z toho byl přístřešek u domu. Něco se dělá ze země, něco z hliníkového žebříku, pro něco je potřeba vylézt na nízký betonový strop letní kuchyně. Dost možností na sklouznutí a zranění. Takže proto to trvá tak dlouho. A mokro a zima je i na vše ostatní, co je potřeba v zahradě udělat anebo zkontrolovat. Alespoň že to staré dřevo jsem stihl před deštěm pořezat a schovat do starého dřevníku, který bude nový, hned po tom přístřešku.
Takže čas tady na hospodářství, protože kromě stovky stromů a desítek ovocných keřů ale i množství zeleniny tady máme už i dvě hejna slepic na maso i vejce a jednoho pejska, trávím střídavě venku u nějaké práce a když mi je už chladno anebo se znovu rozprší, tak vevnitř v domě. Před pár dny jsem si zatopil v malých kamnech na dřevo a topím si dřevem z ořezu starých ovocných stromů anebo tím, co zbylo po loňské výměně střechy a opravě krovu. Vypadá to, že ani tuto zimu nebude potřeba dřevo kupovat 😉 Takže kamna vyhřejí dům i dovolí ohřát si jídlo anebo svařit vodu na kávu.
V další místnosti jsem si zřídil malou pracovnu, kde mám velký počítač s ještě větším monitorem a k němu i tiskárnu a malý serveřík, na různé pokusy. Takže když nedělám venku pro špatné počasí, anebo že je už tma, tak si sednu za počítač. Elektřina pro pracovnu, jako i pro celý dům, je z naší solární elektrárny. Jen se už teď v říjnu nedá s ní topit. Slunce na obloze je méně, vždy i proto je už venku chladno. Ale na chod domácnosti a ohřívání bojleru to ještě vyrobí 😉
No a když čas pokročí, mám tu kompletně zrenovovanou koupelnu a večer si mohu lehnout pod paplon do nové postele. V ložnici je příjemných 19°C, akorát na spaní, zdi tu teplotu udrží a v kuchyni v noci dohořívá poslední polínko. Kdyby byla fakt že zima, vždy mohu zapnout plynový kotel, v každém pokoji je jeden radiátor.
Ráno vstávám někdy na budík, někdy na východ slunce. Z ledničky vyberu potraviny na snídani, ze zahrady si donesu okurku, papriky, rajčata. Je-li dobré počasí, snídám na terase, stejně to nestíhám před devátou pro práci kolem slepic a pak i ranní kolečko u PC. A při zlém zůstávám v kuchyni, kde opět roztopím.
Ale ne vždy to u nás tak bylo.
Před deseti lety jsme sem jezdili z města po práci autem, ve kterém jsem měli odložené zimní boty a i nářadí, protože ho nebylo kde uložit. A z bytu jsme si brali i jednu termosku s čajem, který už od rána nebyl horký, ale ještě vždy dost teplý, a druhou s kávou. Když jsme si chtěli odpočinout, seděli jsme na zápraží, v horším počasí uvnitř v bývalé konici. Alespoň pod střechou a v závětří. A když bylo takové počasí, jako dnes, tak jsme z domu na zahradu ani nešli. Později jsem v rámci různých oprav a úprav i zamkl všechny dveře na starém domě, takže nářadí už jsme nevozili v kufru auta, zůstávalo tady. A postupně přibývalo další, do zahrady i do dílny. I pracovní oblečení. Jen jsme se převlékali v chladnu do chladného… V létě jsme mohli sedět pod velkým reklamním slunečníkem na trávníku, kde se dalo i najíst nebo setkat s přáteli.
Před pěti lety se nám podařilo postavit tady chatku, která měla i osvětlení a plynové topení a plynový vařič. V jedné části byl stůl a sedací lavice, šest se nás sem pohodlně vešlo a za dveřmi jsme měli oddělenou ložnici se dvěmi válendami. Takže za dobrého počasí se tady dalo i spát, zejména i víkendech. Pitnou vodu jsme si vozili, tak jako doteď, v PET lahvích, ale kávu a čaj jsme si už mohli vařit tady 😉 Později přibyla malá terasa zastřešená solárními panely, takže jsme seděli ve stínu a v suchu, a ještě jsme si vyráběli svou elektřinu. A v chatce bylo i naše oblečení suché a ne vždy studené.
Na zahradu jsme mohli přijet už i o upršeneném víkendu, protože jsme vždy našli možnost něco tady udělat a také odpočívat. Ale přes týden jsme přijeli, jen když mělo být venku slušně. A večer domů, ráno do práce.
Dnes do práce nemusím, tak tu mohu být prakticky celý rok, jen podle toho, zda se mi chce a zda se vyplatí topit v domě. Jinak přijedu jen na pár hodin, postarat se o drůbež s automatikou a na pár hodin dělat společnost pejskovi. Ale za těch deset let je to pro nás velký skok, jak jsme tady působili „za mlada“ a co si můžeme dovolit teď. K zeleninové zahradě přibyl velký ovocný sad a teď i dům a jeho zázemí. Už je to skutečně malé hospodářství, kde produkujeme potraviny a kde je můžeme i zpracovat a uskladnit. Vše na jednom místě.
Odpadlo nám množství cestování, a i když to není daleko do města, i to jsou peníze, které teď nemusíme vynaložit. A díky své elektrárně je i život a zpracování úrody na hospodářství levnější, takže všelijaké ty konsolidace nás až tak nezasáhnou, jako městské lidi, kteří kromě bytu (a mnozí ani to ne) nic nemají a za všechno musí platit. Není to tady život úplně pohodlný, ale zato je příjemný a pohodový, klidný.
Podobné články:
Komentáře