Občas při procházení internetu, co je v podstatě taková velká „lidová knihovna“, jaké jsme znali v minulosti, jen je v něm vše rychlejší a bližší, narazím i na články, ve kterých nás varují před přicházející krizí, ať už společenskou, ekonomickou, klimatickou, potravinovou nebo rovnou bezpečnostní, a vždy někdo, kdo „ví víc“ nabádá k nahromadění zásob potravin. Které by to měli být, kolik by jich mělo být a jak by se měli zabezpečit?
Pamatuji si jisté období prudkých změn v mém životě v minulosti, kdy jsem každý den chodil na nákup potravin, protože jsem doma neměl lednici a je jen málo potravin, které se mohou skladovat jen ve špajzu a nezkazí se. Moje lednice s mrazákem byla v prodejně potravin pod okny a vždy při příchodu z práce jsem si něco koupil, co jsem v ten den si i připravil a snědl. A kupoval jsem toho opravdu jen na jeden den. A víkendy na konzervách nebo suché stravě.
Takovýto lehkovážný přístup si člověk může dovolit jen když opravdu věří, že ve společnosti se nic neděje, nic se nezmění, ceny neporostou, stávky nebudou, energie nezdraží a svět je celý růžový. Anebo když nemá jinou možnost. Ale měl by se rychle postarat, aby ji měl. Protože věci se velmi rychle mohou zvrtnout. I v roce 1953 v sobotu tvrdili, že peněžní měna nebude a v pondělí byla plná republika ožebračených lidí. Komunisti? Na Kypru se lidé jednou ráno probudili a v bance měl každý o 10% míň, než včera, protože „vláda potřebovala“. A omezení množství hotovosti vybírané z bankomatu si v Řecku ještě mnozí pamatují, i když v tom komunisti prsty neměli.
Zkrátka nějaké zásoby potravin a důležitých věcí je dobré doma mít, i když to není všelék a žádné zásoby nám nevydrží věčně. Ale takové koupené dvě či tři kila mleté vakuované kávy před dvěma lety, když byla levnější, přijdou vhod. Ale netřeba zapomínat zas ji v akci dokoupit, protože za tři roky zase bude dražší… Takže vhodně zvoleným sortimentem a množstvím zásob neutečeme zdražování, jen přesouváme problém trochu dále do budoucnosti. Ale příliš mnoho zásob znamená příliš uvázaných peněz v nich a vyšší riziko jejich poškození, co snižuje efektivitu takovéhoto boje s inflací.
Úplně jiná situace je v případě očekávání hlubší krize, než jen neustálý růst cen potravin. Protože jejich nedostupnost se řeší jen velmi těžce bez vlastních zásob. Jenže takováto krize značí, že když zásoby potravin spotřebujete, zemřete od hladu. To mě nejvíc překvapuje na všech těch lidech, co radí nakoupit si trvanlivé potraviny, protože bude zle, že jako kdyby ve své mysli uvažovali, že to bude jako cvičení Civilní obrany. Bude sice chvíli těžko, ale pak se zas vše na dobré obrátí, vrátí do starých kolejí a supermarkety zas budou nacpané zbožím a plné důchodců, kterým včera naběhla penze.
To fakt?
Jestli se reálně připravuji na takovýto druh krize, tak zásoby potravin na nějakou dobu jsou nevyhnutné, ale nevyhnutnější je najít způsob, jak budeme řešit jejich budoucí dodávku. A kromě krádeží a vlámání vidím jen tři možnosti. Všechny vycházejí z dávné historie člověka, kdy fungovali lovci, sběrači a zemědělci. Přičemž by mělo být každému jasné, že v situaci bezpečnostní krize bude každému fuk, zda je lov anebo pytláctví legální nebo ne. Ten, kdo by měl dodržování zákonů kontrolovat, bude mít stejný problém s hladem své rodiny, jako vy, takže takové přízemnosti, jako pokuta nebo snad předvolání do prázdné budovy okresního úřadu opravdu nehrozí. Co hrozí, je nedostatek vhodných nástrojů na realizaci lovu, v současnosti celkem slušně přemnožené srnčí, jelení a dančí zvěře, doslova přecpaného špajzu pro dobu krize. Že by se něco chystalo a někdo něco věděl?
V případě sběru různých plodin vidím dva zásadní problémy. Mnoho současných lidí neví, jaké různé plodiny mohou v lesích a na loukách růst a kdy je sbírat a současně bude příliš mnoho lidí, kteří si budou dělat zálusk na stejné plody přírody. Část z nich samosníží množství strávníků volbou nesprávných lesních produktů, co zmírní tlak na všechny potravinové zdroje. A koho napadlo, že by si mohl zajít do něčího sadu anebo snad sklepa a nabrat hotových produktů, toho upozorňuji, že by si mohl ještě jednou přečíst předchozí odstavec o lovu. Na hostině by měl být člověk hostem, ne hlavním chodem. Komu se zvedá žaludek, tak jen poznamenávám, že krize je krize a hlad je hlad a zejména že psi si nedělají etická omezení a i takové prase domácí je všežravec. Doslova.
Prvotně pospolné zemědělství
Třetím způsobem, jak si zaobstarat potraviny, nejen v době krize, je jejich vypěstování, tedy zemědělská činnost. Idea, že nastartuji traktor, by vás měla co nejrychleji opustit. Pole nepooráte a sejačku za traktorem nepotáhnete, protože i když by byl nějaký traktor, nebudou dostupné náhradní díly, a už vůbec ne specializovaný servis s notebookem a o naftě už jsem mluvil? Na benzínce nebude elektřina, takže nepojede čerpadlo, nebude tam obsluha, která by vám palivo vydala, takže i peníze na to vám budou zbytečné a navíc, celkem určitě tam už před vámi byla parta, která si nedělala žádné starosti a nádrže vyprázdnila. Je-li vám tato představa nesympatická, pak neuvažujete o skutečné krizi, ale si jenom hrajete na „prepera“ v dokonale fungující společnosti, jen si dáte nožík za opasek a spacák do batohu, abyste hrdinsky přespal v lese a ráno přišel domů na šálek horkého kafe.
Takže kdo nemá doma koně anebo krávu a nářadí za ně, tak mu zůstane jediné, všechno dělat ručně. Včetně výroby vozu, jestli si ho ještě nekoupil. Umíte si představit ručně rýt pole pro ruční setí pšenice a pak její ruční sečení a po vysušení ve snopech, umíte-li to postavit, ještě i ručně vymlátit, jen co si vyrobíte cepy a zhotovíte mlat? To možná ani nebude potřeba, máte-li vydlážděn dvůr zámkovou dlažbou, konečně bude na něco dobrá.
Řekněme, že si to umíte představit a máte na vše dost sil. Potom mám pro vás špatnou zprávu: Neumíte počítat. Protože to nebude jediná činnost, kterou budete muset realizovat. A kdyby aj, jak dlouho vám bude trvat zrýt pole pro pšenici pro vaší rodinu? A také pole pro brambory? Pomůže vám někdo? I on bude chtít z toho jíst…
Klasické moderní zemědělství nebude fungovat, nebude dostupná síla strojů a energie do nich. V závislosti od typu krize by mohly být k dispozici malé soukromé solární elektrárny, avšak jen ty, co fungují s bateriemi, ty bez nich, přifázované k distribuční sestavě nepůjdou, protože nebude funkční síť, bez ní nefungují, tma. A máte doma elektrický kultivátor, elektrický křovinořez, elektrickou sekačku? Ne? Tak potom jak si „chcete hrát na vojáky“?
Opravdu zůstává jen klasická ruční práce. Pěkně po staru. Ale ne úplně. Pracovat s rýčem, motykou, to je přece dřina už když to lidé dělají pro zábavu, když nejsou na výsledky své práce životně odkázáni. Domnívám se, že až v případě skutečné krize přijde ke slovu regenerativní a permakulturní způsob obdělávání půdy a pěstování potravin. Protože jinak to nepůjde, protože jinak nebudou lidé dostatečně výkonní. A nebudou mít k dispozici postřiky a hnojiva, které využívá současné intenzivní zemědělství, aby dosáhlo maximální efektivitu využití strojů a lidí, bez ohledu na výslednou cenu. Protože v globálním světě tu cenu jednoduše zaplatit musíte, darmo že byste to uměli udělat rychleji, jednodušeji, levněji, jen s nižšími celkovými výnosy. Banka a její splátky úroků nepustí a co tam po zdraví lidí, že?
V krizi budou pohledy lidí „na věc“ jiné. Namísto maximalizace výnosů při vysokých nákladech bude důležitější efektivita vynaložených sil a prostředků, ale i disponibilní prostředky. Darmo byste uměli dopěstovat dvojnásobek pšenice na stejné ploše, když hnojivo jednoduše není, tedy tam nebude ani tolik pšenice. A jak říká Ing. Dohál, orba není intenzifikační faktor. Tedy množství úrody na plochu nezáleží na tom, zda ořete a kypříte, anebo ne. Kdo to dřív pochopí v dystopické době, přežije. A týká se to nejen obilí, ale i jiných plodin včetně zeleniny.
Jak přízvukuji, energie v nádržích ani materiálu moc nebude, ale ani té lidské, všechno bude potřeba ručně a všeho bude hodně pro všechny. Bude potřeba u práce více přemýšlet. Ono se to vyplatí i teď, jen hodně pohodlných si řekne: „No a co, já si to mohu dovolit – nechat běžet déle čerpadlo ve studni, – zajet autem do města koupit, – přisypat NPK, – pokopat, však co bych jiného dělal, – sekat každý týden, ať tráva zbytečně neroste,“ a podobné v podstatě výmluvy, řeči, hlouposti.
Tak bude, z hlediska disponibilních člověkohodin, výhodnější kosou posekat velkou trávu, aby se s ní zamulčovali záhony zeleniny, protože se ušetří daleko více člověkohodin, když se nebude muset díky tomu okopávat, když se bude méně zalévat, tedy ručně nosit voda konvích z potoka, co nemusí být blízko, anebo řetězem tahat vědro ze studny. Když díky tomu neporoste v záhonech plevel.
A jiné podobné přírodě blízké způsoby péče o půdu, aby dávala slušnou úrodu. Záměrně nepíšu „obdělávat“, protože jak jsem již citoval, kypření nezvyšuje úrodu, používá se s jiným cílem. Ale ten umíte dosáhnout i jednodušeji, s menší námahou, s menším počtem potřebných hodin. Zatím ještě nemusíte, elektřina je v zásuvkách, plyn v potrubí, benzín a nafta na čerpacích stanicích. No přijde-li opravdu doba, na kterou se chystáte kupováním potravin, vězte, že to bude spíš připomínat osmnácté století, než dvacáté. A než si znovu nabijete svůj smartfón a připojíte ho k síti, tak vaši vnuci už nebudou vědět, na co vám za mládí byla ta zbytečná lesklá věc.
Důležité je mít zdroje
Pěstování zeleniny, ovoce, ořechů či kukuřice a pšenice nebo žita, ale i brambor, stejně schopnost chovat slepice a s pomocí kohoutů rozmnožovat chov, bude důležitým předpokladem přežití. Rodiny, ale raději menší komunity, s dělbou práce. Dnes se podařilo „majitelům“ společnosti rozdělit a rozeštvat rodiny, prarodiče, rodiče a děti/vnuci nežijí spolu, ale každý samostatně, každý musí vydělávat na své bydlení sám (a platit daně) a každý musí vydělávat na svoji poživeň (a platit daně). Je žel mnoho zejména mladých lidí, co to nechápou. Možná jim docvakne, když nezvládnou hypotéku a nebudou mít ani peníze ani dům. A ani pozemek, i když v těch satelitech kolem bungalovů moc nedopěstují.
Budou z nich nádeníci. Protože když někdo má pole a pytel brambor na sadbu, sám nezvládne vše vysázet a uhlídat. No tak „přidělí“ do užívání kus země mladé rodině, pronajme motyku a půjčí košík brambor. Za to, že vrátí pytel. Nemusí, přežití není povinné. I nějaká bouda, do které moc neteče, se dá najít, určitě se najde, čím zaplatí.
Podobně to bude se dřevem. Majitel lesa nemá čas všechno sám dělat, když se má starat i o poživeň pro rodinu. No hladových rukou, ochotných „za misku rýže“ dřít celý den, bude dost. Hajný bude mít dřevo na stavbu, dřevorubci odpad na topení a vaření.
Nelíbí se vám taková představa? Tak se snažte, abyste byly na té straně, která se bude mít lépe. Která bude mít zdroje. Protože půda, ať už pole, les anebo i louka, je výrobní prostředek. Na rozdíl od zlatých certifikátů anebo stříbrných mincí. Kromě jiného na svém pozemku si můžete postavit, co jen chcete. Kůlnu, seník, chatu. No jako nádeník budete muset za všechno platit nájem. A v chudobě se vystěhovat do Ameriky, jak to udělali Irové, tentokrát nepůjde. Nebude Amerika 🙁
Nevěříte-li, že se stát o vás nepostará, tento článek je pro vás jen nepodařenou pohádkou na dobrou noc. Bylo by však dobré vědět, že pohádky nevznikly proto, aby děti usnuly, ale aby se dospělí probudili. A jestli věříte, že někdy v blízké budoucnosti může být zle, tak evakuační batoh a pár kil rýže, cukru a fazolí vám nebude stačit, určitě ne na dlouho. Pomůže vám v prvních dnech se vzpamatovat, než si uvědomíte rozsah katastrofy a než si vyhrnete rukávy. A pak už to bude jen tvrdá dřina, pot a slzy. Do konce života.
A mám-li takhle žít, tak budu žít na svém.
Podobné články:
Komentáře