Spousta lidí v poslední době začíná objevovat kouzlo medu. Nejenom jeho vynikající chuťové vlastnosti, ale také léčivé účinky. Přitom naši předkové med hojně využívali už dávno, a je jenom naše škoda, že jsme během 20. století na něj tak trochu pozapomněli.
Zabraňuje žluknutí tuků
Dokud se v Evropě nepoužíval třtinový a řepný cukr, sladili lidé medem. Vmíchávali ho do kaší, oblíbeným nápojem se stala medovina, ovšem přidával se dokonce i do masitých jídel nebo do některých druhů chlebů. Zkrátka se bez něj neobešli.
Med se ovšem osvědčil i jako konzervant, ve kterém bylo možné po určitou dobu uchovávat potraviny, aniž by se zkazily. Tuto jeho výbornou vlastnost poznali už staří Egypťané, kteří si takto konzervovali potraviny, třeba když vyráželi na vojenská tažení.
Na jakém principu vlastně konzervační vlastnosti medu fungují? V potravinách, které obsahují med, probíhají chemické reakce, jež zpomalují biologické odbourávání. Například se tímto způsobem výrazně zbrzdí žluknutí tuků. Díky tomu se med stává přirozeným konzervantem, jenž snižuje koncentraci látek nebezpečně škodících lidskému organismu. Hodně se proto med používal také na balzamování mrtvol, výrazně zpomaloval jejich rozklad.
Všelék plný antioxidantů
Už ve starověku se med stal lékem, protože vyvinuté včelařství existovalo už na počátku 3. tisíciletí př. n. l. například v Asýrii. Vlastně můžeme říci, že od chvíle, kdy se člověk setkal se včelami, ochutnal a začal využívat jejich produkt. Med se brzy stal všelékem na mnoho chorob. Ani v novější době se tato praxe neopouštěla, zejména když se potvrdily baktericidní vlastnosti medu. Například během první světové války se v Irkutsku přikládaly raněným na jejich rány obvazy se směsí medu a propolisu, a tím se urychlovalo hojení. Současné analýzy prokázaly, že med obsahuje velké množství antioxidantů tolik potřebných pro naše stresem zkoušené tělo a různé nezbytné stopové prvky, především draslík, ale také vápník a železo. Tedy to, co si draze pořizujeme v lékárnách, najdeme v trošce úplně obyčejného, ale kvalitního přírodního medu. Slazení medem má také výrazný vliv na zlepšení stavu našeho chrupu. Na zkáze v podobě zubního kazu se totiž nezanedbatelně podílí řepný cukr.
Každý den jednu lžíci
Med ale není jenom oblíbenou pochoutkou na snídaňový chléb s máslem. V poslední době se stal také součástí marinád na přípravu masa, například taková kachna na medu je opravdovou lahůdkou. Přidává se do zálivek na saláty i do omáček.
Jako prevenci proti nemocem si proto můžete každý den zamlsat na lžíci medu. Pokud ho ale nemáte rádi čistý přímo ze sklenice, například proto, že je pro vás jeho chuť příliš silná, či vás po něm pálí žáha, přidávejte si ho do pokrmů nebo nápojů. Dopřejte si například čaj s medem, ovšem pozor! V žádném případě nepřidávejte med do horkého čaje, ale až do vlažného. Vložíte-li lžíci medu přímo do vroucího nápoje, nadobro tím zničíte všechny jeho léčivé účinky!
Podobné články:
Související články:
Komentáře