Častokrát jsou lidé v situaci, kdy nemají jinou možnost. Kdy musí dělat to, co se dělat jediné dá. A často je to ta nejhorší možnost ze všech možných. Proto by se měl každý snažit, aby se do takové situace nedostal. Postarat se dopředu, aby vždy byla možnost zvolit si sám, bez donucení. Například to, čím si doma zatopím.
Z dob, kdy jsem ještě sledoval televizi, si pamatuji jednu reportáž z Čech o sněhovou kalamitou poškozeném elektrickém vedení a přerušené dodávce elektrického proudu. Jedna paní ze Šumavy si tam stěžovala, že už několik dní je jí zima, nemůže si nic uvařit, nejde jí lednička, nemůže prát ale ani si rozsvítit světlo, protože několik dní je jejich vesnice bez proudu a v jejím novém domě je vše na elektřinu.
Pamatuji si ze svých návštěv u babičky, že topili dřevem ve sporáku v kuchyni, který kromě vaření musel i vyhřát celý dům a aby se dalo večer v ložnici spát, celé odpoledne do ní byly otevřené dveře, aby se tam dostalo trochu tepla. A na zimu muselo být v kůlně připraveného dost dřeva. Sám jsem pomáhal to dřevo v létě štípat. Byl to starý dům a v tom čase jiná možnost, jak v domě vařit a topit, prostě nebyla.
Proto mé překvapilo, že v novém domě v horském prostředí, kde se odjakživa topilo dostupným dřevem, lokálním obnovitelným zdrojem, si paní postaví plně elektrifikovanou novostavbu. Hloupost? Lenost? Úplná závislost od lidí a věcí, které nemá plně pod kontrolou.
Nechci být závislý
Od nikoho a od ničeho. Já vím, že současná společnost je postavena na vzájemné závislosti. Ať už v rámci světa anebo i menších částí. Vždyť nedávné logistické problémy byly toho důsledkem. Stačí jeden problém v Červeném moři a dodávky zboží najednou meškají měsíce a ceny dopravy rostou násobně, ceny zboží se zdvojnásobují. Proč? Protože není jiná možnost, jak vše dovézt z Asie, od jediného producenta, nanejvýš tak možnost jet jinou trasou. Dražší.
Proto se snažím, abych vždy měl víc možností, co udělám a jak to udělám, aby se mě netýkali problémy ani „za humny“ ani v dalekém světě. Aby mi nemohl nikdo diktovat, co budu, kdy a jak dělat, aby mi nemohl diktovat ani „svou“ cenu.
Když nedávno přišla možnost koupit výhodně umístěný (vzhledem k našemu pozemku s velkou zahradou) starší rodinný dům, dlouho jsem neváhal. Prodal jsem svůj nevyužívaný panelákový byt ve městě a pustil se do úpravy domu podle svých představ. Jednou z věcí, kterou jsem udělal při výměně střechy, bylo že jsem nenechal zbourat vršky zděných komínů pod střechu, jak se to běžně dělá, ale dal jsem oba komíny důkladně udělat od stropu nahoru. A tak nad novou střechou stojí dva nové komíny.
Do domu vede i plynová přípojka, před pár lety bývalí majitelé nahradili gamatky plynovým kondenzačním kotlem a instalovali v každé místnosti radiátory s termostatickými hlavicemi. Tady jsem v podstatě nemusel nic dělat, ale plynové topení využíváme minimálně. A v kuchyni jsme po dokončení rekonstrukce elektrických rozvodů opět zapojili plynový sporák s elektrickou troubou. Ale vařit můžeme i na malé elektrické dvouploténce, položené na zavřeném sporáku.
Anebo na malých kamnech na dřevo, než koupíme pořádný sporák s velkou troubou. Kamna vyhřejí v mírné zimě celý dům, sporák to dokáže lépe. Už druhý rok topíme vlastním dřevem, které zůstalo po úklidu pozemku i ořezu stromů v sadech. Na jeho zpracování a krácení využívám elektrické a akumulátorové nářadí, aby to nebyla tvrdá dřina.
Elektřina ovšem pochází z naší vlastní solární elektrárny, která mimo tvrdé zimy poslouží i na temperování místností a samozřejmě na vaření a pečení. I osvětlení. Část osvětlení funguje na distribuci a i elektrospotřebiče máme pořád možnost přepnout na distribuci. Může nastat porucha elektrárny anebo v zimě, kdy jsou kratší dny, nebude dostatek vlastní energie pro všechny spotřebiče.
Takže vždy využíváme to, co je aktuálně výhodnější. Nejsme závislí od jediného zdroje. Když plyn podražil, využíváme ho na topení méně, protože máme vlastní dřevo. Ano, každý den je potřeba jeho zásobu donést z dřevníku do kuchyně. A když netopím „na plno“, tak si vodu na kafe nechám svařit na plynovém vařiči, protože je to rychlejší. Ale když svítí „na plno“ slunce a energie máme dost, použiji rychlovarnou konvici. A když venku přituhne anebo se mi nebude dát jít ven, zapnu plynový kotel. Vím, že za to bude potřeba zaplatit, alespoň nám nebudou muset plynaři tolik vracet 😉
Jakákoli změna v politice a tím i v energetice, jakákoli porucha na vedení, jakékoli cenové pohyby nemají na naši domácnost fatální dopady. Vždy máme nejméně jednu jinou možnost, jak si zajistit teplo, světlo a jídlo. A využíváním vlastních zdrojů máme možnost odmítnout nepřiměřené požadavky zaměstnavatelů.
Podobné články:
Komentáře