Kolikrát už jsem slyšel tuto větu, případně variaci s jiným ovocem. Od lidí, kteří považují svou nemoc za konstantu, za věc která je přidělena jejich lékaři a jim zůstává jen snášet vrtoch osudu. Všeobecné mám dojem, že diabetici jsou lidé věčně nespokojeni a věčně se stěžující. Za všechno mohou všichni a všechno, jen oni za nic nemohou a nic nemohou, protože osud k nim byl krutý.
Ve svém okolí znám jen jediného diabetika, který se na svou chorobu díval jako na problém, který má řešit on a od lékaře chtěl jen spolupráci po diagnostice, žádný inzulín. Pravda, on přemýšlel i u jiných věcí. A tak jedl podle toho, jaký měl denní program, a často v něm měl zařazenou i pořádnou porci kilometrů na silničním kole. Pochopil a nastudoval si, jak funguje cukr v krvi a jak s ním pracovat.
Náš „švestkový pacient“ se raději vyhýbá švestkám a jinému ovoci, i když bydlí v rodinném domě na vesnici s pěknou a velkou zahradou a ovocným sadem. Ví, které potraviny mu zvyšují hladinu cukru v krvi a aby se vyhnul tomuto „problému“, raději je nejí. A kromě cukrovky má i sníženou imunitu, tak si musí dávat pozor, aby si neublížil, nezranil se v zahradě a aby „něco nechytnul“ od jiných lidí. A vůbec mu u toho, jak o tom mluví, „nebliká kontrolka“.
Po pravdě, mnohým diabetikům se není co divit. Snaží se vyhýbat vysoké hladině cukru v krvi a když si dopřejí „zakázané ovoce“, protože touží po tom, co nemohou (a nedochází jim, že je to právě to, co jim ten problém způsobilo), okamžitě inzulínem snižují hladinu cukru, aby se vyhnuly zdravotnímu kolapsu.
Přitom cukr je důležitým palivem pro mozek, bez něj nefunguje. Takže vlastně diabetici nemohou za to, že jim některé věci nedocházejí, nechtějí se je naučit a nechtějí si vyhledat důležité informace? Tomi připomíná rčení o vejci a slepici.
Pro lidi s cukrovkou je důležité vědět, jaký glykemický index mají jednotlivé potraviny, včetně ovoce. Ne proto, aby si okamžitě píchli inzulín, ale aby věděli, co ta-která potravina udělá. Například aktivní cyklisté mají rádi chléb s máslem a medem, protože ví, že zhruba za třičtvrtě hodinu je energie z medu ve svalech ve formě cukru a tedy k dispozici jako palivo pro svaly. Jestli diabetik nenajde příslušné tabulky, může si je snadno vytvořit. Vždyť přece umějí měřit hladinu cukru v krvi.
Od toho je pak jenom krůček plánovat si fyzickou aktivitu ale i duševně náročnou činnost podle toho, jaké potraviny konzumují, resp, po konzumaci konkrétní potraviny začít ve vhodném čase příslušnou aktivitu. A cukr je nejen uklizený z krve, ale i vhodné spotřebovaný. Například si dám misku švestek a pak jdu poodnášet pár pytl1ů pšenice nebo naštípat dříví na zimu. V nouzi si mohu knihu s hlavolamy položit na stojan na stacionárním kole. A mám spojené příjemné s užitečným.
Aby se ctěný čtenář neurážel, že mu tady nějaký mladý zdravý teoretizuje, tak mu připomenu, že autor už dávno není mladý a vůbec ne fyzicky zdravý. Postupem času se k prvnímu vážnějšímu úrazu v mladosti přidaly další obtíže, ale nikdy neočekával od jiných asi lítost ani to, že za něj budou řešit jeho problémy. Vždy na každý problém reagoval ne obvyklým způsobem „co budu teď já chudák dělat“ ale svojským „co musím udělat, abych to anebo ono mohl dělat (dál, jako předtím)“. Například opět jezdit na kole. Anebo jezdit s kolečkem celý den v zahradě.
Choroby nevznikají jen tak z ničeho, nikdo si je nelosujeme, vždy mají nějakou příčinu, nejčastěji v tom, co jsme v minulosti dělali. Anebo neudělali. A léky by měly být vždy jen první pomocí na vyřešení akutního problému, záchranu života. Dlouhodobé užívání jakýchkoliv léků může po čase přinést spoustu vedlejších účinků,zejména při jejich různé kombinaci. Na hodně tělesných problémů existuje množství přirozených způsobů jejich eliminace, zmírnění nebo úplného odstranění. No jsou-li lidé pohodlní, tabletka může být zdánlivým řešením. A doživotním „vězením“. Přitom si uvědomte, jak v posledním období bývají problémy s dostupností některých „důležitých“ léků a jak se postupně zvyšuje jejich cena. Chcete být rukojmím farmalobby? Mě to nevadí, vám nikdo nebrání.
Komentáře