Už mi to tak vyšlo několikrát, že jsem připravoval články pro vás, mé čtenáře, o jídle před polednem. Obvykle obědvám krátce po jedné hodině a mé tělo je tak naprogramováno, že právě tehdy dostávám hlad, abych nezmeškal oběd. Ale když píšu články o jídle, vše je jaksi jinak. Za všechno může kombinace textů, které píše zkušená autorka a fotografie, které k nim hledám ve fotobance. Asi budu kvůli tomu muset změnit můj denní rozvrh.
Když totiž čtu o jídle a pak si prohlížím ty desítky a desítky fotografií jídla, tak se nemohu divit sám sobě, že se mi hromadí sliny v ústech jako psovi, který slyší Pavlovovu píšťalku. Vždyť posuďte sami, co to s vámi dělá, když vidíte tuto fotografii (za předpokladu, že nejste vegetarián)?
No a s člověkem, který má krátce před obědem, to zamává ještě víc.
Nejvíce to se mnou zamávalo tehdy, když jsem připravoval web o grilování a četl ty texty o všech pochoutkách. Web jsem dokončil právě v době mého oběda a do restaurace nedaleko jsem vpadl takový vyhladovělý, že jsem tehdy zřejmě trhl rekord v rychlosti jedení. Přestože vím, že jíst se má pomalu, abychom neubližovali svému tělu.
Takže pokud nechci udělat radikální změnu v tom, že přestanu pracovat na textech o jídle, tak musím přijmout jiné účinné opatření. Zpracovávat takové články zásadně po obědě. Jen doufám, že pak to nebudou články o jídle, které nebudou mít „šťávu“ 😉
