To se nás ptají přátelé a známí, když se stočí řeč na zahradu a letošní úrodu. Všichni vědí, že se nám ohromně daří pěstovat papriky i rajčata, že nám tykve hokaido rostou jako z vody a že ani okurek se neurodilo málo. Že pěstujeme několik odrůd jahod a že i malin je v rohu zahrady docela dost. A tak vyvstává přirozená otázka. Kolik pohárků úrody jsme zavařili, sterilizovali či jinak zakonzervovali?
A já odpovídám kontrolní otázkou, proč lidé zavařují ovoce a zeleninu? A dostávám očekávanou odpověď ve stylu, že si odkládají přebytky úrody na zimu, aby měli v zásobě vitamíny. Na co já kontruji další svou oblíbenou replikou, že „Ano, to je rozšířený mýtus“. Je zajímavé sledovat, jak se mnozí lidé zarazí, mnozí začínají na mě pochybovačně koukat a ti, co mě opravdu dobře znají, tuší, že mám cosi za lubem, protože já se zbytečně neptám.
Nuž popravdě já si nemyslím, že sterilizováním okurek v octovém nálevu si odložím nějaké vitamíny na zimu. Vůbec si nemyslím, že když do kupy švestek narvu stejnou kupu cukru a pektinu a to vše uvařím, že v tom zůstanou nějaké vitamíny, vitamín C určitě ne, a celá tato hmota bude zdravá. Jistě, sladké povidla na chlebu jsou chutné. To by ale musel být kvalitní chléb, natřený ne margarínem, ale poctivým máslem a povidla uvařené poctivým redukováním, jak jsem to zvykl vařívat, když jsem byl ještě malý chlapec.
A už vůbec si nemyslím, že naši staří a prapra -rodiče zavařovaly úrodu proto, aby si odložili vitamíny na zimu. Vždyť oni ani netušili, že nějaké vitamíny existují, natož že nějaké potřebují. Oni jen konzervovaly potraviny, aby měli v zimě co jíst.
My takové problémy nemáme. Čerstvé potraviny jsou dostupné i v zimě. Nejsme odkázáni na mrtvou hmotu ve sklenici. Proto nepoužíváme konzervační metody, které zabijí vše živé v potravinách. Když je hodně jablek, co tento rok nebylo, sušíme je, postavil jsem solární sušičku ovoce. Tento rok jsme zavařili čtrnáct sklenic rajčatové šťávy, redukované varem, bez přidání konzervantů.
Ale to je asi tak všechno. Zahradu jsme založili tak, aby v ní ovoce i zelenina dozrávala postupně. Výběr druhů i odrůd takto zajistí, že jarní mrazíky nezničí všechny květiny a také to, že od května do října máme co v zahradě obírat a jíst. Úrodu jíme čerstvou. A kořenovou zeleninu, kterou sníst nestihneme, ukládáme do písku. Tykve hokaido na polici. Ale většinu toho, co se nám v zahradě průběžně urodí i průběžně jíme.
Má to dvě výhody. První je fakt, že od začátku léta do pozdního podzimu nemusíme kupovat zeleninu v obchodě nebo na trhu. Stále nás zahrada něčím zásobuje. S ovocem je to zatím poslabší, přece jen jsou to nově zasazené stromy a keře, ale ty starší již nějakou úrodu dávají. Nashi hrušky, jablíčka, ořechy, muchovník, zimolezy, aronie, jahody velkoplodé i měsíční, které plodí opravdu každý měsíc, maliny, toho všeho jsme se toho roku najedli. Je to skvělá potravinová základna pro náš styl paleo stravování.
Druhou výhodou je skutečnost, že nemusíme plánovat hromadný sběr najednou zralé úrody a její rychlé zpracování. Neboť když někomu zarodí stejných deset stromů meruněk, tak je asi nedokáže čerstvé sníst. A stejně tak dvouarové jahodovisko dokáže nadělat vrásky na čele a na tři dny změnit všechny plány.
Když někomu řeknu, že my zahradničíme jinak, neumí si to představit. Nerytí a neokopávání jsou jen některé znaky našeho způsobu přírodního pěstování. Neděláme, co nemusíme, když za nás dělá Příroda. A k tomu patří i nezavařování. Zda sníme dvacet kilo jablek během léta a podzimu nebo během dvou dnů, to není zcela jedno. Zda obereme deset věder jahod během celého léta a podzimu nebo dvou dnů, to není zcela jedno. A zda musíme čekat na dozrání úrody a potom si brát pár dní dovolenou nebo můžeme jíst ovoce celou sezónu, to není zcela jedno.
Naše zahrada nám přináší radost. A k ní patří i to, že nás nezavaluje nárazově kvantem úrody, kterou je třeba rychle zpracovat, protože přijde vniveč. Začíná to ale už výběrem jednotlivých druhů a odrůd. U nás se tomu věnuje Olinka. Je to její zásluha, že naše zahrada nepředstavuje dřinu a lopotu, ale radost a potěšení. I když jsme toho roku zavařili jen 14 sklenic.
Komentáře