Štědrovečerní bramborový salát

Bramborový salát chystáme dva krát za rok. Na Vánoce a na Velikonoce. Je to pro mě svátek nejen v kalendáři a v duši, ale i v kuchyni. Vaří totiž můj přítel. Ne, že by jindy nevařil. Takovou kávu i čaj vaří i tak nejčastěji on. Ale jinak ho doma máme za specialistu hlavně na ten salát.

A dělá ho úplně jiný, než na jaký jsem byla zvyklá z maminčiny kuchyně. Pestřejší. Barevnější. A chuťově jemnější. A tak se ani nedivím, že nám všem tak chutná.

A jak to u nás doma probíhá?

Na Štědrý den už od rána postupně připravuji základní suroviny já. Napařím brambory ve slupce. Uvařím těstovinové mašličky al dente. I vajíčka na tvrdo. Zeleninku připravuji také na páře. Nakrájené čerstvé mrkvi, mraženému hrášku a kukuřici stačí dvacet minut. Všechny tyto suroviny jsou akorát vychladlé a očištěné, když přijde čas jít do kostela. A jelikož můj přítel do kostela nechodí, nastupuje „na směnu“ do kuchyně. Ještě předtím, než odejdu z domu, musí mít nachystané i další důležité ingredience. Ale ty stačí, když jsou někde na viditelném místě. Cibuli, tu si očistí a nakrájí i sám. Sterilované okurky a majonézu chce mít také po ruce.

Dokud se my ostatní modlíme, samozřejmě i za něj, on pracuje. A když se vrátíme z kostela, salát je hotový. Včetně umytého nádobí.

Letos to však bylo trochu jinak. Také jsem všechny suroviny nachystala jako obvykle. No dohodli jsme se, po loňských zkušenostech s “ majonézou „, která vlastně majonézou ani není, že si svou majonézu vyrobíme sami. Podle jednoduchého receptu Jardu ŽÍDEKA to bude raz dva.

A tak když jsme přišli z kostela, salát byl hotový, zamíchaný. Nádobí umyté. Jediné, co chybělo, byla závěrečná tečka v podobě majonézy. Opásala jsem si tedy kdysi vlastnoručně ušitou kytičkovou zástěru, odměřila potřebné ingredience a zapnula ponorný mixér. Zatímco my jsme s přítelem šlehaly majonézu, dcera zatím opekla plátky tresky na ghí .

Společnými silami jsme tak měli večeři hotovou za pár minut a mohli tak usednout k slavnostnímu stolu.