Divočáci ničí zahradu

Na podzim a v zimě méně často chodíme do zahrady. Úroda je sklizena, zahrada uklizená a připravena na přezimování. O to větší bylo naše zděšení, když jsme našli zahradu ve stavu jako po bombardování. Jak jsme se dozvěděli od sousedních zahrádkářů, přes plot kolem zahrádkářské osady se dovnitř dostali kanci a pochutnávali si na kořínků mladých stromů. Když nás přešla zlost na divočáky i na sousedy, kterým nevadí, že přes plot se promenáduje divoká zvěř a neopravili ho, opravili jsme alespoň naši zahrádku a postarali se, aby se to neopakovalo.

My se v naší zahradě řídíme heslem, že s přírodou se nebojuje, ale spolupracuje. Proto se náš způsob pěstování úrody může nazývat permakulturní. Dřevěný odpad nespalujeme, kompostujeme i zbytky zeleniny z domova a také na mulčování nepoužíváme okysličující borovicovou kůru, ale trávu, plevel a listí.

Divočáci nejen rozryli půdu při stromech a poškodily kořínky sazenic révy, ale rozbili i proutěnou ohrádku kolem stromů, která brání rozfoukání mulče, který chrání kořeny stromu před zamrznutím a vyschnutím. Navíc když se takový mulč během roku rozloží, je hnojivem pro strom. Proutí pochází ze stříhání ovocných stromků, takže po pár dnech dost ztvrdne a opravovat oplocení je dost náročné.

Opravili jsme ohrádky, zahrabali odhrnuté kořínky a zavolali kamarádce kadeřnici, aby nám odložila ostříhané vlasy do igelitky. Za dva dny jsme se do zahrady vrátily a lidské vlasy porozhadzovali po obvodu naší zahrady.

Po týdnu jsme opět v zahradě zkontrolovali, jak se líbí divočákům. Soused stále neopravil plot, protože je mu to jedno, kanci stále chodí do zahrady, přestože naše již byla poznamenána o něco méně, než minule a jako sousedovy. Zřejmě ty lidské vlasy nefungují dostatečně. Možná kdyby si lidé vlasy dva týdny neumývali, aby divočákům více zapáchaly. Rozhodli jsme se tedy zaútočit na divočáky radikálněji.

Na internetu jsme zakoupili sadu chemického odpuzovače divokých prasat Hagopur a po obvodu zahrady rozvesily dodávané plašiče z hliníku, jako i pachové odpuzovače vlastní výroby.

Jde o polovinu houbičky na nádobí, na provázku zavěšenou v odříznutém vrchu dvoulitrové PET lahve, aby houba nenamokla, ale aby se pach z ní šířil vzduchem.

Na filcové plošky na hliníkovém plechu i na houbičku jsme nastříkali pachovou pěnu z dodávané sady Hagopur. Jsou v ní dvě sprejové nádoby po 400 ml, jedna modré a druhá červené barvy, údajně s pachem predátorů, kterých by se měla divoká prasata bát. Mají se aplikovat jednou za dva týdny a po měsíci střídat, aby se zabránilo přivyknutí divokých prasat.

Po dvou měsících od instalování musím napsat, že to asi zabralo. Divočáci dále chodí k sousedům ale našemu pozemku dávají pokoj.

Překvapuje mě, že ačkoliv jsme členy zahrádkářského svazu, platíme členské příspěvky a chodíme na schůze, nikomu z vedení osady nevadí, že se v zahradě kromě bezdomovců v chatkách přidali i kanci, že se to pomalu mění na chatovou osadu, kde má skoro každý psa a pokaždé čekáme, co nám ze zahrady zmizí. Dřevo na grilování již někdo ztopil za nás…

Divočáků jsme se pro tentokrát zbavili. Ale nač mám být součástí takového společenství a platit daně městu a pozemkového fondu nájemné, když nakonec z toho nic nemáme? Tato zahrada již nám nenabízí takovou radost z její zhodnocování jako kdysi, navíc si člověk nemůže být jistý úrodou, protože ji vždy může sklidit někdo dříve. A proti nim ani odpuzovače sviní nepomáhají.