Taková zima dávno nebyla – často slyším z okolí. Mám výhodu, píšu blog. A tak vím, že nejméně v roce 2017 byla i taková zima i takový sníh. Neboť jsem tehdy stavěl v mrazu a sněhu nový plot proti srnám, které k nám skákaly od souseda. A také v 2003, neboť to máme osobní výročí
Takže když minulý prosinec a potom začátkem ledna napadlo spolu do 30 cm sněhu, jen jsem si řekl, že se všechno vrací do normálu. Neboť i jako děti jsme měli sněhu po kolena (dětská) a při sáňkování nám mrzly nejen ruce, ale i uši, když se čepice vyhrnula. A také v 1986 byl mráz kolem -20 ° C v noci, to si zase pamatuji, že mi při jednom nočním výjezdu roztrhlo ve studeném služebním fotoaparátu kinofilm a byl jsem po náročné akci bez dokumentace.
Tuto zimu jsem nic z toho neřešil, zato mě zajímalo, jak snášejí bohatou sněhovou nadílku naše jehličnaté stromy, zasazené před pár lety na konci zahrady. Vyšel jsem tedy s naším pejskem nahoru, neboť se tam rád prochází a má dobrý výhled na všechny strany.
Stromečky byly dobře zasněžené a jejich větve se pod tou tíhou skláněly k zemi. Ještě že to nesli jen jeden den, protože sněžit přestalo kolem půlnoci. Krátkou hůlkou jsem setřásal sníh z větví, které se hned vyrovnávaly a pak jsem zpod sněhu uvolnil i ty úplně spodní, přiražené k zemi. Mezitím mezi stromy pobíhal náš pejsek a očichával všechno a při tom setřásal sníh ze stromů, ke kterým jsem se ještě nedostal.
Stromečky odlehčené od váhy čerstvého sněhu opět nabyly svého svěžího tvaru a my jsme se už nemuseli bát, že se jejich větve pod tou váhou náhodou zlomí.
Podobné články:
Komentáře