Proč by mi to nemělo vyrůst?

Je zajímavé diskutovat s někým, kdo o principech permakultury nikdy neslyšel, nikdy je nevyzkoušel, ale je přesvědčen, že nemohou fungovat a proto je nejen že nikdy nevyzkouší, ale o nich ani nebude uvažovat. Takový ortodoxní zahrádkář je přesvědčen o své pravdě a všichni jsou blázni, jen on je letadlo. Naposledy mě takový zážitek potkal na setkání abiturientů. Sranda byla.

Seděli jsme v restauraci, po dobré večeři se rozproudila debata. Proti mně seděl spolužák, kterému jsem v létě donesl pár krát plody naší zahrady vědomím, že nyní žije sám a prožívá těžké období. Vedle mě seděla spolužačka, kterou jsem na jaře potkal v zahradnickém obchodě, ale od té doby neměla čas přijít se podívat, jak by mohla rodičům pomáhat v jejich zahradě tak, aby z toho nebyla zbytečně unavená. A bavili jsme se o zahradě.

„Máš zahradu? A velkou?“ Zeptala se spolužačka Anka po levém boku.
Odpověděl jsem jí, většina lidí mě tipuje na malý čtyřarový pozemeček v zahrádkářské osadě, pak jim ale často padne čelist. Vědí, že během studií jsem neinklinoval k „hnojařské“ polovině povinné specializace, ale jsem se cítil strojařem.
„Tak to máš hodně orání a rytí,“ zhodnotila mou situaci.
„My neořeme ani neryjeme. Hospodaříme jinak,“ oponoval jsem jí a oba spolužáci přikývli, neboť přestože v naší zahradě ještě nebyly, znali ji z jejích internetových stránek.
„Když chceš mít zeleninu, musíš rýt!“ zdůraznila žena, která po studiích na střední škole skončila doma u rodičů v domě na malé samotě za vesnicí. A vše se u nich dělalo tak, jak se její rodiče naučili od svých rodičů. Všechny vědomosti jí byly na nic a nové neměla kde získat.

rajčata a papriky pod mulčem na vyvýšených záhonech

„My pěstujeme tak, že i bez rytí a okopávání zeleninu máme a to velkou a hodně. Mulčujeme,“ prozradil jsem jí naše tajemství.
„Plevel ti vše zadusí, když nebudeš okopávat,“ připomněla lety ověřenou „pravdu“ pravověrných.
„Neboj se, nezadusí,“ uzavřel jsem debatu a usmál se. Moji společníci přikývli, protože už viděli.

No s tím, kdo neví ani nechce vědět se hádat nehodlám. Nemusím ho přesvědčovat. Já vím své a jemu když vyhovuje dennodenně ohýbat záda, ať se plahočí ve své zahradě. Já si svoji užívám a taky její plody.

Další o naší sklizni:

Podobné články:

Mít zahradu se vyplácí čím dál tým...
Když jsme před lety kupovali zahradu, očekávali jsme od ní...
Číst dále
Vyrobil jsem domeček pro hmyz
Bez včel a jiných opylovačů to v zahradě nejde. Darmo...
Číst dále
Muurikka Smoker griluje, peče a také udí
Grilovací sezóna je konečně v plném proudu. Pokud vám však...
Číst dále
Tráva je velmi konkurenční
Tuto větu jsem si vyslechl v televizním pořadu pro zahrádkáře....
Číst dále
Zelenina a zelenina
Ve schránce jsme dnes měli barevný leták jednoho našeho obchodního...
Číst dále
Udržování hotového kvásku
Žitný kvásek jako základ na pečení domácího chleba je živý...
Číst dále

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.