Proč by mi to nemělo vyrůst?

Je zajímavé diskutovat s někým, kdo o principech permakultury nikdy neslyšel, nikdy je nevyzkoušel, ale je přesvědčen, že nemohou fungovat a proto je nejen že nikdy nevyzkouší, ale o nich ani nebude uvažovat. Takový ortodoxní zahrádkář je přesvědčen o své pravdě a všichni jsou blázni, jen on je letadlo. Naposledy mě takový zážitek potkal na setkání abiturientů. Sranda byla.

Seděli jsme v restauraci, po dobré večeři se rozproudila debata. Proti mně seděl spolužák, kterému jsem v létě donesl pár krát plody naší zahrady vědomím, že nyní žije sám a prožívá těžké období. Vedle mě seděla spolužačka, kterou jsem na jaře potkal v zahradnickém obchodě, ale od té doby neměla čas přijít se podívat, jak by mohla rodičům pomáhat v jejich zahradě tak, aby z toho nebyla zbytečně unavená. A bavili jsme se o zahradě.

„Máš zahradu? A velkou?“ Zeptala se spolužačka Anka po levém boku.
Odpověděl jsem jí, většina lidí mě tipuje na malý čtyřarový pozemeček v zahrádkářské osadě, pak jim ale často padne čelist. Vědí, že během studií jsem neinklinoval k „hnojařské“ polovině povinné specializace, ale jsem se cítil strojařem.
„Tak to máš hodně orání a rytí,“ zhodnotila mou situaci.
„My neořeme ani neryjeme. Hospodaříme jinak,“ oponoval jsem jí a oba spolužáci přikývli, neboť přestože v naší zahradě ještě nebyly, znali ji z jejích internetových stránek.
„Když chceš mít zeleninu, musíš rýt!“ zdůraznila žena, která po studiích na střední škole skončila doma u rodičů v domě na malé samotě za vesnicí. A vše se u nich dělalo tak, jak se její rodiče naučili od svých rodičů. Všechny vědomosti jí byly na nic a nové neměla kde získat.

rajčata a papriky pod mulčem na vyvýšených záhonech

„My pěstujeme tak, že i bez rytí a okopávání zeleninu máme a to velkou a hodně. Mulčujeme,“ prozradil jsem jí naše tajemství.
„Plevel ti vše zadusí, když nebudeš okopávat,“ připomněla lety ověřenou „pravdu“ pravověrných.
„Neboj se, nezadusí,“ uzavřel jsem debatu a usmál se. Moji společníci přikývli, protože už viděli.

No s tím, kdo neví ani nechce vědět se hádat nehodlám. Nemusím ho přesvědčovat. Já vím své a jemu když vyhovuje dennodenně ohýbat záda, ať se plahočí ve své zahradě. Já si svoji užívám a taky její plody.

Další o naší sklizni:

Podobné články:

Mandlová mouka jako superpotravina: začněte péct zdravěji
Když se britská BBC rozhodla dát před třemi lety dohromady...
Číst dále
majolenka hellmanns
Majonéza? Nebo co to vlastně jíme?
Znáte to šílenství před Velikonocemi. Nejprve uklidit a pak nakoupit,...
Číst dále
Sťahovacia firma sa oplatí aj pre malé...
Je akýmsi zvykom, že si sťahovaciu firmu spájame so sťahovaním...
Číst dále
Jak obchod zvyšuje spotřebu rajčat
Že je zelenina zdravá, o tom není pochyb, zejména u...
Číst dále
Kompletní oběd z parního hrnce
Chcete připravit kompletní zdravý oběd bez použití hory nádobí a...
Číst dále
Postřeh z procházky městem
Po nedělním obědě dobře padne malá procházka. A tak jsme...
Číst dále

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..