Je zajímavé diskutovat s někým, kdo o principech permakultury nikdy neslyšel, nikdy je nevyzkoušel, ale je přesvědčen, že nemohou fungovat a proto je nejen že nikdy nevyzkouší, ale o nich ani nebude uvažovat. Takový ortodoxní zahrádkář je přesvědčen o své pravdě a všichni jsou blázni, jen on je letadlo. Naposledy mě takový zážitek potkal na setkání abiturientů. Sranda byla.
Seděli jsme v restauraci, po dobré večeři se rozproudila debata. Proti mně seděl spolužák, kterému jsem v létě donesl pár krát plody naší zahrady vědomím, že nyní žije sám a prožívá těžké období. Vedle mě seděla spolužačka, kterou jsem na jaře potkal v zahradnickém obchodě, ale od té doby neměla čas přijít se podívat, jak by mohla rodičům pomáhat v jejich zahradě tak, aby z toho nebyla zbytečně unavená. A bavili jsme se o zahradě.
„Máš zahradu? A velkou?“ Zeptala se spolužačka Anka po levém boku.
Odpověděl jsem jí, většina lidí mě tipuje na malý čtyřarový pozemeček v zahrádkářské osadě, pak jim ale často padne čelist. Vědí, že během studií jsem neinklinoval k „hnojařské“ polovině povinné specializace, ale jsem se cítil strojařem.
„Tak to máš hodně orání a rytí,“ zhodnotila mou situaci.
„My neořeme ani neryjeme. Hospodaříme jinak,“ oponoval jsem jí a oba spolužáci přikývli, neboť přestože v naší zahradě ještě nebyly, znali ji z jejích internetových stránek.
„Když chceš mít zeleninu, musíš rýt!“ zdůraznila žena, která po studiích na střední škole skončila doma u rodičů v domě na malé samotě za vesnicí. A vše se u nich dělalo tak, jak se její rodiče naučili od svých rodičů. Všechny vědomosti jí byly na nic a nové neměla kde získat.
„My pěstujeme tak, že i bez rytí a okopávání zeleninu máme a to velkou a hodně. Mulčujeme,“ prozradil jsem jí naše tajemství.
„Plevel ti vše zadusí, když nebudeš okopávat,“ připomněla lety ověřenou „pravdu“ pravověrných.
„Neboj se, nezadusí,“ uzavřel jsem debatu a usmál se. Moji společníci přikývli, protože už viděli.
No s tím, kdo neví ani nechce vědět se hádat nehodlám. Nemusím ho přesvědčovat. Já vím své a jemu když vyhovuje dennodenně ohýbat záda, ať se plahočí ve své zahradě. Já si svoji užívám a taky její plody.
Další o naší sklizni:
Podobné články:
Komentáře