Jak jsem nekoupila mrkev cestovatelku

Neumím si představit moje jídlo bez kousku zelené natě nebo zeleniny. Nať si dopěstuju sama, ale zeleninu kupuji. Dávám přednost druhům, které se pěstují u nás.

Chráním tím životní prostředí, protože kamiony na dovoz zblízka nespotřebují tolik nafty a nevytvoří tolik výfukových plynů, zelenina se nemusí rychlit a zároveň tím podporuji naše zemědělce. Věřím tomu, že co se urodí v našem kraji, je i pro strávení pro nás.

V zimě a na jaře nejčastěji sáhnu po kořenové zelenině a zelí. U nás v Lidlu je dobrá nabídka sortimentu i dodavatelů. Většinou není problém si vybrat zeleninu ze Slovenska nebo z Čech.

Tak jsem se i včera vybrala koupit mrkev. Na první pohled vypadala jako obvykle. Stejná nádobka zabalená ve fólii, cena přibližně stejná, jen štítek byl jakýsi barevnější. No a milá mrkev byla ze Španělska. Vedle měli ještě i jinou, italskou. Říkám si: „Co jsme už veškerou loňskou slovenskou a českou mrkev snědli? To snad ne! „A tak mi nezbylo, jen jít se podívat jinde.

V Bille mě čekalo překvapení. Měli mrkev dvojí, slovenskou a českou. Tolik radosti najednou.

Vybrala jsem si samozřejmě tu naši. Ať ten, kdo ji pro mě vypěstoval loni, má chuť a prostředky udělat tak i letos. A věřím tomu, že je pro mě vhodnější a zdravější než mrkev cestovatelka odkudsi ze Španělska.