Každý rok jich je plno. Snad z roku na rok více. Jsou otravné a nebezpečné. Vosy. Mám je i já v zahradě. Také je moc nemusím, ale učím se s nimi žít. Nechám jim kousek úrody a vždy doufám, že i ony mně nějakou nechají.
Nevím, zda byly na planetě dříve lidé a zda vosy, ale myslím, že na tom až tak nezáleží. Podstatné je, že každý živý tvor by měl mít právo na svou potravu. No ale přiznejme si, kdo z nás by se už chtěl dělit s vosami o svou úrodu? Asi nikdo. Ale zřejmě to jinak nepůjde. Podobrém či po zlém, vosy si své vezmou i sami. No nemám pravdu? Je proto rozumnější myslet na to dopředu. Já jsem to vyřešila takto.
Jelikož se letos ukazovala pěkná úroda broskví, jejich vůně přilákala i vosy. Nestačila jsem se vzpamatovat a už jsem měla tři broskve načaté. No navzdory nutkání odtrhnout je a vyhodit jsem je přece jen na stromě nechala. Takové ošklivé, ohlodané, na polovinu shnilé. A světe div se. Osy se hostili pouze na nich. Ostatních se ani nedotkli. Pokud jsem posbírala všechnu úrodu, z těch tří broskví, nechaný vosám napospas, nezůstalo téměř nic. Jen holé pecky.
No ale co už. Hlavní je, že to splnilo svůj účel a celá ostatní úroda byla zachráněna.
Vosy na hrozně
Vinné hrozny jsou také osami velmi oblíbené. Dokonce už každý rok vím, hrozny z kterého keře my ani neochutnáme. Jednoduše je vyjídají vosy. A to právě dozrává. Je modré. Naštěstí ani ne velmi chutné. No vosy ho milují. Horší je, když ho sní. Tehdy se milé vosy přestěhují na jiné. Sladší. Jenže to už máme rádi i my. Tehdy si řeknu: „A dost!“, A vyvěsím plastové lahve s cukrovým roztokem. Vosy se v něm utopí a já mám na chvíli klid.
Ne, že by to zabralo na sto procent, ale efekt tam přece jen je.
Není mým cílem zlikvidovat všechny osy v okolí, to by se mi jistě ani nepodařilo, jen bych s nimi ráda žila v příměří. Já jim nechám trochu své ovocné úrody a ony mi zato nechají ten zbytek. No není to dobrý obchod? Co myslíte? Uvidím, jestli se mi to podaří.
Podobné články:
Komentáře