Říká se, že pokud něco nemáme, je to špatně, ale pokud máme něčeho příliš mnoho, je to ještě horší. Takto je to většinou s úrodou ovoce. Jeden rok jí je nepočítaně a druhý téměř žádná. I mé hrušky jsou na tom podobně. Jenže jeden rok jich je mnoho a na druhý ještě více. A tak pokaždé spekuluji, co s nimi. Neumíte mi poradit?
Hrušky v mé zahradě pocházejí ještě z dob jejích předchozích majitelů. Já jsem je jen trochu vytvarovala, přizpůsobila své výšce a jinak nic. Přestože jsou obě stejné odrůdy, jsou úžasné. Šťavnaté, křupavé a sladké. Mají však jednu obrovskou nevýhodu. Dozrávají v témže čase. A co je ještě horší, nemají téměř žádnou trvanlivost. Do dvou týdnů po sklizni jsou z nich hniličky, které nikdo nechce. Proto jedinou možností jak si je užít trochu déle, je zpracovat je. A tady nastává problém.
Sušené hrušky
Co s hruškami, když kompot ani džem z nich nikdo nechce?
Po minulé roky jsem hrušky většinou kompotovala. Dokonce jsem jednou od kohosi donesla recept, podle kterého se do sklenice při zavařování k hruškám přidají plátky citronu. Prý aby hrušky nezhnědly, ale zůstaly pěkné bílé. No řeknu vám, hrušky sice nezhnědli, ale byly tak kyselé, že se téměř nedaly jíst. Od té doby jsem už hruškový kompot nedělala. Ani s citronem, ani bez.
Odkdy jsem ale loni koupila sušičku, suším ostošest. A hrušky letos již minimálně měsíc. Jak postupně padají ze stromu, nosím je ze zahrady doslova po vědrech. A to to vypadalo, že ani velká úroda nebude.
Ačkoliv plátky hrušek při sušení zmenší svůj objem zhruba na desetinu, přesto již máme doma několik plných třílitrových dóz. A čerstvých hrušek je stále dost. Co mám s nimi dělat? Poradí mi někdo?
