Jedli jste už letos jahody? Ne, nemyslím ty ze supermarketu, dovezené odkudsi ze Španělska. Myslím ty naše. Čerstvé, voňavé, šťavnaté. Právě utržené. Nám doma se to už letos podařilo. Stačilo několik slunečných květnových dní a na našem balkoně se objevila první sladká úroda. No nebylo to jen tak. Trochu péče to přece jen stálo.
Když jsem si před pár lety vysazovala do zahrady zimolez, hovořilo se o něm, že jeho plody dozrávají již v květnu a tak je to vlastně první ovoce po dlouhé zimě. Ano. Loni i bylo. No letos ho jahody na mém balkoně předběhli. Sice jen o několik dní, ale přece. Kdoví, co to způsobilo. Že by zvláštní péče? Možná. A možná ta péče byla jen z nouze ctnost.
Sladká odměna
Jahody totiž zimovaly venku. Na balkoně. Pohodlně v truhlíku. Občas jsem je zalila, ale jinak jsem s nimi nedělala nic. Vlastně ani nic nebylo třeba. Až ke konci zimy jsem si všimla, že voda jaksi rychle vsákne do substrátu, ale neudrží se v něm, ale hned odtéká do misky. Zdálo se mi to divné. Vždyť mám v zemině přimíchán aquaholder a ten by měl přece nabobtnat a tím pádem vodu zadržet. No neděje se tak. Někde bude chyba. Koupila jsem tedy zcela nový substrát a byla jsem rozhodnuta jahody přesadit. A dobře jsem udělala. Když jsem totiž sazenice vybrala ze staré zeminy, až mě zamrazilo. Okolo kořenů se hemžilo několik obrovských bílých ponrav. Ze dvou truhlíků dlouhých šedesát centi jsem je napočítala spolu šestnáct! Všechny jsem rozmačkala v igelitovém sáčku a vyhodila do odpadků. A víte, jak vypadal ten substrát? Jako ementál. Samá díra. Není divu, že se voda neměla kde držet. Chudáčci jahody. Ještěže jim zůstaly alespoň nějaké kořeny.
Zachránila jsem je v poslední chvíli. Dostali novou zeminu i bohatou zálivku. A od té doby jsou mé balkonové jahody jako vyměněny. Krásné zazelenali a zakrátko začali kvést. No a dnes nám dali i první úrodu. Hrst voňavých šťavnatých jahůdek.
Podobné články:
Komentáře