Znáte ten pocit. Něco na vás leze, necítíte se ve své kůži. Nejraději byste zalezli pod peřinu. Nic se vám nedaří, na nic nemáte energii, vaříte si čaje a hledáte nějakou tabletku. Otevřete radiátor o trochu víc, ať je vám tepleji, ležíte na gauči po dekou a ani číst se vám nechce. Víte, že příštích pár dní bude těžkých. Rýma, nachlazení, respirační choroby či moderně nazývané „chřipce podobné onemocnění“ je zde. Úplnou náhodou jsem objevil skvělý způsob léčení, třetí den jsem fit jako rybička!
Přesně takto jsem se cítil. Tušil jsem, že mám mírně zvýšenou teplotu, že jsem unavený, ale slíbil jsem přítelkyni, že půjdeme odpoledne do zahrady. Tak jsem se po obědě převlékl do pracovního. Funkční prádlo jsem přikryl hrubými montérkami a použil jsem hrubý kabát, vhodný do deště i do větru, s funkční úpravou. Potit se mohu a mokrý nebudu. Překonal jsem se a násilím jsem do zahrady jel. V termosce, jako vždy, litr horkého bylinného čaje pro oba.
Celé tři hodiny jsme strávili v zahradě při její úpravě a přípravě na zimu. Už ani nevím, co všechno jsme dělali, jen vím, že jsem celé tři hodiny stále chodil a něco nosil. Občas jsme se posadili, vypili šálek čaje a pokračovali v práci, která je pro nás zábavou.
Za celou dobu jsem si neuvědomil, že mám být nemocný. Že mám mít plný nos, že se mi má těžko dýchat, že mám být unavený a nemá se mi chtít ani pohnout. Že mi má být zima. Nic z toho jsem nepociťoval. A ani po příchodu domů jsem neměl pocit, že mi je špatně a že na mě leze těžká mužská nemoc, rýmička.
Na druhý den dopoledne jsem se zas necítil nejlépe. No ale zase jsem přítelkyni nechtěl zklamat, takže odpoledne jsme opět šli do zahrady. Teple oblečený, vždy v pohybu, jsem nenápadně strávil celý zbytek dne v zahradě. Ohříván pouze vlastním tělem zevnitř a občas jsem doplnil tekutiny bylinkovým čajem. Vůbec mi to nepřišlo, že venku je nějakých osm stupňů Celsia. I po návratu domů jsem se stále cítil docela dobře.
Neléčená rýma trvá týden a léčena sedm dní. Tento starý vtip starých doktorů mi přišel na mysl třetí den. Protože jsem se měl cítit špatně, unavený, slabý a bez chuti do čehokoliv. Jenže nic z toho se nedostavilo. Cítil jsem se fit, plný energie, zdravý jako rybička. Samozřejmě, že jsme šli odpoledne do zahrady a při tom chladném podzimním počasí jsme tam strávili prací čas až do setmění. A ani ten další den jsem se necítil nemocný. Ani doma v paneláku ani venku v zahradě. Pobyt na čerstvém vzduchu, v teplém oblečení a při práci pomalým tempem jsem se uzdravil. Bez jediné tabletky, bez jediné injekce.
Normálně bych zůstal ležet v posteli, pil čaj, potil se, se slivovicí, ne s tabletami, a za takových pět dní bychom mohli kompletně prát povlečení. Alespoň tak to bývalo několikrát do roka, na jaře nebo na podzim, když jsem se neopatrně nachladil.
Když za nějaký čas jsem zase měl pocit „něco na mě leze“, už jsem se do zahrady těšil. Věděl jsem, že musím s tím blbým pocitem slabosti vydržet, dokud skonči pracovní doba a já se budu moci převléknout do pracovního a vyrazit do zahrady na vesnici za městem. Pohyb venku, zahřívání těla z nitra a jeho ochrana zvenku spolu s pravidelným dýcháním udělaly své. Uzdravili mě. A rychleji, než polehávání v posteli, popíjení čajíků či snad pojídání tablet.
V minulosti jsem měl časté problémy s dýchacími cestami. Často jsem na to marodil a v podstatě jsem nesnášel jaro ani podzim pro tolik zabitých dní v posteli. Jak se ukázalo, mohlo za to město a panelák. Časté, ale pro naše tělo nepřirozené místo. A když v panelákovém prostředí „onemocním“, v přírodě se zase uzdravím.
Tento článek bych si nedovolil napsat na základě jediné zkušenosti. Ukázalo se, že delší pobyt v přírodě, spojený s pohybem a pravidelným dýcháním nejen otužuje tělo, ale dokáže ho i ozdravit z lehčích stavů nazývaných nachlazení.
Komentáře