Je to už devět let, co jsme koupili zanedbaný pozemek se starou kamennou chalupou na konci vesnice. Mnozí nás odrazovali, že je to pozemek mokrý a není na nic dobrý. Na prodej byl i proto, že tam dcera bývalých majitelů nemohla postavit kvůli vodě dům. Z pěti starých stromů před prodejem jeden skáceli prodávající, tři my po koupi a pátý spadl za dva roky, polámal se. Co s takovým pozemkem?
Vždy si vzpomenu na příhodu se svým klubovým kolegou, kterého jsem poprosil ještě dřív, než katastr zapsal naše vlastnictví, aby mi pomohl proměřit pozemek a objekty na něm, aby se mi lépe plánovalo rozložení příštích objektů a stromů po zahradě. Protože kromě těch starých suchých stromů tam stála i studna, ovčín, dva rezavé ploty a tak. Jinak jen tráva vyžraná od tří ovcí. Zatímco já jsem už viděl, kde by mohla být zahradní chatka, kde postavíme velké vyvýšené záhony, kde budou „sluneční pasti“, plánoval jsem malý vinohrad i místo pro voliéru pro psa, on stále viděl jen ten zanedbaný a mokrý pozemek a neustále opakoval, nač jsem to kupoval, že mám velký, ale opravdu že velký problém. Já jsem nechápal jej, on nechápal mne. I když mě znal třicet let jako souseda a kolegu v klubu a mohl vědět, jak přemýšlím a co dovedu 😉
Problém je podle mé definice situace, která vadí. No když víte, co s tím, co je potřeba udělat, aby to přestalo vadit, tak to není problém. Takže voda na pozemku pro nás nebyla problém, dokonce jsem žertem říkal, že když bude ve vsi vody méně (však klimatické změny), tak u nás jí bude vždy dost 😉
Zjistit skutečnou příčinu nadměrného výskytu vody u nás zejména po deštích mi pomohl strýc, opět mi ukázal, jak používat proutky. A pak už to šlo hladce. Mezitím jsme ale hned na jaře koupili 250 sazenic energetické vrby košíkářské, salix viminalis, a vysadili ji po obvodu pozemku tam, kde byl problém s vodou nejvypuklejší. A příští rok, po ostříhání prvních prutů, jsme z nich vyrobili vlastní sazenice a zvětšili počet vrb na pozemku až na 400.
Odtok vody byl přírodními rigoly, zčásti s drenáží ve štěrkovém loži, vše tak, aby odtekla jen přebytečná voda, i to do míst, kde rostou jiné rostliny, mezi jinými květiny a také vrby, ani kapka nazmar. Po prvním roce, kdy bylo vody opravdu hodně, už pozemek voda neopustila, všechnu jsme spotřebovali rostlinami. Než povyrostly ovocné stromy a keře, než jsem vybudoval vyvýšené záhony na zeleninu, než se všude rozrostly jahody, úlohu „čerpadla“ vody měly na starosti právě ty vrby. A spolu s nadbytečnou vodou vytáhly na okrajových pozicích ze země i živiny.
Vrby jsme sázeli z 30 cm prutů, nad zemí zůstal 5 cm kousek, z kterého se postupem času vytvořil pořádné tlustý, ale nízký kmínek. A vrbové pruty jsme stříhaly každý rok v zimě, aby na jaře mohly vyrůst opět nové, rovné, dlouhé. A každý rok jich bylo na kmíncích víc a víc!
Takže co s těmi pruty, kterých každý rok neustále přibývalo? Jednou z možností je výroba různých ohrádek kolem stromů anebo zástěn, například na plastový kompostér, který se „tematicky“ vůbec nehodí do naší rustikální zahrady. Anebo postavit k nízkému staršímu pletivovému plotu o hodně hezčí alternativu, když se soused nemá k jeho opravě.
Takový vrbový plot se živými kmeny je ale dalším zdrojem proutí! Takže už v průběhu jeho budování jsme postupně začali redukovat počet vrb na našem pozemku. A už ani nebylo potřeba tolik vody vytahovat ze země, postaraly se o to ostatní dřeviny, které mezitím povyrostly, ale i zelenina. A když jsem je stříhal tuto zimu, napočítal jsem jich jen 122 včetně toho dlouhého plotu. Pravděpodobně ale ještě pár kořenů přibyde, na opačné straně máme podobný plot, kde ale všechny kmeny vyschly, možná jim někdo trochu „pomohl“. Takže vybudujeme celý plot nanovo, prutů na jeho založení máme habaděj.
U těch stovek kořenů, kde na každém je o dost víc, než deset prutů, je stříhání celkem namáhavé, pravda dokud používáte akumulátorové nůžky, tak je to „brnkačka“.
No ale co s těmi pruty, když ploty a ohrádky stojí a ne každý proutek je vhodný na vyplétání? Jak jsem říkal, vrby spolu s vodou vytáhnou ze země i množství živin a byla by škoda je nevyužít. Za pomoci elektrického štěpkovače je nadrtím a použiji jako mulč na záhony, kde se později rozloží na živiny, anebo dám slepicím do voliéry, odkud obohacené fosforem putují do kompostérů anebo když opravdu nevím, co s tím, jdou do kompostéru přímo. Vyrábíme si tak celkem dost vlastního substrátu a kompostu pro záhony, takže zeminu nemusíme kupovat, máme vlastní. A když poslední roky nám štěpkovač napájí naše solární elektrárna, tak je to opravdu celkem levný zdroj substrátu. Vše po něj získáme na našem pozemku, stačí trocha práce 🙂
Podobné články:
Komentáře