Při rozhodování o fotovoltaické elektrárně nejčastěji rozhodující slovo mají peníze. Nejen, kolik to ušetří, ale i kolik to bude stát. Výsledkem často bývá kompromis ve velikosti akumulátoru, výkonu měniče či počtu solárních panelů a tím i možné celkové výroby vlastní elektřiny. A hodnota „kolik“ je závislá nejen od počtu a výkonu panelů, ale i ročního období.
Takováto kompromisní elektrárna nemusí být technický problém, je-li přifázovaná k distribuční soustavě. Jednoduše když svítí málo, a tedy se i málo vyrábí, zbytek se „přicucne“ z kabelů na ulici a domácnost funguje normálně dál. A zaplatí jen za dokoupenu elektřinu k doplnění vlastní produkce. Podobně je to i s velikostí akumulátoru. Je-li jeho kapacita menší, než je potřeba domácnosti na večer a noc, nahradí ji kupovaná elektřina od distribuční společnosti.
V jiné pozici jste, když se snažíte o ostrovní provoz, tedy o úplnou nezávislost od distributora. Každý kompromis znamená nejen snížení výkonu vlastní FVE, ale i snížení komfortu chodu domácnosti. A nemožnost péct kuře a současně ohřívat vodu v bojleru může znamenat roztržky v domácnosti a nucené otužování se vlažnou vodou. Anebo si po teplé sprše dát suchý chléb s povidly.
Nejhorší řešení je udělat to „nějak“ s tím, že se to vyzkouší a později podle zkušeností a potřeby předělá. Předělávání hotové elektrárny a nahrazování slabých komponentů silnějšími je velmi drahá cesta k výrobě vlastní elektřiny. Pomoct zjistit skutečné potřeby domácnosti může jednoduchý měřič spotřeby, dovíte se nejen okamžitý příkon ale i spotřebovanou energii za řekněme celý den. Stačí použít na klíčových spotřebičích anebo napojit na prodlužovačku pro více zařízení.
Při stavbě naší elektrárny jsme postupoval přesně tak. Nejdřív jsme si proměřil klíčové elektrospotřebiče a sledoval spotřebu od distributora. Podle toho jsem navrhl klíčové parametry FVE a pustil se do její stavby.
Člověk nemůže mít všechno a nemůže to chtít mít najednou. Ale měnit slabý měnič za silnější jsou vyhozené peníze. Takže jsem postavil elektrárnu tak, že v jejím jádře byly klíčové prvky, jako měnič, hlavní regulátor nabíjení z panelů nebo sběrnice a měření i regulace dimenzované na maximální plánovaný výkon bez kompromisů. A periférie, tedy akumulátory a panely s dalšími regulátory aby se daly doplňovat, bez nutnosti něco měnit nebo snad pokoušet se se slevou/ztrátou prodávat. A aby na ně bylo místo.
Začínáme
Z tohoto pohledu osazených šest solárních panelů k tomu, co bylo instalováno ve strojovně elektrárny, mohlo vypadat směšně. Ale byl to jen začátek, náš způsob kompromisu. „Plnotučná“ elektrárna s rozšiřitelnými periferiemi. Od prvních panelů vedl předimenzovaný kabel do strojovny, protože už tehdy se plánovalo navýšení počtu panelů. Jen je zatím nebylo kam namontovat, konstrukce ještě nestála. Ale první panely začátkem jara umožnily začít využívat vlastní solární elektrárnu naplno a přinášet výrazné úspory.
S blížícím se podzimem jsme potřebovali zvýšit plochu panelů, abychom stabilizovali výrobu elektřiny. S klesající polohou Slunce na obloze i se zkracujícími se dny se výrazně snižuje osvit panelů a tím i jejich aktuální výkon. Řešením je přepnout na distribuci nebo zvýšit počet panelů. Jako vždy často, „B“ je správně 😉
Využili jsme západní střechu přístřešku u domu. Protože byl hotový, osazení konstrukce a panelů bylo rychlé i levné, stejně tak napojení do strojovny FVE. Orientace umožňuje výrobu i při západu slunce, kdy první pole panelů už téměř nic nevyrábí. Naopak sklon umožňuje výrobu elektřiny i při zatažené obloze, kdy se stíny od vedlejšího objektu neuplatňují.
Na podzim přidané panely pomohly zvýšit naši vlastní výrobu v čase, kdy už je produkce elektřiny výrazné snížena. Prodlouží to dobu, po kterou nebudeme muset „potupně“ přepnout naši zahradu na distribuci, tedy zvýší míru nezávislosti i objem ušetřených prostředků (samozřejmě myšleno dlouhodobě). Naopak v létě budeme moct více prací a činností převést z jiných paliv na elektrický pohon. Vaření, pečení, sečení, řezání dřeva…
Podobné články:
Komentáře