Na zahradě je každý den jiný. Jeden den svítí slunce, druhý den fouká vítr, třetí den prší a čtvrtý den je oblačný. Každý den se dá dělat něco jiného a každý den je potřeba se přizpůsobit. Není možné dělat každý den stejné věci, protože nejsou stejné podmínky. A platí to nejen o pěstování zeleniny a ovoce, úplně stejné je to i u produkce elektřiny ze slunce.
A rozdíly nejsou jen mezi dny, ale zejména mezi ročními obdobími, Zatímco v létě většina solárníků neví, co s vyrobenou elektřinou, čím blíže k zimnímu slunovratu, tím je potřeba šetřit s ní o hodné silnější. Anebo přejít na jiné druhy energie. Stačí série zamračených dnů a je po vlastní elektřině. Pokud je množství panelů a tedy aktuálně vyrobené energie limitované plochou, kam je možné je umístit, tak výroba přes upršený podzim nebo zamračenou zimu je nízká a většinu spotřeby táhnou baterky. Tedy pokud v nich nějaká energie zůstává.
Takže velikost, a tím i cena, akumulátoru limituje, kolik dnů bez slunce anebo jen s minimálním osluněním domácnost s FVE vydrží být nezávislá. Současně to limituje, kolik energie se do akumulátoru dá uložit, když najednou z úplně modré oblohy vykoukne slunce a ze studených panelů začne valit elektrika do baterek. Tehdy se úspora na nákupu akumulátorů ukáže jako moc drahá sranda.
V naší solární elektrárně jsme rovnou začali s akumulátorem, který pro většinu domácností postačuje ne-li na celoroční provoz, tak alespoň na deset měsíců v roce. Zato jsme měli výrazně méně panelů, protože plochy nebyly vhodně připravené. Takže jsme za vhodných podmínek vyráběli výrazné méně, než by „se slušelo“ a tehdy i standardní baterka byla malá.
Elektrárnu jsem stavěl jako modulární a rozšířitelnou, takže i pro další baterky v ní bylo místo, jak na uložení, tak i na připojení. A na podzim jsem využil výhodnou nabídku a dokoupil jedenapůlnásobek původní kapacity a v průběhu pár dní sestavu připojil do naší FVE. Protože baterky byly nabité na nominální napětí, okamžitě jsme mohli začít využívat uloženou energii, spolu s tou v naší původní baterce, i když slunka bylo mezi oblaka pomálu.
Dům v zahradě je stále v rekonstrukci, takže není trvale obydlen, i když je každý den využívaný. Z toho plyne i ne úplně standardní využívání elektrické energie. No ale nějakou je potřeba v kuchyni, když je slunce dost, tak na ohřev vody v bojleru a samozřejmě každý den několik hodin jede počítač. A podle možností i pro rychlovarnou konvici anebo elektrický sporák. Když to jinak nejde, tak je k dispozici samozřejmě, ale s velkým sebezapřením, i elektrická přípojka od distributora. V zimních měsících není vyhnutí.
No ale právě na podzim, kdy občas slunce svítí, občas je zamračeno, přičemž „občas“ může znamenat i několik dní po sobě, je velký akumulátor solární elektrárny velkou výhodou. Jestli jsme při své standardní spotřebě a sezónní standardní výrobě elektřiny vydrželi dva dny a jednu noc, tak najednou máme z nabitého stavu k dispozici energii na pět dní a pět nocí. A to už si všimneme 😉
Co si všimneme dále je fakt, že už si nemusíme všímat, kdy je jaký spotřebič zapnutý, když chceme zapnout nějaký další. Takzvaný souběh spotřebičů vzhledem k příkonu jednotlivých zařízení mohl proudově překročit nastavenou hranici akumulátoru, kdy je jeho životnost na kýžené době a tím i jeho cenové návratnosti. Teď je akumulátor tak silný, že případný extrémní souběh odstaví měnič na přetížení, ale akumulátor si zátěž ani nevšimne. Pro pořádek musím uvést, že tento souběh by na distribuční síti ani nemohl nastat, hlavní jistič vy vyletěl daleko dřív 😀
Zimu nám takováto sestava pomůže snadněji překonat a zvýší počet dnů, kdy fungujeme na vlastní elektřinu. Samozřejmě, že musím vyřešit deficit panelů, ale úloha to není jednoduchá, i když se na ní pracuje. Ale snížit spotřebu kupované energie v zimě nám pomáhají i jiná opatření. Ale o tom v dalším článku.
Podobné články:
Komentáře