Když jsme před lety kupovali zahradu, očekávali jsme od ní i nějaký hmotný užitek. Samozřejmě že nákup něco stál a zadarmo nebyl ani první rok investic. Ale netušil jsem, že odhadovaná návratnost se tak výrazně zlepší. Stačí podívat se do letáků potravinových řetězců tehdy a dnes.
Když jsme „vybydlený“ pozemek kupovali, někteří místní se dali slyšet, že draze. My z města jsme si zase mysleli, že za dobrou cenu, neboť původní se nám opravdu zdála vysoká a nepřiměřená. Ani jednotkovým cenám v okolí ani stavu „nemovitosti“. Ale prostor pro realizaci, který se nám nabízel, stál za „všechny peníze“. První rok jsme investovali do zabezpečení objektu a nákupu vybavení a nářadí a věnovali spoustu času a sil předělání louky na ovocný sad a zeleninovou zahradu se spoustou květin. A jelikož pozemek je ve vesnici za městem, ve kterém bydlíme a pracujeme, tak nějaké peníze nás stál i benzín na každodenní přepravu do zahrady a večer zpět.
První rok jsme zasadili desítku stromů a desítky ovocných keřů, ale ty potřebují čas na zakořenění, aby se dala očekávat úroda ovoce. Mnohem jednodušší je to se zeleninou, která je v podstatě „letnička“ – jednoletá rostlina. Na jaře vysejete nebo vysadíte sazenice a do podzimu máte úrodu. Já jsem si to všechno trochu zkomplikoval vybudováním dvou vyvýšených záhonů ze dřeva, takže zase nějaké tisíce korun do výdajů.
Ale takový záhon vydrží roky a dnes už víme, že jen z jednoho keříčku rajčat dokážeme obrat až devět kilo rajčat. A roste jich tam 25 keřů (a pár i na jiných záhonech). Pokud počítám průměr jen 5 kilo, tak 125 kilo rajčat za rok. A k nim 25 x papriky. To už se začíná ta matematika zahrady docela dobře rýsovat. Zejména když si sazenice nekupujeme, ale pěstujeme sami z vlastních semínek.
Užitečnost vlastnění zahrady se však nedá hodnotit jen vlastním dobrým pocitem který je k nezaplacení. Na nákupy vybavení, nářadí, materiálu a pod. jsme používali „masterkard“ a chtěl jsem vědět, jestli je to čistý dotační podnik nebo opravdu užitečný. Benefity doma pěstované zeleniny bez přídavku chemie na ochranu a rychlený růst jsou nám jasné, ale co na to „král Koruna“?
V té době se v letácích řetězců dala najít zelenina v hodnotě cca 25 Kč/kg, v akci i méně, některé zase i více. Takže jsem jako průměr bral těch pětadvacet korun za kilo. Ale jsme také dost z úrody rozdaly v rámci rodiny. Inu ale vypěstovali jsme to, takže se to počítá. Kolik tedy?
Ze 100 ks dýní hokaido jsme třetinu vyhodili. Rajčata ať je sto kilo a paprik třicet. Cibule a česnek pár kilo, nějaký hrášek, ředkviček desítky. Tuřín či mrkev. A mnoho salátových okurek. Dohromady ať jsme využili 250-300 kilogramů zeleniny první rok. A pak každý rok.
Takže v tehdejších cenách se nám několikatisícová zahrada vrátila částkou cca 7.500 korun. Tolik nás stál ten benzín na cestu.
Letos není benzín dražší, než býval, ale viděli jste letáky z Kauflandu nebo Lídla? Kilo zeleniny dosahuje hranice padesáti korun za kilo, v bio kvalitě ještě více. Pokud nekoupíte v akci, zbankrotujete. A po létě jdou ceny každý rok nahoru. Budme platit za kilo zeleniny stopětadvacet korun? Reálně hrozí, že některé rodiny si nebudou moci koupit zeleninu nebo si budou kupovat méně, než byli zvyklí a jak je pro jejich zdraví vhodné.
My jsme letos v podstatě neudělali nic jiného, než minulé roky, jen „máme“ najednou jen na zelenině dvojnásobek. Máme na benzín a ještě zbylo. A to neříkám, že jsme začali pěstovat brambory v seně, kterého máme opravdu nadostač letos, že nám už léta rodí ovocné stromy i keře a také ořechy i lískové oříšky a že čaje si vaříme jen z bylin z naší zahrady. A o spoustě jahod, malin či hroznů ani nemluvím.
Kamarád před lety kritizoval našeho společného známého, že si z odstupného koupil satelit a TV, protože on je moudrý, koupil si mrazničku. No zdá se, že nejlépe jsem na tom já. Já mám co do úst i do mrazáku, kamarád si ze svého důchodu do toho mrazáku dá každý rok méně a méně…
Je pravda, že abych dosáhl takových výsledků, musím tu být (nemusím, já chci, protože mě to baví) každý den a každý den něco udělat. Kdybych neměl zahradu, mohl bych chodit každý den do fitka na rehabilitaci páteře a ramen, cestou bych nakoupil stále dražší a méně kvalitní potraviny a večer se nechal oblbovat telkou a při tom bych nechutně přibíral. Dopoledne bych pochodil lékaře, postěžoval si ostatním pacientům, kolik doplácím na léky a cestou domů bych si je vybral v lékárně. O tohle všechno jsem ukrácený, protože jsem celý den na čerstvém vzduchu a slunci, vitamíny mám z keřů a zdraví ve své hlavě. Posiluji s konvami na vodu nebo s jiným zahradním náčiním a nachodím se po své zahradě, když chci každý strom vidět a z něj ochutnat. A když už toho všeho mám dost, vyvalím se na lehátko pod slunečník a dám si kávu nebo pivo. Tak mi třeba.
Ceny nemovitostí stále rostou. Možná proto, že cena peněz stále klesá. Raději ani nezjišťuji za kolik by se dala obnovená zahrada prodat, neboť ji prodat nechceme. O kolik bych inflací a poplatky přišel v bance také raději nezjišťuji. Jen jsem přesvědčen, že koupit před lety zahradu byl velmi dobrý nápad. Byla to investice, ve které jsou dobře uloženy peníze a ještě generuje každý rok zisk, na jaký se úrok v žádné bance nechytal ani v době největší slávy úroků z vkladů.
Podobné články:
Komentáře