Jaká by to byla zahrada, kdyby neměla svého ochránce. Před všemi zlými lidmi i před divokou zvěří i liškami, které by si pochutnaly na slepicích. A se kterým by nám tady bylo veseleji. Tak jsme po zralé úvaze se rozhodli rozšířit zahradu z pěstitelské i na chovatelskou bázi. V zahradě přibyl pejsek.
Jelikož jeho příchod nebyl výsledkem náhodného impulsu, ale zralého rozhodnutí, předcházelo tomu nejen zvažování očekávaných přínosů ale i možných negativ. Rozhodování, k jakým úpravám na pozemku bude muset přijít a jak to změní náš časový harmonogram. Jaké technické vybavení bude zapotřebí zajistit a jak velký pes by to měl být. Jaká máme od něj očekávání a co jsme ochotni obětovat.
A tak začátkem léta jsme si přivezli malé štěně. Všechna mláďata jsou milá, zábavná a zlatá. A většinu času prospí. Když náš pejsek nespal, poznával v mém doprovodu své nové království. Velké království. Od voliéry s boudou, kterou jsem mu připravil, se vzdálil nejvýše na dvacet metrů. Když jsme šli spolu zkontrolovat slepice, musel dvakrát odpočívat a po návratu často ulehl ke spánku.
Postupně jak pejsek rostl a silněl, poznal celý pozemek, přes dvacet arů. Učili jsme ho, kudy se chodí a kam se nevstupuje. Hráli jsme si a odpočívali, když dopoledne nebo po obědě spal. V létě jsme toho přes den fakt moc neudělali, když jsme ho nechtěli rušit. Ať roste, neboť při každém kroku byl pejsek u našich nohou, nevydržel spát sám opuštěný. A nevyspalý pejsek nechce poslouchat. Protože jsme ho pomalu začali učit základním povelům a poslušnosti.
Nejraději se rozeběhne po horní části zahrady. K tomu však potřebuje právě respektovat základní povely, aby zůstal jen na našem pozemku. Má zde však spoustu různých podnětů a líbí se mu zde.
Dnes je to stále ještě štěně a stále máme spoustu práce s jeho výchovou a výcvikem. Ale už nás nechá chvíli i pracovat, neboť ví, že po skončení této činnosti přijde chvíle, kdy si s ním někdo z nás pohraje nebo proběhne zahradou. A na tu dokáže poslušně čekat. Někdy 😉
Podobné články:
Komentáře