Loni jsme si pochutnávali v zahradě i na okurkách a tento rok jsem se také velmi těšil, kdy začnou znovu dozrávat. Zejména já je mám velmi rád a rád je jím jen tak, bez ničeho. Odtrhnu si jednu velkou salátovku, postupně ji koušu a procházím se po zahradě. Okurka je dobrá i proti žízní, obsahuje hodně vody, i mi chutná. Nebo si ji dám doma, jako svačinu. Osvěží i zasytí a není plná chemie, protože nepoužíváme žádné umělá hnojiva ani postřiky. Ale už přichází konec této mé pochoutky.
Okurky jsou citlivé na plíseň listů. A ta přichází vždy, když je na listech příliš vlhkosti. Ta se tam dostává dvěma způsoby. Buď při neopatrném zalévání rostlin, zejména večer, kdy už listy nedokáží oschnout. Nebo když končí léto, snižuje se teplota vzduchu a roste vlhkost vzduchu. Po západu slunce je cítit rosu nejen na trávě a botách, ale i na křeslech, na kterých odpočíváme. A samozřejmě rosa se sráží i na listech okurek.
Okurky pěstujeme za pomoci opory z betonářské ocelové výztuže, natřené zelenou barvou, aby nerezivěla, déle vydržela a nešpinila ani okurky ani nás. Pomáhá vzduchu lépe proudit kolem listů, vysušovat je, ale i tak, bez chemické ochrany je životnost okurek krátká. Ale jak říká soused, raději méně, ale zdravých, než mnoho ale chemicky ošetřovaných okurek.
Zkrátka okurky to už mají pro tuto sezónu u nás sečtené. Necháme ještě dozrát některé plody, které jsme nestihli odtrhnout a sníst, dokud byly mladé a chutné, abychom měli nové semínka i pro příští nový výsev. Nemusíme tak kupovat semena v obchodech, nejsme závislí na tom, co nám chtějí prodat a kolik za to budou chtít. A neriskujeme, že jednoho dne obchody semena „z technických důvodů“ nenabídnou a lidé na vesnicích zůstanou bez zeleniny 🙂 Protože stát se může leccos. Zbytek plodů skončí na kompostovišti a zrecyklujeme živiny v okurkách uložené na substrát pro další použití v naší zahradě. Důsledným zpracováním veškerého odpadu ze zahrady tak ušetříme i na nákupech substrátů.
Podobné články:
Komentáře