K slepicím nemusím spěchat

Pro většinu venkovanů, kteří chovají slepice, má každý den stejný průběh. Ráno zavčas vstát, vypustit slepice z kurníku a dát jim první dávku pšenice. A prakticky nemožnost odejít z domu dříve nebo na několik dní, protože slepice. A večer je to stejné – jednotvárné: zavřít slepice, protože lišky. Přesně tomuto scénáři jsem se chtěl vyhnout.

Chov slepic jsem si vymyslel v době, kdy jsem chodil do práce, a to velmi brzy, protože jsem každý den dojížděl. A nebydlel jsem na místě, kde jsem slepice chtěl chovat. Takže každé ráno za svítání, což je paradoxně každý den v jiný čas, jsem nemohl slepice vypustit a nakrmit. Takže jsem to musel vymyslet tak, aby byly slepice v bezpečí a nakrmené, aniž by se jim musel někdo pravidelně věnovat.

Na pozemek se slepicemi jsem se dostal vždy až po páté hodině, což v létě znamenalo, že bych je ještě zastihl venku, no v zimě už by na zavírání slepic bylo pozdě. Čili lépe řečeno, pokud by byly v kurníku, ten by zůstával určitou dobu otevřený, přestože by venku už byla tma. Opět ideální podmínky pro predátory. A tak jsem to musel vymyslet tak, aby slepice byly „soběstačné“ a zabezpečené proti různým útokům. Současně jsem chtěl, aby měly klid od všelijakých ptačích zlodějů, aby jim nekradly krmivo, což zároveň znamená, aby jim nepřenášely různé choroby a parazity.

A tak jsem nejprve poměrně dlouho hledal na internetu inspiraci, jak chovat slepice a přitom nebýt jejich otrokem. Z dostupných stránek a videí jsem si jako vzor zvolil jednoho chovatele, který docela detailně zdokumentoval stavbu svého kurníku.

Líbilo se mi, že použil v podstatě jen jeden rozměr fošen a z nich je postaveno úplně všechno. Znamená to, že člověk nemusí zadávat objednávku na různé rozměry a počítat přesné počty kusů, ze kterých mu pak spousta zbude, pokud objedná velkou rezervu, nebo naopak chybí, když objedná přesně a pak narazí na křivou fošnu či fošnu s prasklinou.

Další výhodou bylo, že tento typ kurníku poskytuje slepicím poměrně dost pohybu při jejich trvalé ochraně a současně chrání zahradu plnou ovocných keřů i zeleniny před těmi slepicemi.

Tak jsem si ideový návrh přepracoval do svých podmínek, v základu jsem použil fošny 5×10 cm, ze kterých jsem si uměl sám vyrobit i rozměr 7×5 cm na dvířka, krycí desky 9,5×2 cm na rám a kvalitní překližku na domek, aby se v mezerách mezi prkny neskrývali parazit. A tak vznikl můj první kurník pro slepice.

Už od začátku jsem věděl, že slepice nebudu ráno otvírat a večer zavírat já. Ne, nemáme žádnou babičku v důchodu ani hodnou sousedku. Využil jsem toho, že slepice nepůjdou z kurníku na dvůr ani do zahrady, ale vyjdou do prostorné voliéry, chráněné pletivem nejen z boků, ale i odspodu a shora. Tedy budou zcela v bezpečí. Mezi domek a voliéru jsem ale nainstaloval automaticky ovládaná dvířka, která současně chrání vnitřek domku před zimou a mrazem, alespoň částečně.

Nejen bezpečnost, i pohodlí

Mám na mysli nejen bezpečnost a pohodlí slepic, ale i svoje. Zejména v takové dny, jako je dnešek. Podle předpovědi mělo od brzkého rána pršet a trvat to mělo až do večera. A také prší a občas lije, tak nějak na střídačku. Takže jsem pro dnešek vypnul budík, který mě budí ráno, když z nějakého důvodu nevstanu dřív, než to bývá obvyklé. Takže ano, polehával jsem, pospal si, protože jsem věděl, že ven bych šel stejně zbytečně – mokré by byly nejen boty, ale i bunda a čepice, takže se zbytečně snažit o něco, co počká do zítřka. Místo toho jsem si po roztopení v kamnech připravil snídani, vypil kávu a když se dům trochu ohřál, sedl jsem si k počítači něco udělat. Slepice jsou venku v kryté voliéře, chráněné před deštěm i predátory, v krmítkách mají pšenici a v napáječkách vodu, nic jim nechybí. V poledne, když déšť na chvíli trochu ustal, jsem je byl zkontrolovat a spočítat vajíčka. A večer se také nemusím honit a nutit je k zavření. Z voliéry do domku vejdou samy, sednou na bidla a já si počkám, až bude přestávka v dešti nebo liják úplně ustane, a můžu jít zkontrolovat zavření automatických dvířek na obou kurnících.

Je jedno, jestli venku lije jako z konve, jestli je mráz, nebo jsem unavený, nedejbože nemocný, případně jsem odjel na výlet. K slepicím se nemusím honit ani ráno, ani večer a vím, že jsou v bezpečí a je o ně postaráno. A proto budou i vajíčka. Stačilo na začátku trochu přemýšlet a investované peníze se vrátí v úspoře času a také v úspoře na ztrátách v kurníku. Slepice jsou klidné a já jsem také spokojený.