Kdy snídá hospodář

Mezi lidmi je stále rozšířený starý marketinkový trik na prodej kukuřičných lupínků, toho času úplné a zbytečné novinky na trhu, že snídaně je základ. A tak všichni, kteří ráno vstávají ne podle slunce, ale podle budíku bez ohledu na roční dobu, a spěchají zase podle hodin do zaměstnání odpracovat si svých otrockých osm hodin, se ráno dobře nasnídají, protože jim kdosi tvrdí, že „snídaně je základ“. Nevadí, léky proti nadýmání, zácpě i hnačce jsou hned naproti pokladnám hypermarketů k dispozici 😉

Úplně jiná situace panuje tam, kde je svět ještě v pořádku, tedy na venkově, pravda, nebydlíte-li tam v bungalovu s vydlážděným dvorem a na provoz automatické závlahy trávníku a robotické sekačky si nevyděláváte vedlo toho nešťastníka z pronajatého bytu ve městě. I tady máme a používáme hodiny, daleko líp se ale orientuje jednak podle polohy Slunce a také podle pravidelného zvonění kostelní věže. A vstávání je rovněž podle Slunce a podle toho, co je právě potřeba na zahradě a na hospodářství aktuálně dělat. Určujícím faktorem jsou totiž zvířata, ty neznají ani budík, ale ani prázdniny a dovolenou.

Mojí výhodou je, že tady máme jen pejska a slepice. A při stavbě kurníku jsem počítal se svou pohodlností, takže kurník je uvnitř plně uzavřené voliéry ze všech stran, tedy i z vrchu i ze spodu, pletivem a do domečku vedou programovatelně otevírané a zavírané bezpečná dvířka s ochranou proti otevření pazourem predátora. Takže kvůli vypuštění a zavření slepic nemusím vstávat, ani kdybych byl nemocný, ani tady nemusím být, tedy mohu být v nějakém zaměstnání anebo na výletě. Protože kurník má zásobu vody na jeden měsíc a krmiva nejméně na týden.

Samozřejmě, že když vstanu, tak věnuji trochu času i kontrole kurníků a slepic v nich, je to součást mé procházky po zahradě, zejména když je příjemné počasí. A po skončení důležitějších povinností dostanou ještě slepice další dávku kvašené pšenice na přilepšení.

A vstávám podle počasí, ročního období a povinností. Aktuálně uprostřed léta, kdy jsou nejdelší dny, ale kolem poledne i největší horka, tak vstávám podle nálady a povinností předcházejícího večera, tedy jak dlouho jsem likvidoval plzáky, mezi pátou a šestou hodinou ráno. A začínám zalévat zeleninu a k tomu vždy něco. jednou ovocné keře, jednou vinnou révu, jednou nově zasazené stromky. Zalévám to poctivě ručně nesenou konví, napouštěnou odstátou vodou z nádrže, abych jednak zkontroloval každou rostlinu, jednak přesně věděl, kolik vody jsem čemu nadávkoval a také je to součást mého rehabilitačního a kondičního programu. A při čekání na napuštění konve si procvičím svaly zádové a krční. Nemusím tomu věnovat osobitý čas, ten si ušetřím na něco jiného 😉 A při průměrné vzdálenosti 30 metrů a sedmdesáti konvích se na nedostatek pohybu rozhodně stěžovat nemohu.

Takže po více než dvou hodinách posilování s konví se věnuji chvíli slepicím a pak už přichází na řadu hospodář. To je tak kolem devíti hodin. Slunce už začíná dobře připalovat, tak je příjemné si sednout na terasu pod střechu ze solárních panelů a uvařit si ke snídani solární čaj a potom i solární kávu. Mám na snídani čas, protože v tom horku se nikomu nechce venku nic dělat, takže po jídle většinou zapadnu do své pracovny a pracuji přes net v GardenOffice. No ale ne vždy je slunce na jasné obloze, tak tehdy se dá dělat něco i přímo na zahradě a že je tedy toho vždy dost, anebo si něco vymyslím 😉

No a když není horké léto, tedy že slunce vychází později a zapadá dřív a ani plzáků už tolik není, tak vstanu klidně i po sedmé, a jen co se postarám o slepice a nějaké lehké práce udělám ráno, tak je zase kolem deváté hodiny a čas na snídani 🙂