Tak zněla otázka od domu směrem do zahrady. A jaká byla odpověď? „Jednoho jsem viděla“. Koncem května by to byla skvělá odpověď. Byla, kdyby nebyla položena v deset dopoledne. Protože přes den najít plzáka je celkem problém. Plzáci nemají rádi světlo a zejména sucho.
Plzáci se po povrchu pohybují pomocí vrstvy slizu, který vylučují ze svého těla, tedy tím ztrácejí vlhkost. A proto oblibují pohyb po dešti anebo když padne rosa. A to je koncem května tak po deváté, později i po desáté hodině večer. A tak když chcete vědět, zda máte v zahradě plzáky, je potřebné si obout gumáky, vzít baterku do ruky a takhle se vydat za tmy zkontrolovat pozemek. Ideálně máte-li na nízko posečenou trávu, protože ve vysoké je neuvidíte.
Používat čelovku nedoporučuji. Jednak je to světlo dost vysoko od země, abyste viděli skutečně dobře, co se dole děje, jednak vám mohou kolem očí létat komáři a jiný hmyz, přitahovaný světlem. Použijte dobrou baterku do ruky. A když už tedy budete slídit po zahradě, tak na místě výskytu a též na místech výskytu ohrožených sazenic jim dopřejte poslední večeři – granule proti plzákům. Protože plzáků najdete určitě víc, než jen jednoho.
Takovou procházku doporučuji zopakovat alespoň každý třetí den. Protože běžný plzák udělá za noc i 50 metrů za dobrou potravou. Takže mohou přijít i od sousedů 😉 A zda vaši zeleninu sežerou „vaši“ plzáci nebo ti cizí, může být té zelenině úplně jedno.
Podobné články:
Související články:
Komentáře