Srpen může být horký letní měsíc, ale stejně tak může být teplota příjemná a také může být ráno chladno. Říká se, že neexistuje špatné počasí pro jízdu na kole, jen špatně oblečený cyklista. My jsme si pro náš výlet po okrese na kole vybrali příjemný den na konci srpna, kdy nebylo ani horko, ale ani vysloveně zima.
Udělali jsme si volný den ze zahrady, která nám jinak odčerpává všechnu naši energii a volný čas. Ne proto, že bychom tady vyslovené hrdlačili u pěstování potravin. Zkrátka neustále něco budujeme a rozšiřujeme, poslední dva roky se to týká domu, který jsme předloni koupili. Jeho polovina je po rekonstrukci a druhá je použitelná, na hospodářské přístavbě se pracuje. Jelikož „vidíme světlo na konci tunelu“, tak si můžeme dovolit jeden den na hospodářství nepracovat 😉 Ale v neděli ráno jsme přece jen vstali před svítáním, abychom stihli pozalévat zeleninu před slunečním dnem a v klidu se nasnídat.
V rámci naší rodinné konsolidace jsme po první fázi rekonstrukce koupeného domu, čímž se z původní zahrady stalo hospodářství a bydlení, sem převezli z města i naše dvě kola, která už nejsou nová, ale tak málo využívaná, že jako nová stále jsou. A k nim i všechnu výbavu a oblečení. Teď je všechno pěkně pohromadě, protože ve městě byla kola mimo bytu a jet na výlet chtělo i přesouvat se přes město před ním a po jeho konci. Teď stačilo, samozřejmě po patřičné kontrole, zda jsou v pořádku, a dofouknutí pneumatik, zamknout dům a bránu, nasednout a vyrazit.
Vyráželi jsme před polednem, kdy už slunce příjemně hřálo, i když tento den nebylo horko, a rosa už dávno vyschla i v těch nejstinnějších zákoutích. Naše trasa vedla dolinou, takže nás nečekalo žádné významné stoupání a při návratu tou samou trasou zpět také žádný kopec. A tak jsme bez problémů mohli sledovat krajinu kolem sebe. Že s kondicí na tom nejsme zle, to jsme věděli už z naší zahrady, otázné bylo, jak budeme zvládat disciplínu „výdrž v sedle se šlapáním do pedálů“. No ukázalo se, že dvě hodiny v sedle, dokonce ani s mírným protivětrem v jedné čtvrtině délky výletu, nám problém nedělají.
Výlet jsme koncipovali tak, že jsme měli naplánované dvě potenciální zastávky-návštěvy, bez předchozího ohlášení. Buď budou lidé doma nebo nebudou, v první řadě nám šlo o bicyklování, protože jsme na kolech neseděli šest let, od poslední cyklistické dovolené! Nakonec z toho byla jedna návštěva, přesně na nejvzdálenějším bodu našeho výletu. Ideální místo na odpočinek, pauzu ze sedla po hodině jízdy.
Když jsme se po třiceti dvou kilometrech po návratu domů posadili na naši solární terasu a uvařili si kávu na elektřině ze solárních panelů, mohli jsme konstatovat, že máme za sebou parádní výlet, že nás jízda na kole stále baví a že pořád máme sílu i bez elektromotoru. A že bychom si do konce letošní cykloturistické sezóny mohli udělat ještě nějaké nenáročné výlety po okolí, protože i naše jedenáctileté jízdní kola s málo najetými kilometry jsou stále v dobré kondici, zejména díky malému servisu, kterého se jim dostalo na poslední cyklodovolené, od když už vlastně nikde nejezdili.
Podobné články:
Komentáře