Jen co jsme se vrátili z naší letní cyklodovolené a Olinka dala do pořádku nejnutnější věci v zahradě po své více jako dvoutýdenní nepřítomnosti, rozběhlo se u nás opět sušení ovoce na plné obrátky. Sušení ovoce je totiž přirozenou cestou, jak si odložit na pozdější časy vitamíny z vlastní úrody.
Většina úrody dozrává na stromech najednou. Takže co se nestihne sníst, musí se nějakým způsobem konzervovat, aby vydrželo déle. Ale při slově „konzervovat“ si nemusíme představit hned sudy plné chemikálií, i když při průmyslové výrobě sušených ovocných plodů nebudeme asi daleko od pravdy. No doma doufám nikdo nepoužívá chemii tam, kde stačí jednoduché a zdravé postupy.
Nejčastějším způsobem konzervace ovoce ze stromů bývá jejich zavařování do kompotů nebo vaření povidel. No tepelná úprava nad 70°C ničí vitamin C a vyšší teplota i další. Takže nakonec nám zůstane po konzervaci nějaká hmota s chutí ovoce a často množství přidaného cukru, jehož bohužel všude kolem máme nadbytek a mnozí i tak vypadáme.
Šetrnější metodou je sušení ovoce, tedy odstranění vody z plodů. Ovoce nakrájíme na kolečka tloušťky několika milimetrů a necháme usušit, čímž klesne hmotnost často i na pětinu. Protože sušení probíhá při nižší teplotě, vitaminy včetně vitaminu C zůstávají zachovány. V sušeném ovoci zůstává i vláknina a samozřejmě ovocný cukr, který se přirozeně v ovoci vytvořil při jeho dozrávání. Na to je třeba pamatovat při konzumaci sušených jablek švestek či hrušek. Pokud sníme namísto kila čerstvého ovoce kilo sušeného, máme v břiše stejný objem jídla, ale asi pět-šestkrát vyšší objem cukru;)
Naše babičky kdysi sušili houby i ovoce na tenkých plátech, většinou na dřevěných rámech potažených tkaninou, na které pokládali plátky čerstvého ovoce a ve stínu je nechali pomalu schnout. Kdo bydlí na vesnici, má většinou i dnes možnost si stejným způsobem uložit zásoby své bohaté úrody ovoce na zimu. No panelákový člověk musí i na toto použít techniku. A tak namísto šetření, kdy jsme přebytky zpracovávali prakticky zdarma, bez dodatečných nákladů, pouze s využitím svého času, opět platíme.
Ano, řeč je o elektrických sušičkách ovoce. Sušení úrody probíhá za pomoci elektrické energie, kterou musíme zaplatit. Není to sice mnoho, ale je to daň za to, že odmítáme kupovat průmyslově vyráběné sušené ovoce s obsahem siřičitanů a občas i doslazováné… Útěchou nám může být, že v sychravých dnech nám sušička ovoce pomáhá přitápět v bytech.
Takže i u nás již několik dní téměř celý den, když je někdo doma, funguje sušička a suší převážně jablka. Jablka, které měly dozrát během naší dovolené a o kterých jsme si mysleli, že padnou ze stromů, než se vrátíme. Studené a deštivé počasí oddálilo jejich dozrávání akorát do doby našeho návratu, takže nyní se z nich stávají sladké křížaly, které nám budou dělat radost v zimních měsících a budou takovým zdravým pamlskem.
Ale kromě čerstvých jablek, které nejsou vhodné k uskladnění sušíme i z jiného stromu. Jeho plody naopak jsou vhodné na zimní uskladnění. Jelikož jich však Olinka loni měla docela dost a dobře je uložila ve své zahradní chatce, vydržely až dosud! Takže aby uvolnili místo nové úrodě, která skončí v bedýnce, tak ty starší jdou na pláty naší elektrické sušičky.
Co ale letos sušit nebudeme, to jsou hrušky. Nyní na ně nebyl rok. Prý pro loňské počasí. Když je suchý rok, další rok se hruškám nevyvinou květní poupata a proto není úroda. Doufám, že si stromy odpočinuli a vynahradí nám to příští sezónu! Ani sušení švestek se nám na elektrické sušičce ovoce neosvědčilo. A starý sporák doma nemáme. Navíc jedna švestka již není a udělala místo jinému stromu.
A co vy? Jak konzervuje ovoce, které nestihnete rychle sníst? Používáte sušičku ovoce a jak jste s ní spokojeni?
Komentáře