Člověk si vždy musí vybrat. Lépe řečeno často má možnost si vybrat, co udělá a musí nést následky svého výběru. A my jsem si mohli také vybrat, zda budeme lenošit anebo budeme svůj volný čas, jak se říká, trávit aktivně. Vybrali jsme si správně anebo to litujeme?
V minulosti jsme patřily k panelákovým lidem, i když musím poznamenat, že aktivním panelákovým lidem. To znamená, že jsme poctivě chodili do zaměstnání, plnili s nadšením úkoly na nás kladené, starali se o rodinu a po splnění všech povinností, které na nás společnost kladla a které od nás očekávala, jsme si užívali chvíle zaslouženého odpočinku. To znamená sedli jsme si na pohodlný gauč a sledovali televizi, někdy o víkendu jsme nasedli na kola a vybrali se na výlet po okolí. A jelikož přítelkyně měla z minulosti malou zahrádku v kolonii za městem, dělila čas mezi zahrádku a kolo, stejně jako já jsem dělil čas mezi modely letadel anebo autíček a kolo. Zkrátka byly jsme vzorní občané socialistické/demokratické společnosti, sledovali mínkotvorné média a platili DPH.
Avšak vrozeným principem pochybování, zejména o tabuizovaných tématech a neměnných pravdách, jsem poznačen už od mala. A silně pochybuji, že občan se bude mít dobře, když se (jednou konečně) bude mít dobře společnost, a že to bude, když překonáme vnitřního nepřítele, vnějšího nepřítele, finanční krizi, covid, Rusko anebo konečně zvítězí GreenDeal nebo Kulturní revoluce. Myslím si totiž, že společnost se bude mít dobře tehdy, když se dobře budou mít všichni její občané a proto začínám vždy od sebe.
A tak se jednoho dne stalo, že jsme namísto malého pronajatého pozemku vlastnili velký, že jsme méně jezdili na kole a fyzické síly využívaly na zvelebování svého pozemku, že jsme najednou přestali poslouchat rádio a později úplně přestali sledovat televizi jako takovou. Že už nemodelařím, ač získané zkušenosti uplatňuji na našem hospodářství a že jsme si tady po dokoupení rodinného domu zřídili druhou domácnost. A kdyby nebylo zaměstnání, město by nám vůbec nechybělo. Sice tam občas něco koupíme, ale cílem je, abychom si co nejvíce zejména potravin vyprodukovali sami. Nevěřím totiž, že se stát o nás postará. Raději se starám sám, aby potraviny byly kvalitní a po jejich požívání jsme nepotřebovali ani léky ani potravinové doplňky a už vůbec ne doktora. Přesně jak to bylo v meziválečném období 20. století anebo těsně po 2. sv. válce.
A tak když se večer po vší té práci kolem slepic, zeleniny, ovocných stromů, plotů, trávy, fotovoltaické elektrárny projdeme po naší louce nad hospodářstvím spolu s naším pejskem, občas ze žertu prohodím, že kdybychom si namísto tohoto koupili do bytu klimatizaci a velkou televizi, nemuseli jsme se tady potit a váleli bychom se na gauči s dálkovým ovladačem v ruce a vybírali jednu ze stovky stok 😉
Podobné články:
Komentáře