Štědří sousedé

Máte rádi překvapení? Kdo by neměl, viďte? Zvlášť, když jsou příjemné. A mě takové milé překvapení čekali v zahradě hned dvě. Tedy ne najednou, ale pěkně jedno po druhém. A přestože malé dárky nebyly nijak zabalené ani ozdobené, udělali mi ohromnou radost.

Jak už jsem psala před časem, v mé zahradě byste hodně zeleniny nenašli. Možná letos je světlou výjimkou. Podařilo se mi navzdory suchu a nekvalitní půdě vypěstovat možná kilo malých cherry rajčat. I když byly úžasné, milé a chutné, na kečup, ba ani na jednu večeři z čerstvého leča to bohužel nestačilo.

Zato ve vedlejší zahradě je situace jiná. Zatímco já experimentuji s novými druhy ovoce a květů, sousedé se věnují spíše klasice. Na vždy perfektně upravených záhonech prosperují brambory, fazole, cibule i rajčata. A letos se dokonce dali na pěstování cukety.

Je na to všechno úžasný pohled, ale nikdy by mě nenapadlo, vzít si byť jen jeden kousek. Jen když chodím kolem nich, vždy se potěším, jak to sousedům všechno krásně roste. Vím však, že to není zadarmo. Stojí to kopec námahy a času, který já bohužel nemám.

O to víc mě potěšilo, když jsem přišla minule na zahradu a na terase rovnou u dveří jsem si našla několik mladých cuket. Hned mi bylo jasné, odkud jsou. Moji zlatí sousedé se se mnou podělili o svou úrodu. Vzala jsem je domů a zpracovala rovnou na tři způsoby. Měli jsme tak skvělý koláč, přívarek i placky.

Nepřešel ani týden a na terase se mi znovu objevilo překvapení. Tentokrát to byly rajčata. Nádherné. Ani velké, ani malé. Takové akorát. To bude parádní večera. Čerstvé lečo miluji.

Mít dobré sousedy je opravdu skvělé. A když jsou ještě i štědří, tak to nemá už vůbec žádnou chybu. Snad jim to budu kromě poděkování moci někdy oplatit. Třeba při nejbližší sklizni hroznů.