Džem je jednou z možností, jak konzervovat ovoce, máte-li ho víc, než aktuálně dokážete zkonzumovat čerstvé. A my ho tedy máme dost, i černého rybízu. A je potřeba nezapomínat, že džem je i potravina, plná vlákniny, ovocných cukrů a některých vitamínů. Jediný problém je, že na jeho přípravu je potřeba energie a ta nebývá v posledním období levná. Pche, řekl by si někdo.
Ale aby si někdo mohl říct „pche“ u cen energie, nejprve se musel o tu energii postarat. Takže to máme první odškrtnutý bod. Dále je potřeba mít dost úrody. To si můžeme také odškrtnout jako splněno, protože po tom, co jsme kdysi koupili prvních šest keříků černých i červených rybízů a zelených i červených angreštů a vypěstovali z nich statné keře, jsme po jejich řezu samozřejmě větvičky ekologicky nezlikvidovali, jako slušní občané EÚ, ale většinu z nich někam zasadili. A protože jsme je v ovocném sadě, kam málo chodíme, protože toho máme i jinde dost na práci, zasadili na místo, kde voda rozhodně nechybí, mají se dobře, rostou a plodí.
Po sečení trávy jsou zamulčované, aby se minimalizoval plevel vrůstající do keřů, a aby se ochránila voda v půdě, i když ji, zdá se, je dost. No ale nač plýtvat, že?
Další keře bobulového ovoce jsme vysázeli do nevyužitelné předzahrádky „nového domu“, jak jinak, také z „odpadu“. Však kdo by to pořád kupoval a platil, když to vyroste i samo, že?
No tak když máte v základu dvanáct keřů černého rybízu a umíte hospodařit s vodou v půdě, tak si nasbíráte i na džem, který si v zimě dáte na poctivý kváskový chléb s máslem.
Po prvé jsme obrali z keřů jen nejzralejší a největší plody. Po pěti dnech jsme si sběr zopakovali a za týden „dorazili“ ten zbytek na keřích, který mezitím v horku také dozrál. Celkově jsme takhle obrali a na elektrickém mlýnku na maso, vždyť elektřinu máme zdarma, semleli celkem 12 litrů směsi, ve které bylo jen půldruhého kila cukru dohromady. Směs se hodinku povařila na elektrické dvouplotýnce ve velkém hrnci, aby skončila v malých zavařovacích skleničkách.
Na závěr jsem ještě každou várku vysterilizoval deset minut v elektrické troubě v páře na plechu, abychom měli jistotu, že se nezkazí, i když je v džemu trochu citronové kyseliny. A skleničky skončili na polici v komoře vedle jahodového džemu, kde si počkají, až na džem dostaneme chuť.








Komentáře