O fazolích

Nedávno jsem měla na návštěvě moji tetu. Bývá na samotě, kde život není jednoduchý. Práce není a tak člověk musí přemýšlet, jak vyžít z mála, které má. Protože si dopěstuje jen co to brambor a kořenové zeleniny, ostatní potraviny kupuje, zeptala jsem se jí: „Co luštěniny, vaříš?“

„No fazole miluji, zvlášť na kyselo, ale jinak … nevím“, zavrtěla hlavou. A tak jsem se ji snažila navést na to, aby se nebála trošku experimentovat. Vždyť je škoda nevyužít všechny živiny, které luštěniny obsahují.

Tyto superpotraviny jsou zdrojem kvalitních bílkovin, které mimochodem výborně nahradí maso, minerálů, vitamínů, zvláště béček na svaly a nervy, a spousty vlákniny.

A vláknina, ta nám vymete střeva, cévy, upraví cholesterol i cukr v krvi. Podle čínské dietetiky, protože je konkrétně fazole ve tvaru ledviny, posiluje ji. A to je určitě mnoho důvodů pro to, abych se s chutí a radostí mně vlastní pustila do tvoření.

Základ je luštěniny namočit alespoň na 12 hodin. Já to dělám večer. Ráno, když vstanu, tak vodu vyměním a dám vařit do tlakového hrnce s chvíli namočenou řasou Kombu na 10 minut bez pokličky, pak hrnec natlakuju a půl hodiny vařím. Zatímco dobicykluji svou půlhodinku na stacionárním kole, je uvařený základ. S loupaným hrachem je to jednodušší, ten se nenamáčí vůbec a čočce stačí i hodinka, dvě. Takto uvařené fazole pak používám na přípravu vlastní morcadely, tedy směsi na špagety. Část rozmixuju a tak zahustím třeba omáčku nebo i obyčejnou zeleninovou polévku. Osvědčila se mi kombinace s rýží, dušenou mrkví či osmaženou cibulkou. Dokonce prolisovaná s vanilkovým cukrem a trochou rumu nahradí i kaštanové pyré.

Možná si řeknete, není to maso, ale za zkoušku to určitě stojí. Ať už je to z hlediska ceny, nebo z hlediska živin, u mě jednoznačně vyhrávají luštěniny.