Společnost je ovlivňována pandemií a opatřeními proti jejímu šíření. Tak by mohlo znít suché konstatování současné politicko-společenské situace. Pravda je však mnohem horší. Opatření vlády ničí lidské životy, trápí rodiny a likvidují jejich živobytí. Nejen, že lidé přicházejí o práci a příjem, lidem je bráněno svobodně podnikat a přicházejí o svou nezávislost. Umíme jim pomoci.
Dnešní třicátníci, cítící se na vrcholu svých sil a hledající nejkreativnější řešení, jak vyhovět současnému nátlaku ze strany státních orgánů ve snaze co nejdříve se vrátit k původnímu životnímu stylu nechápou, že my starší, co si pamatujeme i hlubokou totalitu, jsme něco podobného už zažili a víme, že servilnost se nevyplácí, dlouhodobě určitě ne. Že k původnímu životu se už nevrátíme, protože nám to nedovolí a každý ústupek je jen dalším akceptováním autority, která by bez toho svou moc nad námi ztratila. Už se to stalo a ne jen jednou.
Některým tlakům se nedá ubránit, alespoň ne teď, neboť donucovací prostředky státu připomínají bašovaní mafií ve svém rajónu. Zajímavé je, že i za nejhorší porušení vyhlášených pravidel, o kterých efektivnosti i zákonnosti si můžeme myslet své, nejsou lidé zavírání do vězení, aby opravdu nešířili nákazu, ale jsou udělovány peněžité pokuty. Aby lidé byli připraveni o své peníze, výdělky i úspory a snadněji se pak jako finanční nevolníci daly ovládat. To nahrává takzvaně konspiračním teoriím o tom, že cílem je zlikvidovat střední třídu, připravit lidi o majetek a učinit z nich lidi závislé od podpory vlády a příspěvků. Aby snadněji poslouchali třeba nesmysly, protože nebudou mít na chleba pro sebe a své děti. Nevěříte? Nemusíte. Ale podívejte se, jak tečou peníze, kterým směrem.
Velké řetězce mohou mít otevřené, malé obchůdky a některé druhy provozů musely být zavřeny. A jejich pracovníci ale i majitelé, ať už živnostníci nebo většinou rodinné společnosti, bez tržeb a bez příjmů. Ne však bez nákladů na nájem, energie, a jiné poplatky. A i žít se musí, chleba kupovat, daně platit.
Tak to zastavme.
Vždy když můžu, zajdu raději do malého lokálního obchodu a koupím tam. Baterky, chléb, mléčné výrobky, potřeby do domácnosti. Já vím, často je to jedno a totéž zboží, jako v supermarketech. Kromě těch lokálních produktů, samozřejmě. Takže o kvalitu strach mít nemusím. A stejně to dělám, když musím natankovat auto. Místo toho, abych zašel na některou síťovou čerpačky, zahnu na čerpací stanici svého kamaráda.
Raději dejte své peníze, kterých mnoho nemáte, někomu ze svých známých a sousedů z okolí, než provozovně velké zahraniční firmy. Budete tak mít jistotu, že svým skromným příspěvkem pomůžete sousedovi, rodákovi, Čechovi a vaše peníze po očištění od minimální mzdy a minimálních odvodů a téměř žádných daní během daňových prázdnin a pobídek neodejdou do zahraničí. Zůstanou doma a pomohou zas dalšímu místnímu podnikateli. Neboť jen peníze, které se točí v místní ekonomice, ji dokáží rozproudit. Přes zahraniční sítě odcházejí peníze do zahraničních centrál. Je to jako kdyby další daň, kterou platí krajinu tomu, kdo ji ovládl. Namísto vojenských posádek mají prodejní provozy. A společná měna usnadňuje vykořisťování země.
Když můžete použít hotovost, nemusí váš prodejce platit poplatky bance za vaši platbu kartou. Více mu zůstane, vy navíc nic neplatíte. A co je vás po prosperitě banky, která již také není česká? A koho budete raději živit, prodavačku, od níž máte každý den čerstvý chléb a pečivo, zeleninu, maso či sýry nebo bankovní úřednici, která vám každé čtvrtletí telefonuje, protože vám chce natlačit další úvěr?
Volby nejsou každé čtyři roky. Každý den volíme svými penězi. Každý den penězi určujeme, zda se bude mít dobře babka v Německu, která vlastní síť, nebo vaši spolužáci a známí, kteří nás zásobují nezbytnými potřebami. Svými penězi rozhodujete o tom, kdo bude prosperovat a kdo chudnout.
Tak, jak byste si měli chovat svého sedláka, který vám prodává kvalitní čisté maso bez hormonů a antibiotik, který vám dodává čerstvé vajíčka od slepic z louky, který má pro vás kvalitní a chutnou zeleninu, měli byste podporovat svého prodejce potravin a potřeb do domácnosti. Neboť i vy chodíte do práce, něco vyrábíte, poskytujete službu. A chcete, aby si ji lidé kupovali, aby měli na to peníze. Peníze jsou oběživo, musejí v ekonomice kolovat. Ne odtékat mimo stát. A když váš hospodář nebo obchodník ze sousedství přestane chovat, pěstovat či prodávat, neboť bude mít malý či žádný odbyt a přestane se mu to vyplácet, kde budete potom nakupovat vy? A skutečně si budete moci vybírat, když odstraněná konkurence dovolí řetězcem snížit sortiment, snížit kvalitu již tak dost mizerných potravin a zvýšit ceny? Co budete dělat potom?
Je to na vás, jak se budete mít.
Podobné články:
Komentáře