Pokud si dosud někdo myslel, že globální změna klimatu je panská lumpárna a zahrádkářů se netýká, letos zřejmě změnil názor. Obecné úřady ještě nestihly vyhlašovat zákaz napouštění bazénů a zalévání zahrad a sucho udeřilo plnou silou v červnu, jakmile květen vypnul vodovodní kohoutek a lednici. Producenti sena si v okolí mnědli ruce, pěstitelé zeleniny a ovoce měli oči pro pláč. Pranostiky jsou vzhůru nohama, svět se mění před očima a kdo se nepřizpůsobí, zahyne. Nejprve ale jeho rostliny.
Pokud jsme si na něco stěžovali my, tak na nedostatek času udělat všechno, co jsme si předsevzali. Možná jsme si toho moc naplánovali, ale spíše jsme přišli o pár týdnů času vinou jiných lidí a to se jen tak snadno dohnat nedá. A jak jsem viděl přes ploty v sousedních zahradách, nestandardní počasí způsobilo podobný problém i jiným lidem. Mnohé, jinak vždy pěkně obdělané, záhony zůstaly „v původním stavu“, jinak řečeno neokopané a od plevele neočištěné. V podstatě se nelišily od některých našich, kde jsme „doprovodné rostliny“ záměrně nechávali růst, byť v limitovaném množství, jako skutečnou podporu pěstovaným plodinám. Hustší porost nedovolil vysušovat půdu ani sluncem ani horkým větrem.
Takže buď nebylo třeba zalévat vůbec nebo jen velmi málo, protože půdní vláha nebyla likvidována pečlivým zahrádkářem a jeho motykou. Slámový mulč k tomu zajistil kypření žížalami a přihnojování celý rok a výsledkem je bohatá a dlouhá úroda jahod. A kdo se pyšnil silným čerpadlem a hlubokou studnou, přesto mu okopaná půda vyschla a jahod bylo málo. Poručíme větru dešti?
Ani o maliny jsme se nijak extra nestarali, nepočítám-li lednové mulčování sekanými jehličnatými větvičkami. A to, že jsme je vysadili na místo vhodné pro ně, ne takové, kde bych dokazoval svou sílu nad Přírodou a museli by růst ať to stojí co to stojí. Opatrné odstraňování plevele a hustý porost ochránil nepolévané maliny a my jsme si užili dosyta plodů různých barev a chutí.
Pěstovat v ideálních podmínkách dokáže snad každý. Jenže ideální podmínky nemáme a zřejmě mít ani nebudeme. Každý rok je jiný, co se vláhy, teplot a jejich rozložení v čase týká a my si můžeme vybrat. Buď budeme zahradničit, nebo budeme zahradničit úspěšně, neboť porozumíme tomu, co se kolem nás děje. A změníme zažité stereotypy, protože už máme omezené zdroje a pracujeme v jiných podmínkách, než před lety. Naučené zvyky odložme, jako starou košili. Jinak nás to bude stát hodně úsilí a hodně peněz a výsledek v podobě úrody se nemusí dostavit.
Permakultura může být odpovědí na změněné klimatické podmínky. Přitom se nemusí jednat o dramatickou změnu hospodaření. Stačí jen s rozumem používat méně motyky
Komentáře