Kam zmizela ta voda

Když se bavím téměř s kýmkoliv o loňské podobě léta, vždy padne otázka, kam se stratila voda. V minulosti ji bývalo dost na polích, loukách i v potocích či studních. Loni, na konci června 2022, se dal i velký potok překročit suchou nohou, přehrady byly poloprázdné a ve studních chyběla voda. Kde je voda, proč nepršelo?

Pamětníci v naší vesnici říkají, že jako děti se chodili koupat na potok, dnes je to nemožné, vody je v tomto místě i na jaře málo. A jejich rodiče prý z bývalého dřevěného mostu skákaly do vody, dnes byste si rozbili kolena, málokdy je tam víc vody. Louky jsou spálené, tráva je seno na kořeni a už dva týdny nepršelo. Teploty do čtyřiceti, přežít mají těžkosti nejen lidé, ale i domácí zvířata. Tak kam se ztratila to voda, která tu byla vždy?

Mám ve zvyku říkat mladším ročníkům: „Když jsi se narodil, svět už existoval“. Tehdy, když si myslí,že všechno vědí, vše znají a vše bylo vždy tak, jak si oni dnes představují. Nechci jim upírat jejich ambice měnit svět, jen by si mohli uvědomit, že mění nejen svůj, ale i můj svět. A do mého ať se moc nestarají, když ani ten svůj pořádně neznají. Zkrátka my už jsme něco zažili, cosi známe a něco i pamatujeme z povídání rodičů a prarodičů. Svět byl jiný a není to jen nostalgie, když řeknu, že i lepší. Dnes si hrajeme na moderní techniku a přísné zákony, ale osobně si nemyslím, že vše je to jen dobré. Možná je hodné věcí podle zákona, ale rozhodně s „kostelním pořádkem“. A výjimku ze zákona Příroda nedává nikomu.

Vody se zbavujeme příliš rychle

Když jsem jako malý chlapec vyrůstal v činžáku, pamatuji si plechové svody okapů zakončené nad zemí litinovými rourami, ústícími do trávníku okolo domu. Zkrátka když pršelo, voda ze střechy byla svedená dolů a vsakovala do trávníku. Až později byly vybudovány kanalizační vpustě a dešťová voda byla „moderně“ odvedená do kanalizace a poté do potoka. A o mnoho let později byla vybudovaná čistička, do které jsou svedené splašky i dešťová voda. Ta dnes už nevsakuje do půdy okolo domu, ale vše, co naprší ze střechy, je rychle odvedené z města. Čím víc domů je ve městě, tím víc vody nemá šanci dostat se do země, ale je urychleně odvedená do vodních toků. Množství vody zadržované půdou tedy výrazné kleslo.

Kdysi jsme se s rodiči chodívali, tak jako mnozí obyvatelé nového sídliště, opalovat na louku k potoku. Jednoho dne potok přeložili kvůli výstavbě továrny o sto metrů dál a vybudovali betonové koryto. Nejen, že se už nebylo kam chodit slunit a bavit se, ale délka potoka se o něco zkrátila a jeho průtok se o něco zrychlil.

Tato dvě opatření z dlouhodobého hlediska v celostátním měřítku způsobily, že voda není zadržovaná v krajině, ale co nejrychleji z ní odváděna do větších vodních toků. Namísto pomalého odtékání a současně zásobování rostlinstva včetně ovocných a okrasných dřevin ve městě končí v regulovaných tocích a „posíláme ji Němcům“ Přitom jen samotná regulace toků a vybetonování koryt včetně zrušení meandrů a zkrácení toku má za následek postupné odvádění spodních a podpovrchových vod z krajiny. Ta je postupně sušší a sušší.

Když na dolním anebo středním toku malých řek a potoků narovnáme tok, spád se nezmění, jen se zkrátí délka toku. Není třeba být premiant z fyziky, aby každému došlo, že se zvýší rychlost proudu. Voda dříve odteče. Když odteče za kratší čas dole, doplní se ze středu. Když ve středu toku chybí voda, doteče z horního toku. Narovnání toků, úprava koryt, to vše má za následek postupné snižování hladiny toků. A současné s tím i hladinu vody v půdě v okolí řek a potoků. Najednou vyprávění o skákání do vody v místě mostu už není jako babiččiny pohádky, už to má reálný základ a poznáme jednu z příčin, proč to už dnes nejde, hladina vody v potoku je na to nízká.

A nižší je i úroveň vody v okolní půdě. To má přímý vliv na vydatnost studní aj výšku hladiny v nich. Jistě, nárůst počtu obyvatel i zvýšení nároků na spotřebované množství vody v domech je také nezanedbatelný faktor. Ale kombinace uvedených skutečností se podepsala na tom, že ve studnách je méně vody. Přitom nemuselo být až o tolik méně.

Půdě chybí humus

Jedna věc je odvod vody přírodními i umělými (kanalizace) toky. Druhá věc je zadržování vody v půdě, či už ve městě anebo mimo obydlených oblastí. Tady vidím dva významné faktory, které způsobily snížení schopnosti půdy vodu zadržovat, akumulovat a poté ji pomalu uvolňovat do přírodních vodních toků anebo do atmosféry vypařováním.

Tím prvním jsou socialistické meliorace, tedy odvodňování polí a luk, aby se zlepšilo pěstování obilnin. Zřejmě nikoho nenapadlo, že vybudování polní kanalizace bude odvádět vodu trvale, nejen první rok. Že se nesníží hladina podpovrchové vody na „problémové“ parcele na nějakou úroveň,ale bude trvale klesat a takto ovlivňovat i vedlejší pozemky. Spousta vody odtekla a změnila charakter krajiny. Namísto toho, že by se našla vhodná plodina,včetně trávy na seno, která by danou parcelu vhodné využila. Anebo jetel.

V minulosti byly nad vesnicí parcely právě jetele a až nad nimi pole s obilím nebo kukuřicí. Každý choval králíky nebo kozy, takže bylo výhodné mít možnost naséct si každý týden blízko domu. A když náhodou sprchlo trochu víc, i když se z polí „valila“ voda, hustý jetel ji dokázal zpomalit, vsáknout a nakonec i spotřebovat. Žádný problém. Dnes máte hned za obydlím pole s kukuřicí a aby se traktoristovi lépe oralo, řádky jsou kolmo do kopce, namísto po vrstevnicích. Takže pro vodu prudkých dešťů přímo vedení do vesnice. Naši předkové nebyli hloupí, i když žili jednodušším životem.

Druhým faktorem je postupné ztrácení humusu, který jediný je schopný nasákávat vodou a zadržovat ji v půdě. Bez humusu zůstává mrtvá hmota, v suchu se rozpadající na písek. Poušť. Když naprší, voda rychle z takovéto plochy odteče.

Humus se napije vodu, zvětší svůj objem, poskytne vodu kořenům rostlin i půdní fauně, tedy žížalám, červům, broukům, bakteriím, houbám. Tento komplexní život je to, co dává energii a živiny pěstovaným rostlinám. Zbytek vody pomalu odtéká a napájí malé toky. Než úplně vyschne, znovu naprší a koloběh se opakuje.

Umělá hnojiva a postřiky, zasolování půdy nesprávním obráběním půdy, způsobujícím její vysušování a opakované vzlínání spodních vod (nejsou destilované, obsahují různé soli) a odpařování samotné vody se zůstatkem solí v půdě, to vše se podepisuje na postupné likvidaci půdní fauny. A bez jejích výlučků není humus. A bez humusu není v půdě voda, všechna odteče. Buď zaplaví vesnice nebo rozvodňuje toky. Po každém větším dešti.

Moderní zemědělství „přísahá“ na umělá hnojiva, dávkovaná v přesném poměru živin pro konkrétní parcelu a konkrétní plodinu. Za jistých optimálních podmínek to může dát špičkové výnosy konkrétní plodiny. Ovšem s negativním dopadem na půdu a její kvalitu, schopnost produkce rostlin, i stav podpovrchových vod.

Jestli jste vlastník půdy, zřejmě jste ji pronajali některému samostatně hospodařícímu rolníkovi nebo zemědělskému podniku. Aby splnili ekonomické ukazatele, tedy produkovali se ziskem, jsou nuceni používat umělá hnojiva a postřiky na pěstovanou zemědělskou produkci. Avšak jestli vám po takovém „hospodaření“ vrátí půdu zpět a vy budete chtít začít pěstovat přirozeným organickým způsobem, bude vám trvat možná i deset let, než dáte půdu do dobrého stavu. Během této doby ovšem budete platit daň z pozemků, investovat do PHM i pracovních sil a pořád nebudete produkovat zisk. Jen pro nenažranost současné společnosti. Protože majitel půdy by si nedovolil se k ní takto chovat.

Lesy jsou vyrabované

Lesy dokážou absorbovat velké množství srážkové vody a postupné ji uvolňovat do potoků a řek. Tuto známou poučku zná snad každý. Horší je už to s odpovědí na otázku „Jak?“

Tajemství se opět skrývá v humusu. Postupně se rozkládající hmotě z odumřelých rostlin i živočichů, vrstvící se každý rok.

Když jsem byl malý kluk, měl jsem možnost chodit do lesa na dřevo.Měli jsme tam označené stromy a strejda mi vysvětloval, že nemůžeme skácet kterýkoliv strom, ale jen ten označený. Je dost velký na to, nač ho potřebujeme a uvolní místo těm menším, aby mohly dorůst. Takto jsme postupně vykáceli některé stromy z porostu, ale les jako celek si „ani nevšiml“, že stromů je méně.

Dnes najede do lesa mechanizace, zpevní lesní cestu a dřevorubci skácí široký a dlouhý pás stromů a všechno odvezou. Hrubé dřevo na zpracování, větve na štěpkování. Zůstane po nich holý pás a uježděná cesta Potom přijde déšť, splaví vrchní humózní vrstvu půdy a po zpěvněných cestách se voda a bahno valí dolů, do vesnice… A že toho dřeva bylo z lesů vyvezeno… V globále jsme takto výrazně redukovali schopnost lesů zadržovat vodu. I to málo, co naprší, v lesích nezůstane, rychle se svalí dolů a tam už jsou meliorovaná pole anebo regulované potoky a voda rychle letí pryč z krajiny.

Zrychlili jsme vodu

V moderní době jsme udělali vše pro to, abychom zrychlili vodu. Aby co nejdříve odešla pryč. Nezadržíme ji v lesích, protože jsme zmenšili plochu pro její zadržení po deštích. Nezadržíme ji v horních partiích malých toků, protože jsme odstranili přirozené zákruty a jiné zpomalovače toku. Vybetonovali jsme koryta řek a odstranili meandry. Ve městech jsme všechny zpevněné plochy a střechy budov povinně ze zákona napojili na kanalizaci, takže jsme jednak zmenšili vsakovací plochu, jednak jsme vodu, která nespadne na trávníky, odvedli do čističek a do moře. A ještě za to platíme stočné.

Když se zase v rozhovoru se sousedem zeptáte, kam se poděla voda, vzpomeňte si na tento článek. A pouvažujte, co vy sami umíte a můžete udělat pro zlepšení hospodaření s vodou v krajině ve svém okolí a na svých možná malých pozemcích. Vyjmenovali jsme jen nejzákladnější faktory, které způsobují úbytek vody v krajině. A to jsme se věnovali jen jedné půlce problému, a sice odtoku vody. Protože problém přísunu vody je na další rozsáhlý článek.