Uzeniny kupujeme domů jen výjimečně. Ale občas nějakou tou dobrou klobásky nepohrdneme. Škoda jen, že sehnat poctivou domácí klobásu je téměř nemožné. V supermarketu je sice výběr široký, ale v každém masném výrobku máte dávku dusitanů a často i jiné chemie. Východiskem se zdají být malá řeznictví. Ale jak je to s kvalitou klobásy u nich? Dá se na ni spolehnout?
Vyrobit kvalitní klobásu není až tak složité. No v paneláku si to neumím dost dobře představit. Možná ještě taková výroba by nemusela být problém. Ale kde pak klobásu zaudit? Na balkoně?
V rodinném domě, to je jiná věc. Pamatuji si ještě, jak jsme dělali klobásy u prarodičů. Namlelo se maso. A nemuselo být ani zcela bez tuku. Právě naopak. Tuk dělá chuť a šťavnatost klobásy. Pak už jen jednoduché koření. Paprika, kmín, pepř, sůl, česnek. O přidání nějakých dusitanů nikdo ani jen neuvažoval. No dnes je to běžná věc. A kdyby jen to. Do masných výrobků se kromě dusitanů přidává leccos. Zřejmě i mouka!
Bezlepková klobása
Jak mi to napadlo? Celkem jednoduše. Když jsme minule dostali chuť na klobásu, zašla jsem do malého řeznictví v našem městě. Na výběr bylo několik druhů (včetně akciové za 90 za kilo).
Mladý řezník za pultem se mě mile zeptal, jestli jsem si něco vybrala. „Ráda bych si koupila nějakou dobrou klobásu,“ říkám, „ale chci se zeptat, jaké přísady obsahuje. Ráda bych se vyhnula zbytečné chemii.“ Na to mi řezník odpověděl: „Nebojte se, my žádnou chemii nepoužíváme. Klobása je bezlepková.“
Tak to jsem se tedy dozvěděla fakt závažnou věc. Nevím jak vy, ale mně dosud nenapadlo hledat v klobáse lepek. Vždyť přece lepek obsahují obiloviny. A co by ty dělali v klobáse?
O složení klobásy jsem zjistila jen tolik, že obsahuje jelení maso. Proto se i jmenuje jelení. Ale kolik ho vlastně obsahuje, to ví pouze výrobce. A možná, že to neví ani ten prodávající. Proto mi to neřekl. Zdá se mi to divné.
Co všechno klobása obsahuje?
Pro prodej balených výrobků, například v řetězcích, platí, že musí být na obalu uveden seznam všech surovin, které daný výrobek obsahuje. Při nebalených, například při rohlících či chlebu, vám ho musí na požádání předložit alespoň na papíře. Že by cosi podobné neplatilo pro masné výrobky v malé masně?
Spíše mě napadá, zda by takový seznam použitých surovin neměl být jakýmsi lákadlem pro zákazníka. Jakýmsi bonusem. Vždyť jestliže řezník opravdu používá jen poctivé suroviny bez zbytečné chemie a všelijakých zlepšovátek, měl by se tím chlubit. A samozřejmě, že by to měl umět i nějak „zdokladovat“. Minimálně tím seznamem surovin na papíře.
No co už. Zřejmě je to až tak netrápí. Zákazníků mají asi i tak dost. A asi málo náročných. Takových, kteří nevyžadují žádný podrobný rozpis použitých surovin. Stačí jim, že se klobása jmenuje jelení. Že má dobrou chuť i přijatelnou cenu. Víc je netrápí.
Co však mají dělat alergici? Jako zjistí, zda výrobek neobsahuje právě ty látky, na které jsou alergičtí? Nebo mají klobásu nejprve sníst a čekat, jestli náhodou nedostanou vyrážku?
Podpora domácích výrobců
Tak mám opravdu smíšené pocity. Na jedné straně bych ráda podpořila domácí výrobce i prodejce, ale na druhé straně vlastně mnohdy nevím, co kupuji. Jestli jsem nevstoupila z bláta do louže. Neboť dnes chemii používá snad každý výrobce. Tak domácí jako zahraniční. Otázkou je, v jakém množství. A hlavně, v řetězcích si mohu složení zkontrolovat. Ačkoliv někteří tvrdí, že ani na to se nedá spolehnout. Ale je to přece jen něco „rukolapné“. Něco, co je pro mě důvěryhodnější než jen slova mladého řezníka.
Mozilla/5.0 (Macintosh; Intel Mac OS X 10.8; rv:18.0) Gecko/20100101 Firefox/18.0
Kvalita uzenin v supermarketech je hrozná, ale neříkám, že se nedá vybrat. Akorát se nesmí kupovat u pultu, ale vybírat balené a dražší uzeniny. V malých řeznictví mají chuťově dost dobré výrobky, ale nedokážu si představit při každé věci žebrat o složení (vím, že na to mám právo), ale praxe je praxe… Přece jenom zeptat se na chemii a oni řeknou, že je bezlepková jedost hrozný. Dobré klobásky má farma Sasov, je u nich trošku dusitanů, ale to je tak všechno.