Na houbách jsem byl v životě jen několikrát. Vždy s někým z mých známých, protože kromě kuřátek a hříbů jiné houby nerozeznám. A proto je sám ani nesbírám, protože vím, že často mezi jedlou houbou a jedovatou je malý rozdíl. No budu muset začít pracovat na zlepšování svých znalostí. V zahradě nám totiž na jaře ale zejména nyní na podzim rostou desítky hub. Možná by obohatily náš jídelníček. A možná ani ne.
Občas dostaneme čerstvé houby od lidí, kterým důvěřujeme, tehdy si na nich skutečně pochutnáme. Naše houby v zahradě ale necháváme volně růst a těšíme se z nich. Pravda, pokud nám je někdo na louce nerozkope, jen tak z prostopaše, jako loni. Asi co nejdříve dokončíme ohrazení horního ovocného sadu, protože se tam na náš vkus jezdí mnoho lidí, nerespektující soukromé vlastnictví.
Houby v zahradě rostou pravděpodobně na místech, kde jsou v zemi zbytky kořenů starých stromů. Když jsme zahradu koupili, v horní části oplocené zahrady už žádné stromy nebyly, jen dva zbytky kmenů a sem tam nějaký rozpadlý pařez. A suché stromy zhruba v polovině, nyní jsou tam záhony.
Když skončilo suché léto a na podzim se tráva začala po západu slunce rosit a sem tam i sprchlo, objevily se houby opravdu ve velkém počtu. A protože tráva nebyla vysoká, rychle vykoukly nad ni.
Vidím to tak, že odpoledne budu muset zlanařit někoho ze svých známých, kdo se v houbách vyzná, aby s námi šel do zahrady a poradil nám, co s nimi. Zda se dají sníst. Uvařit, osmažit nebo nasušit. Nebo jsou to houby, které možná dobře vypadají v trávě, ale jíst je raději netřeba. Dobrým vodítkem může být, zda si z nich bude také chtít vzít domů do kuchyně 😉
Podobné články:
Komentáře